Slavný bufet Koruna na Václaváku lákal na komunardy i prezidenta Zápotockého, vzniklo tu ruské vejce

Nejen pamětníci z Prahy mají dosud v paměti možná nejpopulárnější český bufet v České republice. Automat Koruna byl v dobách minulého režimu symbolem dobrého a levného jídla a občerstvení a denně ho navštívili desetitisíce lidí všech typů a vrstev.

Sídlil v prostorách Paláce Koruna, který dodnes stojí na spodním konci Václavského náměstí. Historie tohoto místa spojená s gastronomií se ale začala psát ještě dříve v 19. století. To zde ještě budova, jak ji známe dodnes, nebyla, a na jejím místě stál méněpodlažní dům U Spinků. V jeho přízemí byla tehdy kavárna s názvem Café Wien, ve které se scházeli tehdejší vlastenci a národní obroditelé jako František Palacký nebo František Ladislav Rieger.

Dům byl roku 1912 srovnán se zemí a do dvou let tu vyrostl ve stylu pozdní secese Palác Koruna, jedna z prvních železobetonových staveb u nás. Samotný bufet Automat Koruna byl otevřen roku 1931. Jeho interiéry navržené architektem Ladislavem Machoněm si získaly takový věhlas, že byl pozván do Londýna, aby jejich repliku vybudoval v domě přímo na rušné a obchodní Oxford Street.

Proč se jídelně vlastně říkalo Automat? Byl zde totiž použit unikátní provozní koncept, patentovaný v Německu. Stačilo vhodit minci do automatu a mohli jste si natočit z mosazného kohoutu limonádu a samoobslužné okénko vám vydalo chlebíček. Ovšem v dobách prvorepublikových se ještě o občerstvení pro všechny, jak se ujalo za minulého režimu, zdaleka nejednalo. Prostory měly prvorepublikový lesk a jídelnu navštěvovali jen lidé z vyšší společnosti. Po válce byl však prostor znárodněn a vznikl legendární lidový bufet 4. cenové skupiny.

To ovšem není myšleno nijak hanlivě. Místo si rychle získalo věhlas po Praze a široko daleko. Na ploše téměř 800 čtverečních metrů se tu denně otočily desetitisíce návštěvníků, aby si pochutnali na levném, dobrém a českém jídle. Jedlo se pěkně na stojáka, pouze u výloh na náměstí bylo pár stolků k posezení. Filozofie místa totiž nepočítala s dlouhým vysedáváním zákazníků, každý se měl rychle nasytit a uvolnit místo dalšímu. Otevírací doba byla velkorysá - ve všední dny od časného rána až do desáté hodiny večerní.

Navzdory lidovému konceptu a nízkým cenám sem tenkrát chodili úplně všichni ze všech vrstev společnosti a zde si byli skutečně pěkně „po komunisticku“ všichni rovni. Fronty tu byly na denním pořádku už od rána. Dělníci jedli vedle studentů či akademiků, disidenti oproti vysokým představitelům režimu, veksláci s příslušníky VB (Veřejná bezpečnost, obdoba dnešní policie), holky z Perlovky si tu dávaly po šichtě snídani vedle spořádaných měšťanských paniček, no a u toho mohl stát třeba i prezident.

Místo si totiž oblíbil Antonín Zápotocký, který si rád dopřával místní šťavnaté párky v přírodním střívku, kterým se říkalo komunardi. Většinou si je nechal donášet do svého úřadu, ale čas od času vyšel mezi lid a najedl se přímo v bufetu. Díky němu sem chodilo mnoho dalších komunistických papalášů a zastávku zde měl naplánovanou dokonce i tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov při své návštěvě Prahy. Na opačném pólu stáli různí pobudové a somráci, kteří bez ostychu a bez opovržlivých pohledů strávníků dojídali zbytky. Někteří z nich ani nečekali, až dojíte a když jste se zrovna nevěnovali svému talíři, potajmu si z něj uzobli.

Na čem jste si tu mohli pochutnat a mnozí z vás jistě i pochutnávali? Zavzpomínejte se mnou. Kromě již zmíněných vyhlášených párků se sem chodilo na opravdu široký výběr dobrot. Chlebíčky a majonézové lahůdkové saláty, topinky, krupicová polévka nebo dršťkovka s pečivem, knedlíky s rajskou nebo koprovou omáčkou s masem i bez, prejt se zelím, bramboráky a pečená kuřátka i kachničky. A ze sladkého různé zákusky, buchtičky se šodó nebo vyhlášený jahodový koktejl, nad kterým si dal dostaveníčko nejeden mladý zamilovaný pár.

