Rodič k pohledání: vysmátý klokan quokka hází v obraně svá mláďata predátorům. A umí pít slanou vodu

Klokan quokka (lat. Setonix brachyurus) patří mezi nejmenší zástupce tohoto rodu na světě. Žije stejně jako ostatní klokani pouze v Austrálii, kde dnes obývá její jihozápad, a především ostrov Rottnest, ležící u přístavního města Perth a ostrov Bald u města Albany.

Když do Austrálie dorazili na konci 17. století první kolonizátoři, všimli si také zvláštního zvířete s výraznými řezáky, které považovali za jakousi krysu velikosti domácí kočky. Původně byl tedy quokka brán jako hlodavec a až později se přišlo na to, že se jedná o vačnatce. Než ostrov objevili Evropané, byl tento klokan hojně rozšířen po celém kontinentu, ale vlivem dovezených a domestikovaných predátorů (zejména lišek) byl zatlačen do jeho jihozápadní části a jeho populace se výrazně zmenšila. Celkově se dnes počet jedinců odhaduje na 10 až 15 tisíc a čelí tak zvýšenému nebezpečí vyhynutí.

Daří se mu přežívat právě zejména díky izolovaným ostrovním koloniím, kde není potravou takového množství lovců, jako na pevnině. Ohrožen je ovšem také těžbou dřeva, vypalováním bažin a zemědělstvím a také častými požáry nebo zemětřesením. Jedno takové postihlo oblast asi 350 km jižně od Perthu roku 2015 a následný rychlý a ničivý požár zdecimoval téměř 80 % populace quokka, kteří neměli příliš šancí na útěk.

Oproti známým klokanům má tento druh velmi malý vzrůst (kolem 40 - 55 cm a hmotnost nepřesahuje 3,5 kilogramu) a k zavalitému tělu nepoměrně velikou a nápadnou hlavu. Jejich hnědá až šedá srst je velmi hustá a drsná na omak. Že patří mezi klokany dokládají mimo jiné silné zadní nohy a vak, ve kterém po narození nějaký čas nosí svoje mláďata. Díky tomu, že je poměrně lehký, neskáče jako jiní klokani pouze po zemi, ale umí se pohybovat i ve větvích keřů a stromů. Nepatří však mezi rychlé ani vytrvalé živočichy. Ve volné přírodě se dožívá okolo 10 let.

Před predátory se dokáže ochránit vícero způsoby. Je aktivní zejména v noci a přes den e ukrývá, kde se dá. Zalézá například i do pichlavých větví keře druhu Acanthocarpus preissii, kde je před šelmami relativně v bezpečí. A dokázal si vyvinout ještě jednu originální a pozoruhodnou strategii, jak se ubránit. Pokud je samice, která nosí ve svém vaku mládě, napadena a dostane se do stresu, často svého bezmocného potomka vypudí ven a nechá jej na pospas predátorovi. Zvyšuje tak výrazně šanci, že si šelma začne všímat snadno dostupného bezbranného mláděte a matka tak snadno unikne do bezpečí. Tato výjimečná obranná strategie nemá v živočišné říši obdoby, samice své mladé zpravidla chrání a před predátorem srdnatě brání. Na první pohled kruté jednání má však složitější mateřský podtext. Pokud by matka mládě neobětovala, spolu s ní by stejně tak jako tak ve spárech šelmy zahynulo a takto má samice alespoň šanci přivést do budoucna k životu další potomstvo a udržet druh. Mláďat nemá nazbyt, rodí maximálně dvakrát ročně a většinou pouze jedno mládě.

Potrava klokánka quokka je striktně rostlinná, pojídá různé listy, semena a kořínky. Podobně jako koala hoduje hlavně na eukalyptech, quokka si pochutná zejména na rostlince Guichenotia ledifolia, která je stejně jako on endemickým organismem a roste pouze v Austrálii. Potravu podobně jako přežvýkavci konzumuje opakovaně - část jí vyzvrátí a znovu zkonzumuje nebo požírá třeba jako králíci vlastní výkaly, ze kterých druhým trávením získává zbylé živiny. Jelikož žije převážně na ostrovech, kde není dostatek sladké vody, musel se pro přežití adaptovat a dokáže pít jako jeden z mála savců i mořskou slanou vodu.

Právě hlava tohoto zvířátka mu zajistila celosvětovou popularitu, neboť díky mimickým svalům vypadá, jakoby se neustále usmívalo, ačkoliv se tváří zcela běžně a neutrálně. Quokka je navíc velmi krotký a přátelský živočich, a tak sám přichází k lidem a nechává se ochotně fotografovat. Svoje snímky s ním sdílejí i světové hvězdy, např. tenista Roger Federer nebo hollywoodská herecká star Margot Robbie a přiživují tak zvýšený zájem turistů, kteří se na ostrov Rottnest vydávají ročně ve stovkách tisících. Neukáznění lidé však klokánky v minulosti hladili a krmili i lidskou stravou včetně hamburgerů nebo hranolků, což jim způsobovalo vážné trávicí obtíže a ohrožovalo jejich existenci. Dnes je tak naštěstí jejich lákaní na selfie, krmení nebo hlazení zakázáno pod hrozbou vysokých pokut. Ochránci se snaží styk turistů s quokkami omezovat i jinak a moderně. Dříve fungoval na Instagramu populární haštag #quokkaselfie, kam lidé vkládali svoje fotky s „usmívajícími“ se klokánky. Nyní je toto heslo neaktivní a po jeho zadání se objeví informace o ochraně divoké přírody a prevenci týrání zvířat, což má účelně omezovat chuť turistů tyto klokánky nahánět a pořizovat si s nimi fotografie.

Pokud byste chtěli toto roztomilé zvíře vidět na vlastní oči, podle dostupných zdrojů se s ním setkáte pouze v jedné zoologické evropské zoo v německém Stuttgartu. Určitě jej samozřejmě nekrmte ani jej nehlaďte, navzdory svému milému výrazu a klidné přátelské povaze totiž dokáže člověka pěkně pokousat.

Použité zdroje:

https://www.rottnestisland.com/see-do/wildlife-nature/quokkas

https://kids.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/quokka

https://www.bbc.com/news/world-australia-43509680

https://en.wikipedia.org/wiki/Quokka

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/nejstastnejsi-zvirata-na-zemi-vymiraji-klokany-quokka-nici-pozary-107064

https://www.wn24.cz/5-zvlastnosti-o-nejmilejsim-zvireti-na-svete-klokanovi-quokka/