Článek
A řeknu vám proč. Někdo z nás na politickou dráhu teprve pomýšlí: těch peněz a výhod! Případně zapojíme celou rodinu nebo jen část. Však to stačí na nadstandardní životní úroveň. Někdo z nás si tím už prošel a je rád, že žije a zbavil se funkce. Někdo se tam drží tzv. zuby nehty, jde z místa na místo (někdo je „odejitý“ na ještě lépe placené místo jakoby za trest… Někdo se prostě bojí v demokratickém státě říci nahlas a veřejně svůj názor. A ti ostatní se o politiku buď nezajímají, nebo s ní už nechtějí nic mít společného. Ať už pro jistotu, klid v rodině, pro bezpečí své i blízkých nebo kvůli špatné zkušenosti…
Ať tak či onak je to globálně ožehavé téma. Nebudu jmenovat, ať si každý sáhne do svého svědomí sám, vzpomene si na doby, kdy byl jedním z nás „obyčejných“ lidí a tolik usiloval o post na obecním úřadě, magistrátu, radnici, v senátu či vládě. Jak sliboval blaho dětem, seniorům, rodinám s dětmi, podnikatelům. Jenže jak se říká: „Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti,“ anebo: „Řeči se vedou a voda teče… “ Někdo se to naučil a vydržel. Pro peníze cokoli. Někdo to vzdal a odešel.
Kde jsou naše podniky jako Zetor, Škoda auto, Vagónka Studénka, Avia Letňany, Karlovarský porcelán a řada dalších, které nám zajišťovaly práci, export, finance do rozpočtu i pro nás všechny? Měli jsme lehký i těžký průmysl, zemědělství na úrovni, jak živočišnou tak rostlinnou výrobu, továrny, přísné normy na potraviny, na léky i kosmetické přípravky… Co se stalo? Kam se to podělo? Malá zemička byla téměř soběstačná v mnoha směrech a dnes?
Každá nová vláda to svádí na tu předešlou. Jistě, jak jinak, česká nátura. Od Nového roku zvednou minimální mzdu, ale také ceny čehokoli. Jen si o půlnoci 31. prosince připijete a máte dražší plyn, elektřinu, potraviny, stavebniny, vyšší daně z čehokoli…
Má cenu čekat na přípitek? Ani tak nějak nevím… Lidé, kteří celý život pracovali a odváděli daně, si dnes platí léky, doplňky stravy, sociální služby, možná budou i operace a kdoví co ještě. Navíc jsou nadbyteční, staří, nemocní, „na odstřel“… Nejsem až tak stará, ale sama cítím nezájem, nemám možnost sehnat práci odpovídající mému vzdělání a fyzickým schopnostem, není mi dvacet a moje letitá praxe v různých oborech nikoho nezajímá, nebudou mi ji platit. Proč taky? Vezmou někoho po škole, bez vzdělání, udělá test, dostane minimální mzdu, praxi neřeší, žádnou nemá. Hotovo.
Jistá politička v SR kdysi řekla, že bude žít týden jako my lidé. Chodila do bufetu na párky a kdoví co s daných rozpočtem a po pár dnech se málem zhroutila! Z čeho? Však takto žije spousta lidí, psychiatrie jsou plné, antidepresiva skoro nestíhají vyrábět, alkohol, hádky, bití , rozvody jsou na programu dne. Zajímá to někoho? Mladé rodiny s malými dětmi? Nízká porodnost? Drogy, fet, alkohol, jakási ne/vidina budoucnosti pro studující? Kriminalita? Ne každý má náturu „škemrat“ kdesi na úřadu o sociální dávky, je to ponižující a potupné, ale mnohdy nezbytné…
My, vaši voliči, si nemůžeme sami odhlasovat mzdu, dávky, přídavky na cokoli, výhody, služební řidiče, auta, letenky. Spí se vám dobře, páni politici? Nám, co vás volíme, moc ne…
