Článek
Streamovací platforma Netflix nabízí nepřeberné množství filmů, seriálů nebo dokumentů různých žánrů, zemí původu či kvalit a vybere si zde skutečně každý. Mezi nejsledovanější a kvalitou nešetřící počiny se právem řadí také španělská minisérie Alfa samci (v originále Machos Alfa), jejíž první série spatřila světlo světa na konci roku 2022 a doposud byly natočeny série celkem tři. A všechny byly v databázi ČSFD českým diváctvem oceněny červeným čtverečkem, tedy získaly rating minimálně 70%.
Minisérie sleduje v základním ději osudy čtyř španělských mužů čtyřicátníků. Ti bydlí v Madridu a tvoří nerozlučnou kamarádskou partu, ačkoliv je každý z nich jiný. Jedno mají ale společné. Snaží se popasovat s moderní dobou, která přináší razantní změny v postavení mužů a žen ve společnosti a mění tak jejich chování a návyky. Ovšem způsobem, kterému starší generace často nerozumí. Vyrostla v jiné době, byla nějak vychována, byla zvyklá nějak žít a náhle jsou vrženi do zrychlené doby, která jim jejich svět proměnila. A leckdy muži zažívají dosavadní postavení žen a naopak ženy se dostávají do role mužů. Každý si tak v diktátu nových liberálních směrů a jistého chaotična hledá svoje místo, zkouší a tápe. A každý se přizpůsobuje po svém. Vzniká tak mnoho komických situací, které jsou mnohdy dotaženy až do absurdna. Divák se při sledování bohatě a od plic zasměje a leckdo bude nad osudy nejen hlavních hrdinů souhlasně pokyvovat hlavou a poznávat se v jejich trampotách.
Vedlejší a samozřejmě genderově nijak upozaděnou, ale rovnocennou linkou, jsou příběhy a situace žen, které tvoří nedílnou součást životů naší čtveřice hrdinů. Žen, které dosáhly rovnocennosti a rovnoprávnosti, zdravého sebevědomí, individuality a svobodného rozhodování a které se toto všechno nebojí použít. I proti svým mužům. Kteří zde dostávají jako příslušníci tradiční bílé heterosexuální většiny opravdu místy až nemilosrdně zabrat.
Rozebírat konkrétně děj a všechny seriálové příběhy, komické i tragické situace a zápletky není předmětem tohoto článku. Ještě bych vám prozradil vše podstatné a pak už byste neměli vůbec důvod se na seriál podívat. Ale jisté je, že to co se v seriálu děje, odráží (ač mnohdy přehnaně a groteskně) realitu jistě nejen španělské, ale celé naší západní společnosti, která sice právem staví muže a ženy do nových a rovnocenných rolí, ale která často v tak rychle se měnící době s dynamickým spádem vlastně kolikrát ani neví, co chce a co se od ní chce a očekává.
Zmíním zde pro zasmání pouze jednu situaci, kdy jeden z hrdinů jménem Santi dostane práci architekta a majitel jej upozorní, že není zvědavý na románky na pracovišti. Santi se ale zakouká do pohledné kolegyně Pauly a začnou spolu randit. Pod tlakem doby a doporučení kamarádů nechá Paulu podepsat jakýsi dekret, že s ním bude dobrovolně podstupovat postelové hrátky (aby jej teoreticky nemohla nařknout ze znásilnění). A vše si pro jistotu ještě s jejím hlasovým potvrzením natočí na mobilní telefon. Později vyjde najevo, že Paula je majitelova dcera a pracuje pod otcem v utajení. Santi je v důsledku tohoto zjištění značně nervózní, navíc Paula jej nutí video, kde souhlasí s intimitami, smazat. Do toho mu někdo ukradl mobilní telefon. On tak narychlo spěchá večer do práce a stahuje video z cloudového úložiště do pracovního počítače (domácí použít nemůže, protože si nepamatuje hesla a v práci mu to nabíhá automaticky), ale nepřesune jej do koše, nýbrž z roztržitosti do hromadné zaměstnanecké složky. Druhý den už o románku Santiho a Pauli ví celá firma a rozzuřený majitel a její otec chce Santiho vyhodit. Paula je také naštvaná a vše považuje za zradu a za důkaz, že si s ní a jejími city partner jen zahrával. A tak se Santi po marné obhajobě uchýlí ke lsti, že se vnitřně cítí jako žena, protože v takové situaci není možné trans zaměstnance vypovědět. Začne jej obhajovat právnička se specializací na LGBTQ+ komunitu a tím se roztáčí další sled zamotaných, nepředvídatelných a velmi komických událostí…
