Článek
Mnohé relikty dob minulých socialistických nám přetrvávají dodnes. Jedním z nich jsou bezesporu vesnické zábavy, trachtace a veselice všeho druhu. Mnohde na malých městech a vesnicích se často jedná o jediný zdroj alespoň nějaké kultury nebo snahy o ni, jinak by místní neměli kulturní vyžití žádné, pokud by nevycestovali do nějakého často vzdáleného většího města. A pokud do takového prostředí zavítá „měšťák“ nebo prostě člověk zvyklý na „hoch“ kulturu, na pestrou směsici divadel, kin, koncertů nebo výstav, nestačí často pozvedávat obočí v údivu a v atmosféře kulturního šoku se mu vtírá na mysl otázka, zda-li se neocitnul díky stroji času o několik desítek roků zpátky.
Vše začíná už místem, kde se takové akce - různé myslivecké nebo hasičské bály, oslavy nějakého místně důležitého výročí nebo pouťové dojezdy odehrávají. Bývá to místní kulturák, hasičárna, sokolovna nebo knajpa čtvrté cenové se sálem, vše často zchátralého vzhledu, rekonstrukce v nedohlednu. Člověk překročí práh a najednou má pocit, jakoby se vrátil čas a on se ocitl v ateliérech, kde se natáčely třeba Slavnosti sněženek. Zastaralé oprýskané vybavení, stoly s vybledlými ubrusy, které mají to nejlepší dávno za sebou, návštěva toalet jen s velkým sebezapřením.
Pivo a panáky tečou proudem, místní se vesele baví, oděni tzv. do svátečního, což v lepším případě vypadá jako deset let stará móda, v horším jako z devadesátek nebo ze „socíku“. Však mnoho slavnostních modelů koneckonců ze stejné doby pochází a celý rok trpělivě visí ve skříni a čekají na tu velikou slávu. Co na tom, že délka, střih a hlavně styl je mimo mísu. V té většině podobných modelů se to ztratí. Čas se zastavil. A o co vlastně jde, když hlavním účelem takových akcí je střískat se do němoty, ulovit nějakého toho chalana či děvčicu na noční hrátky nebo se pěkně „chlapácky“ porvat. K tomu všemu vyhrává nějaká místní kapelka. Ohrávají nesmrtelné bigbítové šlágry a před půlnocí možná zazní i „Nonstop, já chci žít nonstop“ od nestora lidové zábavy Michala Davida. Pak se zapnou repráky a místní padesátiletý dýdžej, který přes den oral v montérkách pole, nahodí diskopecky, které hraje už třicet let - Dlouhou noc od Helenky, Holki, Veronu no a samozřejmě Jede, jede mašinka od slovutných pořízků Maxim Turbulenc. Že se taneční hudba posunula někam jinam, to se tu asi neví. Však „lidi to chtěj“.
Já pocházím z menšího města severních Čech a již dvacet pět let žiju v Praze. Ano, Praha je skutečně stát ve státě a rychle si zde zvyknete na vysokou úroveň nejen v kultuře. A čím déle tu žijete a čím více kultury a rozvinutého žití obecně navstřebáte, tím větší šok pak přichází na vesnické zábavě. Vesnice a její mentalita pro mě skutečně není. Já sám jsem zvládl takovou akci jenom jednou v životě před pár lety a vlastně se nedivím, proč se tam tak intenzivně konzumuje alkohol. Za střízliva se to fakt nedalo. Kapela by nevyhrála ani Hvězdnou pěchotu v Superstar, pivo chutnalo jako lidská žlutá odpadní tekutina víte jaká, s místními se nebylo přes veškerou snahu a utlumení mých mozkových schopností naprosto na čem konverzačně chytit (a po pár „drincích“ už vůbec ne, to už jen nesrozumitelně huhlali) a polovinou sálu smrděla hlavní cena z tomboly v podobě půlky prasete, prostě flák masa je tady nejvíc vrchol všeho. Tomboly jsou mimochodem taky bezvadný kulturní fenomén a přežitek našeho venkova, kam se nahází všechny krámy, kterých se chtějí lidé zbavit a ostatní to mají jakože výhru a dárek a ještě za to zaplatí. Absurdní, ale běžné.
Už před půlnocí po sobě půlka vesnice toužebně lezla, akorát že se jaksi nejednalo o páry tak, jak spolu přišly, že. A z chodeb a záchodů se ozývaly zvuky spokojeného páření. Hotové safari či zvuky pralesa a smrad jako v opičárně. Další část osazenstva po sobě nelezla toužebně, ale s cílem namlátit si všechny možné části těla. Prostě rvačka fackovačka držkovka. Nějakou záhadou mně nikdo jako „Pražákoj“ přes hubu nedal, vyvázl jsem jen s ranním bolehlavem, podstatnou část noci si naštěstí nepamatuji a od té doby se těmto kratochvílím na úrovni zvěřince vyhýbám. Ves je ves a vrána sedá k vráně, toho je dobré se držet, „protřepat a nemíchat“. A pro pár zdravých jablek nebudu riskovat jinak otrávenou mísu.
