Článek
Dost dobrý učitel
Dost dobrý učitel není ten, který nikdy neudělá chybu. Není to člověk, který má vždy správnou odpověď, nikdy se nerozčílí, dokonale rozumí každému dítěti a zvládne každou situaci bez zaváhání. Takový učitel neexistuje – a možná by pro dítě ani nebyl dobrý.
Téměř dobrý učitel je dostatečně dobrý.
Je přítomný. Všímá si dítěte. Snaží se mu rozumět. Vytváří bezpečí a zároveň drží hranice. Dokáže být pevný, aniž by byl tvrdý. Dokáže dítěti dát svobodu, aniž by ho opustil. Dokáže říci „ne“ a přitom nezrušit vztah.
Dovoluje dítěti být jiné, než si představoval. Nepotřebuje, aby žák potvrzoval jeho vlastní hodnotu. Unese, že jej adolescent někdy obdivuje, jindy zpochybní a někdy s ním velmi ostře nesouhlasí.
Dost dobrý učitel také dokáže přežít chybu – svoji i žákovu.
Když udělá chybu sám, nemusí ji skrývat za svou autoritu. Může říci: „Tady jsem se spletl.“ „Tohle jsem nezvládl dobře.“ „Promyslím to znovu.“ Tím svou autoritu neztrácí. Naopak ukazuje dítěti, že dospělost neznamená neomylnost, ale schopnost převzít odpovědnost.
Stejně tak nemusí zničit vztah ve chvíli, kdy chybu udělá žák.
Může odmítnout jeho chování, ale nemusí odmítnout jeho samotného.
Může stanovit důsledek, ale nemusí ponižovat.
Může být zraněný, ale nemusí zraňovat zpátky.
Může nesouhlasit a přesto zůstat.
Pro adolescenta je právě toto mimořádně důležité. Dospívající potřebuje postupně objevit, že může dospělého zpochybnit, kritizovat, někdy se proti němu vymezit – a svět se nezhroutí. Učitel zůstane skutečným člověkem. Nezmizí, nepomstí se a nemusí zvítězit.
Téměř dobrý učitel tedy není nezranitelný. Naopak může být zkušeností dítěte změněn. Naslouchá kritice a někdy na jejím základě něco skutečně změní.
Právě tím může mladému člověku ukázat rozdíl mezi mocí a vlivem.
Ne: „Mohu tě zničit.“
Ale: „Mohu ti něco říci a ty mě můžeš slyšet.“
Ne: „Musím nad tebou zvítězit.“
Ale: „Můžeme se navzájem ovlivňovat a přitom oba zůstat sami sebou.“
Dost dobrý učitel nepotřebuje dokonalého žáka. Nepotřebuje poslušnost za každou cenu. Jeho cílem není vytvořit člověka podle svého obrazu. Pomáhá mladému člověku postupně zjistit, kým je on sám.
A nakonec musí učitel zvládnout ještě jednu věc: být stále méně potřebný.
Dobrý učitel nepřipoutává dítě k sobě. Připravuje je na okamžik, kdy jej už nebude potřebovat stejným způsobem jako dříve. Dokáže ustoupit, aniž by samostatnost mladého člověka vnímal jako nevděk nebo odmítnutí.
Možná tedy dost dobrého učitele poznáme podle několika jednoduchých vět:
Jsem tady.
Vidím tě.
Nemusíš být jako já.
Můžeš se mnou nesouhlasit.
Některé hranice přesto držím.
Mohu udělat chybu a napravit ji.
Ty můžeš udělat chybu a nemusí tím skončit náš vztah.
Nemusíš mě porazit, abys mohl dospět.
A až mě nebudeš potřebovat, budu vědět, že jsem svou práci udělal dobře.
Dost dobrý učitel tedy není učitel, který všechno zvládne dokonale. Je to učitel, který dokáže být dostatečně bezpečný, dostatečně pevný, dostatečně autentický a dostatečně nedokonalý, aby vedle něj mohl vyrůst skutečný člověk.
