Článek
Osobně toho moc nenajezdím jako řidička, vlastně mám řidičský průkaz jen v kabelce, ale nejsem mobilní a už ani nechci být. V dnešní době to není snadné a hlavně je to nebezpečné. Není mi dvacet, máme tu MHD (tramvaje, autobusy, vlaky), tak nač se nervovat u každého přechodu pro chodce, semaforu, chodce s mobilem před očima místo sledování provozu či sluchátky na uších?! Nejsem sebevrah. Lidé se úplně „zbláznili“ a vidět každý večer v médiích dopravní nehody, zraněné, mrtvé, záchranáře, vrtulníky, sanitky, není o co stát… Je to hrozná rána pro účastníky nehody, jejich rodiče, manžele či manželky, děti a spoustu dalších lidí. Životy se obrátí naruby během pár sekund.
Už jsem dávno vychovala děti, mám vnoučátka, těším se na budoucnost a nebudu riskovat invalidní vozík (v tom lepším případě).
Dnes jsem viděla billboard na Zahradu Čech v září 2023 a vzpomněla jsem si na ní před mnoha lety, kdy jsme se tam s přítelem také vypravili. Poprvé a naposledy. Stálo to sice za to, koupili jsme, co jsme chtěli a užili si to, ale…
Vydali jsme se tehdy v sobotu ráno (taky nápad, budiž nám omluvou neznalost situace) a uvízli jsme daleko před cílem v koloně, která stála prakticky na místě. Tato situace se asi opakuje každým rokem (nemohu posoudit), ale tenkrát to bylo asi opravdu na hraně, protože stav provozu a kolony a zácpy na hlavním tahu hlásili průběžně v rozhlase a varovali další a další řidiče. My se domnívali, že tam kdesi vpředu došlo k hromadné nehodě. Naštěstí nedošlo, k naší smůle to bylo zcela ucpané budoucími návštěvníky právě Zahrady Čech v Litoměřicích. Uhnout nebylo kam, otočit se nebylo kde, prostě patová situace. Jako spolujezdec mívám (a měla jsem) mnohem více času se rozhlížet po okolí, sledovat dopravní značky, lidi, jejich vozy, zajíce na polích a podobně. Kromě zajíce na poli vlevo od nás jsem viděla i několik řidičů v autech, kteří to vzali po oranici hned vedle hlavní (ucpané) vozovky rovnou na Bělehrad (promiňte, na Litoměřice).
Nevídané, tedy tehdy, dnes už tolik ne. Tito kaskadéři , kteří riskovali nejen zničení svého vozu nebo srážku s jiným, si navíc vůbec nepomohli. Po několika desítkách metrů odbočili doleva do vesnice, přes kterou vedla rovnoběžně s naší další silnice, ale také kompletně ucpaná. Jen lehce se tam - na rozdíl od nás - popojíždělo. Po dlouhé době jsme dojeli k nábřeží, kde jsme zaparkovali a dál pokračovali po svých k bráně Zahrady Čech. Cestou jsme míjeli zoufalé řidiče, kteří stále seděli ve svých vozech a doufali, že tam ten den dojedou.
Dali jsme si po této „dobrodružné“ cestě oběd a došli jsme k cíli. Tam mě doslova dorazilo zjištění, že kousek odsud je vlakové nádraží! To mě zaskočilo. Poučení? Jednak: nejezděte v sobotu ráno. Pokud je to jen trochu možné a nechcete vybavit celou zahradu, využijte vlak, v klidu a pohodlí. Můžete se kochat jako pan Hrušínský ve známém filmu a nemusíte se stresovat v koloně, horku, bez jídla a pití… A do třetice? Neměňte se z lidí - chodců na řidiče - agresory, bezohledné „bandity“, vulgární jedince, dobrodruhy v silných autech, sebevrahy, dárce orgánů a jedince, riskující nejen své ale i cizí životy lidí, kteří jezdí podle pravidel a předpisů a jsou terčem urážek, slovního a mnohdy i fyzického napadání pod vlivem stresu, napětí, zlosti či pocitu moci: mám velké auto, kdo má víc?! Ano, starší a menší automobily asi nemají proti těm Vašim „vagónům“ šanci při střetu, ale stojí Vám to za to? Utečou Vám ty stromky nebo keříky či květinky někam? Jak se Vám bude spát s vědomím, že jste někoho zranili, zmrzačili či zabili kvůli pár minutám?
Někteří chodci, kteří se v určitý moment mění v nesmiřitelné řidiče svých vozů, mají ještě tu neskutečnou drzost se odvolávat u soudu na to či ono a komentovat rozhodnutí soudce, najímat si advokáta. Nebudu ale „házet“ všechny do jednoho tzv. pytle. Někteří zpytují svědomí a mají výčitky, dokážou se i omluvit či se mimosoudně dohodnout, ale bývá pozdě…
Proto Vám přeji na letošní zahradě Čech hodně zážitků, příjemných zážitků, prožitků, v klidu a pohodě, s časovou rezervou, místenkou ve vlaku, pohodovou atmosférou v automobile s rodinou a hlavně ve zdraví na cestě tam i zpět… Nezapomínejte, další dny z Vás budou zase občas chodci.
