Tenistka Helena Suková u sportu nezůstala a dnes se věnuje profesi psycholožky

Helena Suková (*1966) se s nadsázkou již s tenisovou raketou v ruce narodila. Oba její rodiče byli v tomto sportu taktéž profesionálové a svoji dceru a jejího bratra Cyrila brávali na tenisové kurty již odmalička. Matka Věra se dostala ve dvouhře až do finále Wimbledonu roku 1962 a svého času byla světovou pátou hráčkou. Otec Cyril působil spíše než jako aktivní hráč v tenisovém zázemí - před rokem 1990 stál deset let v čele Československého tenisového svazu.

Dlouhá léta se věnovala pouze tréninku, svůj první soutěžní turnaj sehrála až když jí bylo deset let. Zpětně vidí na dnešní poměry pomalejší nástup kariéry jako ten správný, je za něj ráda a vyplatil se jí. Tenis vnímala spíše jako hobby a nepodléhala takovému tlaku, jako mnozí dnešní děti příliš ambiciózních rodičů. Nikdy prý neměla jako dítě pocit, že tenis hrát povinně musí a je za to rodičům vděčná. Užila si tak i přes mnoho času stráveného hraním či trénováním tenisu příjemné dětství a netrpěla pocity, že by jí něco zásadně chybělo. Už tenkrát zjistila, že ji směrem kupředu pohání vítězství a úspěchy, ale také tvrdohlavost a touha po dokonalosti (tyto vlastnosti prý zdědila po matce), trénink samotný ji příliš nenaplňoval a často se u něj cítila znuděně.

Ačkoliv slavila úspěchy i ve dvouhrách, její doménou byly čtyřhry. Spojila svoje síly mimo jiné s další českou tenisovou legendou Janou Novotnou a společně vybojovaly dvě stříbrné medaile na olympijských hrách v jihokorejském Soulu (1988) a v americké Atlantě (1996). V letech 1989 až 1990 kralovala jako deblistka (hráčka čtyřhry) žebříčku WTA (zkratka pro Ženskou tenisovou asociaci). Ve dvouhře to dotáhla až na čtvrtou světovou příčku. Do finále se dokázala v 80. a 90. letech probojovat dvakrát na Australian Open a též dvakrát na US Open. Ve Wimbledonu byla jako sólohráčka pětkrát ve čtvrtfinále.

Druhou olympijskou medailí korunovala svoji kariéru, kterou následně po dvou letech ukončila. Bylo jí tehdy 33 let a psal se rok 1998. Na krátko dokonce na tenis zanevřela a rakety se ani nedotkla. V jednom z rozhovorů také přiznala, že největší zásluhy na své kariéře přisuzuje svojí matce. Ta bohužel poměrně brzy zemřela a Suková to vnímá jako určitou tehdejší kariérní brzdu.

Z pohledu dnešních tenisových špiček byl její odchod po třicítce brzký, ovšem v dobách její aktivní sportovní dráhy nebyly ještě tak kvalitní materiály raket, míčků či oblečení a sportovní obuvi, možnosti regenerace a celkového zázemí byly také horší a také sportovní výživa a poznatky o fyziologii těla jsou dnes na zcela jiné úrovni, než byly tehdy. K dřívějšímu opotřebení těla a sil tak tehdy docházelo běžně. Mimochodem, v oblasti profesionální výživy má Suková mezi tenisty jedno prvenství - začala pít iontové nápoje, což je dnes už neodmyslitelnou součástí hraní.

Po skončení aktivní kariéry si nějaký čas hledala. Odpočívala, regenerovala síly a přemýšlela, kudy se vydá profesně dál. Většina bývalých špičkových hráčů zůstane nějakým způsobem v oboru - začnou sami aktivně trénovat nebo se stanou tenisovými funkcionáři. Ona se však rozhodla zcela ze sportovní dráhy uhnout pryč a podala si přihlášku na dálkové studium psychologie pod Univerzitou Palackého v Olomouci. Inspiroval jí k tomu otec, kterého obor psychologie napadl a dal jej svojí dceři na rozmyšlenou. Ta se do nových vod a studií tenkrát pustila také proto, aby překonala krizi v osobním životě a nastalou prázdnotu. Po čtyřicítce se jí bohužel rozpadl dlouholetý partnerský vztah (s jejím tenisovým trenérem) a s tím i sen o založení rodiny s dětmi.

V roce 2010 studium úspěšně ukončila doktorským titulem (kterému předcházela diplomová práce s tematikou životní spokojenosti bývalých sportovců profesionálů) a zahájila psychologickou praxi. V té je činná doposud a pokud byste trpěli psychickými obtížemi, můžete se k ní objednat na pražské pracoviště Centra duševní pohody Modrá Laguna, které patří v posledních letech nechvalně známému psychiatrovi Janu Cimickému. Pracuje zde na malý úvazek (bývá v ordinaci většinou jen jednou týdně) a dle svých slov je pro ni práce spíše koníčkem a preferuje klienty, kteří jsou ochotni na sobě společně s ní pracovat a nestačí jim pouze polykat medikamenty.

Díky tenisu je finančně zajištěná a mnoho času si tak ponechává na svůj osobní život a koníčky. Miluje přírodu a zvířata (chová psy, kočky i želvy a absolvuje také zvířecí výstavy), sportuje a stále neodkládá ani tenisovou raketu a ráda podniká různé akce s přáteli. V dobách, kdy hrála světovou špičku, odpočívala a bavila se fyzicky nenáročnými aktivitami - četbou, ručními pracemi, poslechem hudby, procházkami a také hraním stolních her. Tenisový svět ji roku 2018 odměnil vstupem do Mezinárodní tenisové síně slávy a ve stejném roce obdržela z rukou bývalého prezidenta Miloše Zemana i státní vyznamenání v podobě Medaile Za zásluhy I. stupně.

Přiznává, že se světem tenisu je v kontaktu neustále, zejména díky sociálním sítím, kde je ve spojení s mnoha hráči a hráčkami a také spoluhráči ze čtyřhry. Nejvíce je propojená a také se osobně setkává s tenisovými kolegy a kolegyněmi z Česka. A také dnes lituje toho, že se s hraním tenisu na profesionální úrovni rozloučila až příliš brzy a myslí si, že mohla ještě nějaký ten rok pokračovat ve čtyřhrách. Letos oslaví šedesáté narozeniny.

Použité zdroje:

https://www.irozhlas.cz/sport_tenis/byvala-tenistka-helena-sukova-slavi-50-narozeniny-dnes-se-venuje-psychologii_201502231141_phasek

https://liberec.rozhlas.cz/mela-jsem-jeste-hrat-tu-ctyrhru-ohlizi-se-tenistka-helena-sukova-za-koncem-9255422

https://www.vlasta.cz/rozhovory/helena-sukova-tenistka-rozhovor/

časopis Květy 2/2025

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Helena_Suková