Článek
A je to tady. Ne nadarmo se říká: Nedráždi hada bosou nohou! Už loni jsem četla o (a stále se zmiňovaly různé akce kolem) zdražování toho či onoho od jídla přes pohonné hmoty, pokuty na silnicích, ubytování atd. Chorvaté ale neznají náturu našeho národa, ač je to s podivem, protože náš národ tvoří největší procento turistů a za ta léta si již mohli Chorvaté udělat obrázek o tom, co a za co jsme ochotni platit přiměřeně, nad standart a za co nikoli. Přece jen jsme tam „jako doma“ a také jsme známi tím, že kamkoli jedeme svou dopravou, osobním vozem či karavanem, vezeme si s sebou co se dá. Ve filmu „Účastníci zájezdu“ to krásně demonstruje jedna rodina se dvěma malými dětmi. A očekávané se stalo skutkem. Čechům došla trpělivost (nebo finance?) a dali jasně najevo, kam pojedou a kam nikoli. Prostě některé destinace jsou zaplněny do poloviny, některé ještě méně. Spousta lidí jela raději do jiné země, třeba i vzdálenější, protože se to prostě vyplatí a pokud jedou mimo sezónu, tím spíše. Každý máme své „mantinely“ a své limity na finanční výdaje: ochotu platit za něco, co ne zrovna potřebujeme nezbytně, připlatit si za to, co chceme a po čem toužíme, použít třeba i rezervu na zážitek, o kterém se nám ani nezdálo, ale je pro nás příjemným překvapením. K tomu ale rozhodně nepatří neustálé zdražování čehokoli těsně před začátkem letních dovolených a Chorvati pokoušeli trpělivost jejich turistů dost dlouho na to, aby měli čas si dobře rozmyslet, kam se vydají a kde si zasloužený odpočinek užijí.
