Článek
Zábavně soutěžní taneční show StarDance nám pomalu spěje do finále. A jako každý rok se nechávají diváci mnohdy až zbytečně moc strhnout emocemi a kritikou mířenou na vypadnuté soutěžící. Či spíše na ty, kteří v pořadu zůstávají dál a měli dle hlasu lidu vypadnout místo vypadnuvších. Pro StarDance a Českou televizi však jedině dobře - čím více se o tom mluví, tím lépe a ziskověji, ať už ve sledovanosti či finančním toku.
Každá řada má zpravidla svého otloukánka. Letos se jím pro lid stala sportovkyně kickboxerka Martina Ptáčková. Její taneční kvality jsou objektivně nazíráno nízké a možná je nejslabším článkem. A přesto nemá padáka. Ani pár večerů před finále, kdy už zůstaly po minulé sobotě pouze čtyři páry. Vyletěli před ní i zdařilí tanečníci jako foodblogerka Chili Ta nebo zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková. A lidé se týden co týden v diskuzích souvisejících článků a na sociálních sítích značně rozčilují, že Ptáčková letí soutěží dál, ale že měla vypadnout.
Ale tato nesourodá dvojice „nic moc“ sportovkyně a skvělého a oblíbeného profi tanečníka už bere nejméně bramborovou medaili. Pro mne jsou ovšem vítězi už teď oni. A tak trochu i spisovatel Patrik Hartl. Víte, když se do finále protancuje někdo jako Marta Dancingerová a zejména Oskar Hes, je to tak nějak samozřejmé a očekávané. Ostatně tito dva herci jsou favority sázkových kanceláří prakticky od začátku. No a vítězství, druhé nebo třetí místo mají nejlepší amatérští tanečníci každé řady prostě tak trochu jasné a jisté.
Nikoliv tak Martina Ptáčková. Dokázala se udržet a dojít k finále i s jejím zjevným tanečním handicapem. A to právě z ní dělá v mých očích vítězku. Celé to má prostě daleko více vydřené a zasloužené. Ať už jistě náročnějšími tréninky (když vám to tak nejde, musíte prostě trénovat intenzivněji) nebo větší každotýdenní nejistotou a nervozitou při vyhlašování výsledků z úst moderátorů Marka Ebena a Terezy Kostkové.
Každá řada StarDance má vedle svého otloukánka také svého favorita nebo favority. Marta Dancingerová je jistě výbornou tanečnicí, ale pořád je jen na úrovni výborných tanečnic z řad minulých. Ovšem co na parketu předvádí Oskar Hes, to nemá obdoby! Jestli má brát někdo zlatou placku, tak by to měl být rozhodně on. A ne, nejsem nijak subjektivně zaujat, Hese jsem před pořadem příliš neregistroval (snad jen díky filmu o bratrech Mašínových) a nepatří mezi moje herecké oblíbence.
V posledním díle způsobil Oskar Hes svým fenomenálním výkonem věc vskutku nevídanou. Zvedl ze židliček zcela ohromenou a ochromenou porotu. Jejich výrazy a slzy Tatiany Drexler mluvily za vše a nedostávalo se jim v tom emotivním vypětí ani obvyklého proudu slov hodnocení. Při bodování neváhali ani vteřinku a sáhli po desítkách s dovětky pouze a málo. Možná by stálo za zvážení, pokud by to regule pořadu dovolily, dovyrobit alespoň čísla jedenáct, která by se dala použít třebas jen jednou u každého soutěžícího za celý podzim.
Minimálně pro mne je prostě tento pětadvacetiletý herec nejlepším amatérským tanečníkem v celé dosavadní historii tohoto pořadu u nás. Ale je fér podotknout, že to vlastně žádný amatér v oblasti tance není. Pohybové nadání a předpoklady má v krvi jako málokdo, kdo soutěží prošel. Oba jeho rodiče Richard Hes a Marcela Karleszová byli skvělými tanečníky a jejich syn už jako malý vystupoval v muzikálech (no a tam se dosti tančí) a muzikálovému herectví se věnoval také na studiích pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka.
Je tak vlastně k zamyšlení, jestli měl být Oskar Hes do soutěžního klání vůbec zván a obsazen, když má tak výraznou konkurenční výhodu oproti ostatním známým tvářím. Ale je dobře známo a patrné, že o postupu rozhodují také sympatie diváků, a nejen taneční výkony. A na druhou stranu bychom přišli o to nejkoukatelnější, co nám tento rok StarDance může dát. Takže vlastně Oskar Hes proč ne.
Závěrem bych chtěl apelovat na diváky, aby si uvědomovali a stále připomínali primární cíl pořadu StarDance, a to je pobavit. Odpočinout si u něj, vypnout hlavu a kochat se krásnými tanečními výkony. Potěšit mysl. A ne přehnaně řešit a rozčilovat se, kdo co měl a neměl, a ještě to vehementně a ve velkém házet na sociální sítě. To přeci není účelem a nutné. Vždyť nejde o život.
