Žáby veleskokani goliáší měří i jeden metr, doskočí šest metrů a jsou mistrnými staviteli a rodiči

Mnoho lidí nemá žáby zrovna dvakrát v oblibě, nebo se jich rovnou štítí. Situace, kdy se v létě vydají do lesa na houby nebo borůvky a najednou těsně před nimi vyskočí skokan, nebo dokonce ropucha, je pro mnoho z nás téměř infarktovým stavem. No a teď si představte, že byste narazili na obra veleskokana goliášího.

Tyto žáby se řadí k největším na světě. Jejich tělo samotné dorůstá až půl metru a od hlavy až po špičky končetin můžou měřit až jeden metr. Jejich váha v dospělosti se pohybuje kolem čtyř kilo, tedy jako v případě průměrného lidského novorozeněte. No a ve skoku dalekém by jim konkurovali jen šampióni. Když se rozhodnou skočit, letí vzduchem i úctyhodných šest metrů. Dožívají se kolem patnácti let, v zajetí byly popsány i dvacetileté exempláře.

Ze setkání s tímto obojživelníkem ale nemusíte mít žádné obavy, v živé přírodě na něj s největší pravděpodobností totiž nikdy nenarazíte. Veleskokan patří mezi organismy hůře adaptabilní a osídlil pouze velmi malou část rovníkové Afriky, kam český turista prakticky nezavítá. Žije asi 150 až 200 kilometrů od moře na území států Kamerun (povodí řeky Sanaga) a Rovníková Guinea (povodí řeky Benito). Nejvíce limitujícím prvkem jeho existence a rozšíření není překvapivě člověk a jeho činnost, ale je to jeho potomstvo.

Totiž zatímco dospělec konzumuje potravu všeho možného typu, od housenek, červů a pavouků, přes ryby, želvy i hady až po drobné savce včetně netopýrů, jejich pulci jsou mnohem vybíravější. Přijímají vlastně pouze jednu vodní rostlinku s názvem Dicraeia warmingii. Ta potřebuje ke svému prospívání vody velmi bohaté na kyslík a daří se jí jen v bystře tekoucích a čistých tocích s písečným, nečistoty dobře filtrujícím dnem a v okolí vodopádů. Říčky pramenící a tekoucí z kamerunských kopců a hor směrem k oceánu tyto vysoké nároky splňují, ale z těchto důvodů nemohou veleskokani v podstatě tuto oblast opustit a šířit se dál do vnitrozemí.

Patří mezi živočišné druhy, které se velmi těžko zkoumají, a tak o jejich životě vědci zatím nemají podrobné a ucelené informace. Výzkum komplikuje i fakt, že pokud nějaké jedince odloví a chovají je v zajetí, nedochází zde k rozmnožování. Čili badatelé jsou odkázáni na to navštěvovat jejich malé a ne snadno přístupné teritorium.

Známé je, že přes den se veleskokani ukrývají většinou v různých skulinách, pod kořeny stromů nebo ve vodě a vyplouvají jen při potřebě nádechu nebo když se potřebují jako studenokrevní živočichové prohřát na slunci. Aktivní a pozorovatelní jsou tedy zejména v noci. Co je na nich obzvlášť pozoruhodné a zajímavé je jejich starostlivá, příkladná a náročná péče o potomstvo. Jejich vajíčka a pulci jsou snadnou a oblíbenou kořistí jiných místních živočichů, třeba sladkovodních rybek nebo krevet. Pulci také nemají na rozdíl od jiných žabích druhů vyvinuté různé přídatné mechanismy, kterými by se udrželi či přisáli bezpečně k povrchu v prostředí rychle tekoucích bystřin a nebýt zásahu rodičů, odplavali by pryč. Stejně tak i vajíčka, která sice přilepená k pevnému povrchu by se proudem vody uvolnila a zmizela by v nenávratnu.

A tak rodiče neúnavně přehrazují a zpomalují tok vody a budují jakási hnízda - různé přehrady, bazénky a další stavby z listí, bahna, štěrku či dokonce kamenů, které váží leckdy i kolem dvou kil a ze kterých jsou dospělí veleskokani schopni postavit i výtvory, připomínající malou vodní tvrz. Pulci si pak v klidu plavou ve stojací vodě, konzumují rostlinku nezbytnou pro jejich přežití a dospělci je pečlivě hlídají a drží stráž klidně i přes celou noc, aby odehnali případné predátory. I to je podle vědců důvodem, proč tento obojživelník dorůstá tak značných rozměrů.

Místní obyvatelé mají k veleskokanům ambivalentní, tedy protichůdné postoje. Část lidí a domorodých kmenů je má v úctě a nazývá je převtělenými kouzelníky, kteří ochraňují posvátné vodopády. Jiní lidé však nemají problém obří žábu ulovit a pěkně si na ní pochutnat - jejich maso je bráno jako delikatesa. Z těchto důvodů, díky malému územnímu rozšíření s nízkou adaptabilitou a také s ohledem na kácení deštných pralesů a znečišťování vodních toků patří veleskokan goliáší mezi ohrožené druhy, který se ještě navíc, jak bylo uvedeno výše, v zajetí nerozmnožuje.

Veleskokan goliáší je jediným obojživelníkem, který je v oblasti svého výskytu chráněn. Přesto se jeho populace zmenšuje, mnoho lidí jej i přes omezení odchytává jako pochoutku nebo za účelem legálního (místní vlády zredukovaly vývoz na pár set kusů žab ročně) i ilegálního prodeje a k roku 2019 je datován smutný fakt, že jeho počty za uplynulých deset let klesly na polovinu. Je tak otázkou, jestli dokáže v prostředí dominujícího člověka přežít nebo bude časem vyhuben, jako doposud již mnoho jiných živočichů.

Použité zdroje:

https://amphibiaweb.org/species/4691

https://zoom.iprima.cz/priroda/nejvetsi-zaba-456264

https://plus.rozhlas.cz/veleskokan-goliasi-buduje-rybnicky-a-dokaze-tahat-tezke-kameny-8046863

https://www.britannica.com/animal/goliath-frog

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Veleskokan_goliáší