Můj partner bohužel takové štěstí neměl. Před lety dopadl ještě dobře, kdy mu cizí, již notně opilý kluk na zábavě v Brtnici u Jihlavy vyhrožoval, že mu dá „do držky“, protože má „provokativní ksicht“. Přednedávnem už to ale dopadlo zle. Vyrazil jakožto rodilý Jihlavák s přáteli z venkova na hasičskou zábavu do jakýchsi okolních Kněžic, já jsem takový večer pochopitelně z výše uvedených důvodů odmítl. Akce probíhala přirozeně obdobně, jak jsem popisoval výše. S tím rozdílem, že se místní chlapáci po hektolitrech chlastu jaksi ve svých hlavách dobrali k tomu, že Jihlavák je prostě problém. Že můj partner „z města“ je jistě arogantní nafoukanec, který je blahosklonně přehlíží a povyšuje se a také že představuje jisté nebezpečí a chystá se jim přebrat některou z jejich místních slepiček. Tak jej venku na cigaretě bez debat napadli a rozmlátili mu ciferník. Jen tak. Z expertního úsudku jejich inteligentních hlav. A pěkně několik na jednoho. Nic nikomu nedělal, když se s ním dal někdo do řeči, v pohodě konverzoval a už vůbec neproháněl místní sukně. Kamarádi to naštěstí zaregistrovali, vběhli do chumlu a kratochvíli mlácení místním brzy překazili. Partner se tak tak odebral do postele a ráno jsem jej s úděsem v očích málem ani nepoznal a jeli jsme okamžitě na pohotovost. Ono na co volat v takovém případě policii, která tam je také místní, nebo je rovnou v civilu na zábavě také.
Zdůrazňuji, že se to stalo na zábavě v Kněžicích a on byl z nedaleké Jihlavy. A i tak dostal co proto. Neumím si představit, jak by se ti křupani zachovali, kdyby zjistili, že už je dlouhá léta Pražák a ještě gay. To by to snad ani nepřežil. A tak se vážení a milí spoluobčané této kategorie nedivte, že můj text vyznívá jistě povýšeně. To je ale jen vaše klamné zdání, nikdo se nad vámi nepovyšuje. Ani totiž nemusí. Pokud žijete a chováte se takto primitivně, tak prostě výše jsme a děláte si to sami vaší omezeností. A nebo snad, až půjdu třeba v Praze po Václaváku a odhalím spoluobčana z vesnice, mám po něm skočit a dát mu taky držkovou? Absurdní, že? Tak proč to opačným směrem děláte vy? Nízké vzdělání, práce na nic nebo žádná, mindráky a komplexy nebo co za tím stojí? A pomůžete si snad tím, že nabančíte někomu, kdo je dál než vy? Nikoliv. Pomoci si můžete jen vy sami sobě. Nám také lepší život nespadl sám do klína a museli jsme pro něj mnohé podstoupit a obětovat. Tak šup do toho a ať se vám daří lépe, aby ostatní vyvázli bez újmy, až se s vámi potkají třeba na vesnické merendě.
A pokud v tom snad mnozí cítíte aroganci a opovržení, tak ano. Nikoliv však plošně. Nejsem hlupák a neházím všechny do jednoho pytle. Nepovyšuji se, ale na druhou stranu znám zdravě svoji hodnotu, svoje místo a neponižuji se. Můj partner má bezvadné přátele z vesnice, se kterými si rozumím také a nějaké povyšování není absolutně na místě. A v Praze je zase spousta lidí, co by někdy jednu výchovnou rozhodně zasluhovali. A o tom to je. Všude jsou lidé fajn a lidé na facku. Nesejde na tom, kdo odkud je, ale jaký je. Pro mě je to primitivní samozřejmost, ale pro leckoho ani v dnešní době ne.
A vy, co si nevidíte ani na špičku nosu a jste toho názoru, že co Pražák nebo Jihlavák nebo prostě měšťák, to idiot, kterému se musí nabančit, vám vzkazuji, abyste toho laskavě nechali a zkusili si to vyhodit z hlavy. Je to hloupý nesmysl a předsudek. Ale kde nic není, není ani co měnit, co posouvat a v čem růst a je to asi marné.
Netvrdím, že to všude probíhá tak děsivě a doufám, že se naše špatné osobní zkušenosti vztahují v dnešní době již na co nejméně podobných zábav.