A nesmím zapomenou ani na legendární vepřenky (obdoba karbanátků). Chybí vám? Zde máte recept na ty jediné a pravé z Koruny. Budete potřebovat pouze mleté vepřové maso (ideálně plec s libovostí 70%), vepřové sádlo, sůl a pepř. To je vše. Uhníst, usmažit na sádle a je hotovo. Zakusuje se k nim kváskový chléb a namáčí se do majolky nebo tatarky, hořčice a cibule. Dobrou chuť!

No a od jisté doby se sem chodilo i na ruské vejce. Recept totiž vznikl spontánně přímo v Koruně, když bylo nutné kvůli nevyhovujícím skladovacím podmínkám spotřebovat červenou řepu, sledě a vejce, kterým se blížila ke konci lhůta čerstvosti. Tehdejší provozní tedy nařídil dát tyto suroviny na bramborový salát a vymyslel se název ruské vejce, aby prošel bez průtahů schválením. S Ruskem má tedy společný jen název, nikoliv zemi původu.

Po pádu režimu se nejen Koruně, ale samoobslužným jídelnám obecně přestalo dařit. Nikdo do nich příliš neinvestoval, prostory byly zašlé a lidé byli hladoví po nově vznikajících západních fastfoodech. Společně s automatem na Václavském náměstí tak uzavřeli i další podobná pražská zařízení, jako Vaňhova rybárna v pasáži Jalta, jídelna v pasáži Lucerna nebo automat Svět v Libni. Asi nejdéle se udržela jídelna u Rozvařilů kousek od Bílé Labutě, která zanikla teprve před pár lety.

Doposud však atmosféru takových míst zažít na pár místech v Praze ještě naštěstí můžete. Funguje třeba populární Havelská Koruna, která byla založena už v 90. letech a nachází se nedaleko Paláce Koruna nebo „táckárna“ v pasáži Světozor. A kdykoliv se stavím v retro lahůdkách ve Vodičkově ulici, kde si občas dopřeju chlebíčky nebo pochoutkový či hermelínový salát s rohlíkem, nikdy nejdu hned na řadu a vystojím si pěknou frontu. Mnoho lidí se prostě tradičních lahůdek odmítá vzdát, a proč ne? Však každému, jak je po chuti.

Už od zániku Automatu Koruna se několikrát hovořilo o jeho obnově, zatím však vždy zůstalo jen u slov a plánů. Retro styl interiéru by zůstal zachován, stejně tak i tradiční lahůdkářský sortiment, který by se doplnil moderním, aby se cílilo i na mladou generaci. Zajímalo by mne tedy, zda dojde také někdy na realizaci a v jaké dnešní podobě by tato nejpopulárnější pražská jídelna znovu spatřila „tam dole na Můstku“ světlo světa.

Do populárního Zlatého kříže v Jungmannově ulici už také bohužel nezavítáme, ukončil svoji činnost v roce 2024 po dlouhých sto letech, což mne osobně velmi mrzí. Nemám nic proti dnešním občerstvovacím stanicím, ač ve fastfoodech nebo na kebabu byste mne potkali jen výjimečně. Ale nemyslím si, že je nutné kvůli cizím kuchyním zahazovat a vytlačovat tu naši, sice ne tak zdravou, ale dobrou a tradiční českou. Ruku na srdce, kdo si sem tam nepochutná na dobrém chlebíčku s půlkou majonézou zalitého vejce, pochoutkovém salátu, zavináčích a pečenáčích nebo třeba na smažence. Stravování a poznatky o výživě se už dávno posunuly jinam, střídmá a rozumná konzumace českých dobrot si ale troufám říct nikoho nezabije. Souhlasíte? A jestli tu mám i mladé čtenáře, chodili byste na jídlo do takového zařízení, jakým byl Automat Koruna?

Použité zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/historie-fenomen-automat-koruna-cela-praha-nad-chlebickem-za-osmdesat-haleru-40364364

https://fresh.iprima.cz/magazin/novinky/jak-se-mlsalo-v-legendarnim-automatu-koruna-levne-lahodne-a-trochu

https://nasregion.cz/automat-koruna-fungoval-61-let-doposud-ho-neobnovili-4214/

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Palác_Koruna

https://www.toprecepty.cz/recept/58479-veprenky-z-automatu-koruna/