Článek
Jana Romanová patřila v dobách druhoválečného filmu k velkým nadějím českého herectví. Rodačka z Prahy z lepší měšťanské rodiny už jako malá navštěvovala dětské ochotnické spolky a učila se vystupovat před publikem, jako starší nastoupila do ochotnického sboru Umělecké besedy. Náhoda tomu chtěla, že se její otec přátelil také s hercem Rudolfem Deylem st., který si nadějnou adeptku vzal pod svoje křídla a dával jí hodiny herectví.
Byla přijata na Pražskou konzervatoř, kterou zdárně dokončila. Do prvního divadelního angažmá nastoupila roku 1939 (bylo jí pouhých 19 let) k herci a režiséru Fráňovi Franclovi do jeho souboru, později zakotvila na prestižní scéně Vinohradského divadla, kde byla aktivní především v menších rolích.
Před filmovou kamerou se objevila poprvé jako čerstvě dospělá. Do snímku Svatební cesta (1938) ji obsadil režisér Slavínský (později její dvorní) a zahrála si drobnou epizodní roli jedné z hloučku dívek, čekajících na vlakovém nádraží. I v několika dalších filmech zatím výraznější role nepřicházela. Zlom přišel opět pod taktovkou režiséra Slavínského a Romanová se dostala do širšího povědomí veřejnosti filmem Nebe a dudy (1941), kde sehrála Anču Fáberovou, filmovou dceru Jindřicha Plachty.
Její klíčová role přišla vzápětí a znamenala pro ni nejen další zásadní kariérní posun, ale přinesla jí též lásku, vztah a dokonce i manželství. Již poněkolikáté se na scéně znovu objevuje režisér Slavínský (Romanová si mezitím u něj zahrála další menší role) a obsazuje ji společně se Zitou Kabátovou a Janem Pivcem do filmu Muži nestárnou (1942). Snímek pojednávající o lásce jednoho muže k postupně třem ženám z jedné rodiny přinesl však i lásku skutečnou mezi Jana Pivce a právě Janu Romanovou.
Osudovému setkání nepřímo napomohl herec Oldřich Nový, kterému byla Pivcova role původně nabídnuta. Stejnou tématiku totiž již dříve Nový přenesl do svého Nového divadla, kde byla činohra úspěšná a proto se měl natočit na stejné motivy také tento film. Slavný český bonviván ale nakonec roli odmítl kvůli osobním neshodám s herečkou Zitou Kabátovou, které vznikly právě v jeho divadle, kde ona také hrála a odkud v nedobrém odešla. Nový by ji na place nesnesl a radši z projektu vycouval.
Jana Romanová ve snímku Nebe a dudy (1941)
K roli se tak dostal Jan Pivec, nadějný herecký elév a pozdější nestor českého herectví a člen souboru Národního divadla v Praze. Žil do té doby pokojným staromládeneckým životem u svojí matky. Do o třináct let mladší Romanové se zamiloval natolik, že už do roka stáli společně před svatebním oltářem. Ale vztah jim dlouho nevydržel. Po konci druhé světové války a únorovém převratu se totiž Romanová sbalila a odjela do emigrace. Ještě předtím si stihla po úspěchu filmu Muži nestárnou zahrát v dalších sedmi filmech také jiných režisérů, než byl Slavínský. Její kariéra nabrala na plných obrátkách - v roce 1947 se objevila hned v pěti snímcích najednou. Kdo ví, kam až by její herecká cesta doputovala, nebýt emigrace.
Zakotvila v Anglii v Londýně a už v roce 1949 se zde provdala podruhé. O dalším jejím životě se dochovalo jen mizivé množství informací. Zdroje se liší - většina z nich uvádí, že se herečka kariérně stáhla a stala se ženou v domácnosti, některé ale tvrdí, že se i na britských ostrovech dostala k malým filmovým rolím a mohla se tak i nadále realizovat jako herečka.
Stručně se Romanové věnuje ve své knize memoárů Dneska už se tomu směju prvorepubliková hvězda Adina Mandlová. Zmiňuje, že se při svém pobytu v Anglii v 50. letech věnovala sochařství a když hledala někoho, kdo by jí stál jako nahý modelem, oslovila právě Romanovou. Ta prý souhlasila a pak byla z výsledného díla nadšená. Herečky se dobře znaly od filmu a také ze společného angažmá na Vinohradech a přátelily se.
Zavolala jsem Janu Romanovou a poprosila ji, jestli by mi nestála nahá pro sochu, která má prokázat mou zdatnost a talent, a Jana, která nikdy nezkazila žádnou legraci, okamžitě souhlasila.
Existuje o ní ještě pozdější a poslední stopa ze 60. let. Politický režim byl v tu dobu uvolněnější a ona přiletěla na návštěvu do Prahy. Zašla také do Divadla S. K. Neumanna, kde se potkala se svým exmanželem Janem Pivcem. Na oko prý hýřili sympatiemi, za zády ale nemohl jeden druhého vystát. Otázkou tak zůstává, co vše vlastně přispělo k tomu, že Romanová opustila Československo. Kolaborace s nacisty, odpor komunistického režimu, útěk od nešťastné lásky, další láska v zámoří nebo kombinace zmíněného? Nikdo přesně neví a už se to patrně nedozvíme.
Jana Romanová zemřela dle informací z filmových serverů v roce 2007 v Londýně ve věku 86 let. Pochována je v Praze. A milovníci filmů pro pamětníky si ji navždy budou pamatovat jako mladou okouzlující křehkou brunetku s výraznými rysy a pohledem. O jejím druhém manželství, případných dalších nebo o tom, zda někde žijí její potomci, není nic známo.
Použité zdroje:
https://www.krajskelisty.cz/praha/25252-jejim-ocim-propadl-i-legendarni-bard-z-narodniho-lasku-ale-nekompromisne-obetovala-svemu-snu-tajnosti-slavnych.htm
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/26029-jana-romanova.html
https://zivotopis.osobnosti.cz/jana-romanova.php
https://www.super.cz/clanek/celebrity-krasna-herecka-sbalila-slavneho-mamanka-po-svatbe-ale-emigrovala-a-manzelstvi-se-rozpadlo-770214
https://www.csfd.cz/tvurce/24521-jana-romanova/biografie/