Nabitý díl od dílu vás postupně seznámí snad se všemi myslitelnými situacemi, které dnes muži a ženy zažívají a řeší nejen jako každý jednotlivec vnitřně sám v sobě, ale ve vztahu každého z nás k partnerovi, dětem, přátelům, šéfovi a kolegům z práce, učitelům ve škole, celé společnosti a podobně. A tak se naše povedená „macho“ čtyřka pánů s většími či menšími úspěchy celý čas hledá a když mají pocit, že si něco sedlo, tak se to zase honem rychle rozpadne a jede se dál. A řeší si vše různě a každý po svém i v závislosti na odlišných osobnostech jejich žen, partnerek nebo milenek. Něco žijí promyšleně, něco metodou pokus omyl, něco na základě kurzu, který je tzv. demaskulinoval, čili zbavil je machismu a udělal z nich moderní tvory, ve kterých se mužský a ženský element stírá a oni se tak navenek lépe společensky chytají. Ale vnitřně to nejsou oni a vlastně moc nevědí, co si se sebou a okolním světem, který jim ujíždí neznámo kam, počít.
Přijde vám výše uvedená recenze trochu chaotická? Tak to vám přijde správně. Odpovídá tak chaotickému životu našich hrdinů, který zase odpovídá realitě západního světa. A mám z toho tak nějak celkově pocit, ať ti dnešní bílí heterosexuální tradiční muži udělají co udělají, dnešním protějškům se prostě nezavděčí a vždy tak skončí na pranýři. Vždy se na jejich chování a přístupu najde něco špatného, ať už jsou v práci úspěšní či ne a ať vydělávají více nebo méně, než ženy. Ať jsou v posteli a vlastně v celém vztahu akční nebo naopak. Ať mají tradiční monogamii nebo otevřené vztahy. Ať chtějí na rande za ženu zaplatit či ne. Ať vychovávají svoje děti v hranicích nebo liberálně. Ať se staví k menšinám tolerantně nebo ne.
Ono to bude asi dost i tím, že ženy samy pořádně nevědí, co si s nabitou emancipací počít a jak vlastně žít a přistupovat k mužům. A jak se říká - žena neví co chce, ale bude dělat dusno, dokud to nedostane.
Než se do mě, milé dámy, začnete pouštět, ne, nejsem bílý heterosexuální machista. Nejsem ani žena. Jsem nestranný pozorovatel z říše LGBTQ+, který po shlédnutí všech dílů a po vlastních životních zkušenostech stojí tak trochu více při mužích v tom smyslu, že chápu, že jsou v dnešních dnech zmatenější. Na druhou stranu dobře vidím a chápu, kolik toho má dnešní moderní a úspěšná žena na svých bedrech a že se opravdu oprávněně nechce smířit se starým modelem muže, který přijde z práce domů a hodí nohy na stůl.
A tak nám všem přeji, ať se nám daří se co nejlépe vyladit. Sami v sobě a i ve vztahu k druhým. Ono je však také otázkou, do jaké míry seriál i já řešíme tzv. problémy „madridské či pražské kavárny“, čili životy lidí ve velkoměstech a do jaké míry takové životy odpovídají životům lidí na maloměstě a na venkově. Rozdíly jsou jistě značné a jak jsou velké, je dosti individuální a záleží to na posouzení každého z nás. Každý žijeme více či méně ve svojí bublině a do bubliny jiného často nevidíme. Ale tak či onak, jsem si jistý, že v záplavě seriálových postav se v některé z nich najde každý z nás.
PS.: V roce 2025 byl námět španělského seriálu Alfa Samci (první série) v podstatě okopírován a přenesen do prostředí Francie a tamních mentalit pod názvem Pořádný chlapi. Dle mého subjektivního hodnocení, ale i komentářů a diskuzí dalších diváků a celkového hodnocení na ČSFD se ale jedná o nepoměrně slabší odvar vydařeného španělského originálu.
Subjektivní hodnocení seriálové minisérie Alfa samci: 85%.
Anketa
Autorská recenze s oporou zdroje:
https://www.csfd.cz/film/1284902-alfa-samci/prehled/
