Článek
Už od mládí jsme se z Prahy vždy pár dní před Silvestrem vydávali pryč z města do klidu venkova a přírody. Bujaré oslavy nového roku - v podstatě ničeho, co by mělo nějaký smysl slavit - ještě k tomu ve vřavě velkoměsta pro nás nikdy nebyly.
Ve věku -náct a čerstvých -cet jsme tedy jezdívali s bandou a dali jsme si pořádně do nosu, to nebudu zastírat. Ale nebrali jsme to alespoň já s partnerem primárně jako oslavu nového roku, ale jako jednu z akcí s přáteli. Pro mě je přirozené slavit tak nějak úspěchy, životní milníky, posuny, prostě něco, co není automatické a člověk se o to zásluhou přičinil. Tedy ani oslavy narozenin nijak neprožívám, to se nám všem děje tak nějak samo, že zase o rok zestárneme. Možná to má smysl od jistého věku nebo pokud se člověk vymaní ze spárů nějaké život ohrožující situace, to pak ano. A třeba svátek? Ten už vůbec neřeším.
Takže zpátky k Silvestrům zamlada. Chalupa někde na vsi a párty, to jo. I ty ohňostroje jsme dali. Ale nikdy v chumlu lidí a zvířat. Venkov a ještě jsme šli x kilometrů za ves, abychom rušili co nejméně. A neodpalovali jsme žádnou imitaci á la čínská vojenská přehlídka. Pár římských svící, nějaký ten ohňostroj z krabičky a později také tiché lampiony štěstí.
Teď, když už nám není čerstvých, ale je nám pokročilých -cet, nás oslava s bandou už nějak nebere. Posledních pár let jezdíme k přátelům do malé vísky za Benešov. První rok ještě s jednou římskou svící, pak už pyrotechnika nula. Čím jsme byli starší, tím zbytečnější nám to připadalo. A tím více nám bylo líto zvířat. Nejen totálně vystresovaných a zoufalých domácích psů a koček, kteří nechápou, co se děje a jsou na infarkt, ale i hospodářských zvířat venku nebo tvorů lesních.
Snesu ještě s mírou tolerance mlácení všeho možného o silvestrovské půlnoci, ačkoliv bych to já sám za sebe subjektivně zatrhnul. Ale co mi škube okem a kroutí žilou jsou rány už kolikrát i tři dny před koncem roku a ještě přes den. Tím spíš, pokud člověk bydlí ve velkém městě. Tu odpaluje ten, tu zase ten a ve výsledku je to pořád někdo. Bordel tedy netrvá jen hodinku dvě kolem silvestrovské půlnoci, ale v součtu i přes týden. Ještě teď, 1. ledna večer, kdy házím „na papír“ své myšlenkové pochody, se venku x krát za hodinu projevují pyrotechničtí nadšenci.
Co mne ale škube oběma očima a nadouvá všechny žíly v těle? Místa, kde lidé ve městech odpalují a ten neskutečný svinčík, který po nich zůstává. Letos to byl opravdu extrém a nejhorší bordel za dobu naší existence. Přijeli jsme do Prahy na naše menší sídliště, kde bydlíme, kolem třetí odpoledne. A když jsme vystoupili z auta a rozhlédli se, nestačili jsme se divit, co za smetiště budeme procházet cestou ke vchodovým dveřím. Množství petard, zbytků římských svic, krabice po ohňostrojích bylo opravdu enormní. Do toho prázdné lahve od alkoholu, papíry a obaly od všeho možného…a hle, zase za oknem teď někdo mlátí…ještě dokážu pochopit, že to kdekdo není schopný po sobě hned odnést, když má v sobě hladinku…ale tak nejsem přeci negramot a dojdu to sklidit po probuzení, ne?
Za pár paneláky, co tu máme, je rozsáhlý městský park, který je osazen stromy velmi řídce. Od nás je to deset minut pěšky. Rozum a logika by měla člověku říct „Když už chceš dělat rámus, tak si vylez aspoň do toho parku, ať tolik nerušíš ostatní lidi a hlavně ta nebohá zvířata“. A ono ne. A v místech, kde je paneláků nejvíc a ještě u hlavní silnice, která sídliště protíná a kde to má takovou tu blbou zesilující akustiku, svinčík jako blázen. Lidi prostě vylezou pár metrů přes barák a odpalují rovnou do oken sousedů. Někteří dokonce ani nevylezou ven a pouští rachot pěkně z lodžií nebo oken…a zase teď slyším zvenčí rány a pěkně zase u našeho baráku! Ještě že nemám pejska, ale králíka, kterému naštěstí a kupodivu hluk nevadí. Nebo aspoň nijak podrážděně a vylekaně nereaguje.
Jsem obecně nepřítel mnoha zákonů, nařízení, zákazů, příkazů a omezování. Ale čím jsem na té cestě životem dál, tím více je chápu. Jsou tu hlavně kvůli lidem, kteří příliš neuvažují a chovají se bez nich nesprávně, nečestně a nemorálně. Proto bych rád apeloval na naše volené zástupce, aby rozšířili sbírku nařízení o zákaz odpalování veškeré pyrotechniky mimo dejme tomu 31. prosince 22:00 až půlnoc a 1. ledna půlnoc až 2:00. A také lokalitu odpalů alespoň kilometr od nejbližšího stavení. A to jsem ještě mírný a vím, že mnoho z vás by bylo pro zákaz úplný.
Máme svobodnou dobu, můžeme si dělat víceméně co se nám zlíbí. Ale nepleťme si prosím svobodu s anarchií a svévůlí. A mějme na paměti, že naše svoboda končí tam, kde je omezován nebo rušen někdo jiný. A používejme selský rozum. Nejen o Silvestru. Protože přestat dělat něco špatného nemáme dělat primárně kvůli zákonu. Ale kvůli rozumu a ohleduplnosti.
