Článek
Jmenuji se Zorka a jsem psí holka. Páníček mi tak řekne jen omylem, jsem pro něj Zorýsek, Zorys, Ovečka, nebo Potvora chlupatá. Jsem 13letý nalezenec, dobří lidé mě našli brzy na jaře, tedy ještě za sněhu v lese, u své maminky, která byla přivázaná drátem ke stromu. Byla tam i sestřička, ostatní sourozence odtáhly hladové lišky. Maminka nás zahřívala svým tělem, pokud měla síly, chránila nás před umrznutím, síly ji však valem opouštěly, ještě jedna noc a skončily bychom jako večeře, nebo snídaně nějakého predátora. Na poslední chvíli nás zachránily kuchařky, které brzy ráno pochodovaly na blízký hotel vařit. Slyšely náš nářek, a tak nás našly. Maminka zemřela, já se sestrou jsme se dostaly k dobrým lidem, kteří se o nás postarali. Já byla vykoupaná, zbavená otravných blech a uložena do teplého pelíšku. Vyrostla jsem do střední velikosti, jsem černá se znaky nad očima a strašně krásně kudrnatá. Však se za mnou dvakrát do roka otáčejí všichni kluci. Páníček je, nevím proč odhání, je mi jich líto.Líbil se mi jeden ale za čas, ztratil o mě zájem.
Provázíme člověka asi 15 000 let, našim prapředkem byl vlk obecný (canis lupus). Člověku jsme sloužili jako psi pastevečtí, hlídací, tažní a taky bohužel jako potrava. Dnes je nás na světě asi 600 milionů a dalších 370 milionů je bezdomovců. Přenášíme různé nemoci, nejvíce však vztekliny a to v 99% všech případů. Tady v Česku je nás asi 2 miliony, máme Evropský primát, co do počtu na jednoho obyvatele. Podle jména jsem fenka a tedy něžná, přítulná, věrná a taky prý chytrá, mám 42 zubů a když je potřeba, tak je umím použít. Naposledy jako štěně, jsem páníčkovi rozkousala boty. Mám sice jen 30% kapacity mozku na rozdíl od vlka ale mám rozum 2,5 letého dítěte a rozumím zhruba 250 slovům, na které jsem schopna reagovat. Páníček mě vždy pochválí a když se něco nepodaří, tak jenom nadává a mě to mrzí. Povahově jsem sanqinik, ráda si hraju, ke hře vyzývám pánička tak, že natáhnu přední packy a vystrčím zadeček.
Mám ale slavné předky, mají sochy v Egyptě, Indii, Řecku, Perzii i v Římě. Nosili nám obětiny, okuřovali nás a velice si nás vážili. V Islámských zemích nás nemusí ale v Jihovýchodní Asii nás pro potravu ročně zabijí zhruba 30 milionů, z toho v Číně 10 milionů. Při pomyšlení na ty masakry se mi ježí kožíšek. Ale s podobnými praktikami se potkáváme i u nás. Sloužíme jako hračky, mnohdy rozmazleným děckům, které si nás na rodičích vyvzdorovaly, jakmile však dítko ale i rodič zjistí, že musíme jíst, pít, chodit na očkování a taky že musíme mezi ostatní pejsky ven, tak se nás zbaví i takovým způsobem jako se zbavili naší maminky. Vhodí nás do popelnice, v lepším případě uváží k plotu útulku.V některých případech nás surově zabijí, klackem nebo kamenem. Umíráme v bolestech, ale na pánička se neumíme zlobit, nemáme to v povaze. Přitom jsme schopni, na rozdíl od manželek tolerovat pozdní příchody páníčka, nevadí nám nepořádek, naopak, páníček je roztomilý, když je opilý, nevadí nám pach nějaké fenečky na páničkově oblečení a když jsme odejití z bytu, nechceme polovinu majetku. A navíc jsme věrní, milující, tolerantní, za pánička bychom dali život, opravdu. Máme je rádi.
Chovejte se k nám, jako se my chováme k vám, milujte nás, nedáváme vám důvod k nenávisti, naopak. Jsme vaším obrázkem, chováme se tak, jak jste nás vychovali. Žijeme s vámi moc let a chtěli bychom s vámi žít i nadále ve shodě a vzájemné úctě. Alespoň o to vás snažně, s packama nahoře, prosím.
