Článek
Vlasta Kálalová se narodila roku 1896 do učitelské rodiny. Ještě před přijímacími zkouškami na medicínu už ovládala mnoho světových jazyků - angličtinu, němčinu, ruštinu, francouzštinu, španělštinu, italštinu a turečtinu. Během náročného studia na lékařské fakultě zvládla ještě arabštinu a perštinu. Tyto dva jazyky potřebovala ovládat, aby mohla začít realizovat svůj pracovní sen, který jí uzrál v hlavě během studií.
Jednoho dne totiž absolvovala přednášku na téma exotické parazitologie, kde profesor hovořil o nutnosti vybudovat zařízení na Blízkém Východě, které by se věnovalo výzkumu tropických nemocí. A ona se toho chytla a už nepustila. Jako svoji budoucí destinaci si zvolila irácký Bagdád a začala neoblomně podnikat veškeré kroky k tomu, aby se sen stal skutečností.
Zvolila si tento náročný profesní plán proto, aby se podílela na výzkumu, léčila místní obyvatele a ve finále aby mohla předávat do naší vlasti poznatky a podpořit tak zbudování katedry tropických nemocí. Bylo jí totiž jasné, že s rozmachem dopravy se budou exotické nemoci šířit do Evropy a že je potřeba se na jejich léčbu připravit předem.
Začala intenzivní příprava na její odjezd. Sbírala postupně lékařské zkušenosti a praxi v oboru po celé zemi, odebírala odborná arabská periodika, aby se vyznala v místní terminologii a trénovala tělo a mysl na zátěž tropického podnebí. Poslední věc, která jí chyběla k odjezdu, byly peníze. Žádný z finančních ústavů jí nechtěl půjčit - v její době bylo nemyslitelné, aby lékař a navíc žena odjela do Orientu.
Kálalová na schůzce s prezidentem ČSR Tomášem G. Masarykem, 1923
Pomohla jí známost s Alicí Masarykovou, dcerou prezidenta, se kterou se znaly skrze Československý červený kříž. Prezident Masaryk se s ní sešel, ona mu vyložila svůj záměr a on jí postupně půjčil dostatečnou sumu peněz, aby mohla odjet a nastartovat celý proces.
Psal se rok 1925 a Kálalová dorazila do Baghdádu. Zde pro ni nebyla situace lehká už vůbec, nikde ji nechtěli jako cizinku a ženu lékařku zaměstnat. Jak asi tušíte, ona to samozřejmě nevzdala a začala si krkolomně zařizovat soukromou praxi, což se jí po četných tahanicích s úřady podařilo. Začala léčit muslimy a zejména muslimky, které se nesměly odhalovat ani před muži lékaři a brzy se roznesly zvěsti o jejích skvělých dovednostech.
Jako žena chirurg můžete prokázat našim ženám službu, kterou jim nemůže poskytnout nikdo z nás. K nám přicházejí ženy k operaci již jen umírající. Muslimky i jejich mužové dávají přednost smrti před zneuctěním. Tím je ženě operace a ošetření vykonané mužem.
Postupně získávala i podporu místních vlivných elit, léčila a operovala dokonce i členy královské rodiny, začala přednášet na místních univerzitách, prezident Masaryk jí nepřestával podporovat a kromě peněz tak dostávala i vybavení pro nemocnici, kterou zanedlouho zřídila v centru města.
Měla jsem ráda naše mnohonárodní irácké pacientky. Arabky, Peršanky, Kurdky a Indky, vesměs muslimky se jmény Paprsek, Perla, Věnec a Květ, Koruna a Krása… Líčily své svízele se svérázným půvabem, malebnými slovy. Stesky i nářek neustále mísily s žehnáním: Ať žijete tisíc let. Nechť je váš spánek klidný. Bůh osvěž tvé srdce. Dej ti zdraví, zachovej tvé rodiče.
Nemocnici provozovala dlouhých sedm let a během praxe pilně odebírala vzorky pacientů s tropickými nemocemi, pečlivě je uchovávala, balila a posílala do Prahy. Zde však ležely bez využití a podléhaly zkáze. Nikdo neměl o její výzkum zájem a její plán vybudovat u nás katedru tropických nemocí tak bohužel přišel vniveč. Před tím, než se chystala odjet zpět do vlasti, pokoušela se v našich luzích sehnat za sebe lékařskou náhradu. Bez úspěchu.
