Článek
Pane Čapku,
reaguji na váš nejnovější článek o škole Heřmánek. Dovolte, abych situaci popsala věcně — protože věcné informace ve vašem textu chybí.
Co se skutečně stalo. Když Satalice rozhodly o zřízení hřbitova, byl pro něj určen pozemek, který měl Heřmánek dlouhodobě pronajatý. Rozhodnutí respektujeme. Pronajali jsme jiný pozemek — dlouhodobě nevyužívaný, zarostlý nálety a plný cizích odpadků. Uklidili jsme ho na vlastní náklady, odvoz odloženého odpadu nás stál 2 000 korun. Nestěžovali jsme si.
Revitalizace zanedbaného pozemku však přinesla vedlejší efekt: jakmile bylo jasné, kde pozemek začíná a kde končí, ukázalo se, že hranice mezi sousedními parcelami nebyly nikdy přesně vyznačeny. Dokud byl pozemek zarostlý a nevyužívaný, nebylo to potřeba. Požádali jsme proto místní úřad o vytýčení hranic — za což jsme vděčni — a naše žáky jsme vedli k jejich dodržování. Při odstraňování náletů bylo omylem zasaženo i do části sousedního pozemku. Omluvili jsme se.
Telefonát z Athén. Sousedka mě kontaktovala ve chvíli, kdy jsem byla se žáky na školní cestě v Athénách. Okamžitě jsem jí napsala, že mi situace není lhostejná, ale že z Řecka věc nemohu operativně řešit. Tuto zprávu mám uloženou. Přesto na mě bylo křičeno.
Lidský exkrement. Pozemek zahrádek je otevřený, přístupný komukoli. V daném období na něm probíhaly aktivity s dětmi, učiteli i externími hosty — experimentální archeologové tam stavěli a testovali zemnici. Kdo konkrétně je původcem, nevíme. Žádný důkaz neexistuje. Přesto jsme se omluvili.
Dodám ještě, že dotčený pozemek si původní nájemkyně pronájmu vzdala a v současné době ho má pronajatý škola. Stížnosti se tedy týkají pozemku, který dnes patří do našeho nájmu.
Pane Čapku, v posledních měsících jste o Heřmánku publikoval opakovaně — vždy na základě jedné strany příběhu, bez ověření, bez kontaktu s námi. Minulý týden jsem vám napsala s nabídkou dialogu. Neodpověděl jste.
Prosím vás o jediné: než příště zveřejníte článek o naší škole, zavolejte nebo napište. Rádi vám odpovíme. Kritika, která vychází z faktů, je pro nás cenná. Kritika, která fakta ignoruje, nikomu nepomáhá — ani čtenářům, ani rodičům, ani dětem.
Heřmánek pracuje v projektu Děti Země — žáci pečují o zahradu, vyjíždějí na školní chatu, učí se vztahu k přírodě i k prostoru kolem sebe. O tom, jak to vypadá v praxi, si můžete poslechnout v podcastu školy na Hero Hero, kde mluvím s Kateřinou Machovou, která výjezdy na školní chaty organizuje. Pokud vás zajímá, jak to u nás skutečně vypadá, jste srdečně zván na návštěvu.
