Článek
Ohledně řemesel známe situaci všichni. Řemeslníků obecně a zejména těch kvalitních je málo. Čekací doby jsou dlouhé, ceny za služby vysoké. Mnozí řemeslníci ani nejsou spolehliví, vždyť pokud nějaký zákazník nebude spokojen, ve frontě čeká dalších dvacet. Profese řemeslníka má dnes zlaté dno a lidé zaměstnaní v těchto profesích si mnohdy vydělají vysoko nad republikový platový průměr či medián, chcete-li. Jedná se tak o ideální díru na trhu práce, přičemž studijní řemeslné obory stále zejí prázdnotou a marně lákají více zájemců o studium.
Analogická situace panuje již dlouhá léta v sociálních službách. Zejména s ohledem na stárnutí populace je a bude potřeba stále víc a víc lidí, kteří se nejen seniorům, ale všem potřebným budou pracovně věnovat. Ale sehnat dnes kvalitního pracanta do sociálních služeb je obtížné. Zde je ale zásadním důvodem narozdíl od řemesel i platová situace, kdy zaměstnanci v pečujících profesích berou významně méně oproti platovému průměru. Ale situace se již nějaký čas lepší a platy i v tomto segmentu rostou.
Na vině je podle mého názoru, který je i opřen o léta práce v oblasti sociálu, nízká prestiž těchto povolání, společenská pokroucenost a nízké zapojení vlády na tom, aby se dané profese zpreztižňovaly. Trend je navíc stále stejný a čas přinese ještě větší nedostatek řemeslníků či zaměstnanců sociálních služeb. Roste nám tedy postupně problém, který jednoho dne vybuchne a bude způsobovat společnosti značné komplikace.
Společnost je do značné míry nastavena konzumně a kariéristicky s přesvědčením, že pouze jako vysokoškolský vzdělanec s dobrým místem někde ve firmě nebo korporátu, ideálně v oblasti IT, financí nebo stavebnictví, budu mít spokojený, naplněný a finančně zajištěný život. A na společenském a kariérním žebříčku budu lidmi hodnocen dobře, a to mi také přinese pocit spokojenosti, naplnění a štěstí.
Ono to tak mnohdy ale nefunguje. Mnoho dětí je takto uvrtáno do něčeho, co ani dělat nechtějí a roky pak pracovní spokojenost nezažívají. Sice jsou finančně zajištěni, ale život neprožívají ve spokojenosti. Dnes a denně slyším, vidím, dočítám se, jak šel univerzitní profesor řídit autobus, IT zaměstnanec si založil vlastní farmu nebo si ředitel banky otevřel obchůdek kdesi v zapadákově. A jak si takoví lidé konečně pochvalují nabytou harmonii a že dělají to, co je naplňuje bez ohledu na to, jak je vnímá okolí.
Sám jsem si podobným procesem prošel a doporučuji jej každému. Mladých let strávených po korporátech nelituji, beru je jako součást vývoje na cestě k tomu mému správnému místu. A to je tam, kde je smysl, hloubka a přesah pro mě samého. Rozhodný okamžik je prostě přestat se zabývat společenskými normami a škatulkami, co tomu řekne okolí. Jde pouze a jen o vás život a vaše pracovní představy, splňte si je a uvidíte, že budete žít šťastněji.
Moc bych naší společnosti přál, aby se oprostila od obecných představ o kariérách, prestiži a co je dnes záhodno dělat, aby byl člověk brán za úspěšného. Nenechte okolí a jiné lidi zasahovat do toho, čemu se chcete věnovat. Bez ohledu na vzdělání, trendy nebo co vám určuje vaše sociální bublina. Prostě dělejte, co vás baví a naplňuje ať je to cokoliv. Pro život jednotlivce je určitě lepší zdravý pracovní život i za cenu omezení konzumu než vydělávat majlant někde, kde mi to nedává smysl a kde se cítím špatně. Ono se to rok od roku nasčítává a jednou už třeba z vyhoření ani nevstanete z postele.
Nechci házet všechny do jednoho pytle. Stále bude mnoho lidí, kteří budou preferovat okolí a peníze nad sebou samými. Nechť je článek inspirací a nakopnutím pro ty z vás, kteří stojíte na pracovním rozcestí a nevíte jak dál. Přeji jen, abyste vybrali do budoucna tu správnou cestu pro vás bez ohledu na okolí a co je nám vštěpováno, že bude naším štěstím. To si musíme stanovit každý sám a jít si za ním. A pokud by se cesta ukázala špatnou, mějte sílu a energii odbočit.