Aby toho neměla na svých bedrech málo, vyslyšela roku 1926 výzvu Národního muzea krajanům žijícím v zahraničí, aby zasílali domů exempláře cizokrajného hmyzu. Stala se z ní vášnivá amatérská entomoložka a sbírky muzea časem obohatila o neuvěřitelných 50 tisíc zástupců hmyzu, přičemž objevila i některé nové druhy.
A taky se do toho všeho stihla zamilovat, vdát se a porodit dvě děti. Jejím vyvoleným a otcem dětí se stal úředník Giorgio di Lotti, potomek italských přistěhovalců. Narodil se jim syn Radbor a dcera Drahomila Lydia. Neúnavná lékařka vždy hned po porodu spěchala opět do své nemocnice. Po narození dcery ale sama čelila tropické nákaze horečce dengue a na několik měsíců byla zcela vyřazená z provozu. Dlouhodobě také přestávala snášet místní vedra, kterými trpěly i její děti, a poté, co začala mít ještě potíže s prodloužením lékařské licence, se rodina pevně rozhodla odstěhovat se zpět do naší vlasti.
Než se zcela uzdravila, uplynuly další čtyři roky. Mezitím Kálalová di Lotti organizovala kurzy a přednášky pro Červený kříž a psala články do odborného zdravotnického magazínu. Časem si v rodných Bernarticích otevřela soukromou lékařskou praxi.
Válku a okupaci přečkali a když už se německá vojska v roce 1945 stahovala pryč, došlo k obrovské tragédii. Na prchající Němce od Jihlavy na Písek vystřelil místní mladík a rozpoutal tak zbytečné peklo, při kterém byla zabita celá její rodina. Manžela a syna Němci zastřelili a dceru umlátili pažbou pušky. Ona se duchapřítomně zachránila, když ležela v louži krve a předstírala mrtvou. Celkem zde přišlo o život 44 lidí.
Její život pokračoval dál, ale ztráta rodiny ji přirozeně zdrtila a intenzita její práce se snížila. I tak byla činorodější než většina z nás - na částečný úvazek se věnovala chirurgii v pražské nemocnici na Karlově náměstí a přednášela po celém světě. Věnovala se také profesi překladatelky. Neváhala se postavit za Miladu Horákovou, pro kterou žádala milost, ale vysloužila si jen zvýšenou pozornost režimu.
Na sklonku života se přestěhovala do rodné vesnice, propůjčila nevyužité prostory svého domu pro potřeby dětských jeslí a učila děti cizím jazykům. Zemřela v nemocnici v Písku roku 1971, bylo jí 74 let. Pochována je se svojí milovanou rodinou, kde na náhrobku stojí „Zavražděni nadzvířaty německého národa.“
A já jako autor za sebe musím dodat, že je to poprvé, co jsem se při studiu podkladů pro článek rozbrečel. Tato neuvěřitelná žena, oceněná roku 1992 Řádem T. G. Masaryka in memoriam, by málem upadla v zapomnění, nebýt spisovatelky Ilony Borské, která její pozoruhodnou životní dráhu převedla do knižní podoby. Nedokážu pochopit, proč není na předních místech učebních osnov a myslím si, že by se jejího života měli chopit filmaři a to i ti za oceánem. Smekám v obrovské úctě pomyslný klobouk.
Použité zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/historie-lekarka-vlasta-kalalova-di-lotti-predstirala-ze-je-mrtva-prezila-40335936
https://english.radio.cz/incredible-story-vlasta-kalalova-di-lotti-czech-female-surgeon-entomologist-8813702
https://www.stoplusjednicka.cz/doktorka-z-bagdadu-zivotni-cesta-mimoradne-ceske-lekarky-vlasty-kalalove-di-lottiove
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-lide-osobnosti/98237/lekarka-a-cestovatelka-vlasta-kalalova-ceska-adduktura-ve-meste-pohadek-tisice-a-jedne-noci.html
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Vlasta_Kálalová
