Článek
Jmenuji se Zorka a jsem psí holka. Páníček mi tak řekne jen omylem, jsem pro něj Zorýsek, Zorys, Ovečka, nebo Potvora chlupatá. Jsem 13- ti letý nalezenec, dobří lidé mě našli brzy na jaře, tedy ještě za sněhu v lese, u své maminky, která byla přivázaná drátem ke stromu. Byla tam i sestřička, ostatní sourozence odtáhly hladové lišky. Maminka nás zahřívala svým tělem, pokud měla síly, chránila nás před umrznutím, síly ji však valem opouštěly, ještě jedna noc a skončily bychom jako večeře, nebo snídaně nějakého predátora. . Na poslední chvíli nás zachránily kuchařky, které brzy ráno pochodovaly na blízký hotel vařit. Slyšely náš nářek a tak nás našly. Maminka zemřela, já se sestrou jsme se dostaly k dobrým lidem, kteří se o nás postarali. Já byla vykoupaná, zbavená otravných blech a uložena do teplého pelíšku. Vyrostla jsem do střední velikosti, jsem černá se znaky nad očima a strašně krásně kudrnatá. Však se za mnou dvakrát do roka otáčejí všichni kluci. Páníček je, nevím proč odhání, je mi jich líto.Líbil se mi jeden ale za čas, ztratil o mě zájem.
Provázíme člověka asi 15 000 let, našim prapředkem byl vlk obecný (canis lupus). Člověku jsme sloužili jako psi pastevečtí, hlídací, tažní a taky bohužel jako potrava. Dnes je nás na světě asi 600 milionů a dalších 370 milionů je bezdomovců. Přenášíme různé nemoci, nejvíce však vztekliny a to v 99% všech případů. Tady v Česku je nás asi 2 miliony, máme Evropský primát, co do počtu na jednoho obyvatele. Podle jména jsem fenka a tedy něžná, přítulná, věrná a taky prý chytrá, mám 42 zubů a když je potřeba, tak je umím použít. Naposledy jako štěně, jsem páníčkovi rozkousala boty. Mám sice jen 30% kapacity mozku na rozdíl od vlka ale mám rozum 2,5 letého dítěte a rozumím zhruba 250 slovům, na které jsem schopna reagovat. Páníček mě vždy pochválí a když se něco nepodaří, tak jenom nadává a mě to mrzí. Povahově jsem sanqinik, ráda si hraju, ke hře vyzývám pánička tak, že natáhnu přední packy a vystrčím zadeček.
Mám ale slavné předky, mají sochy v Egyptě, Indii, Řecku, Perzii i v Římě. Nosili nám obětiny, okuřovali nás a velice si nás vážili. V Islámských zemích nás nemusí ale v Jihovýchodní Asii nás pro potravu ročně zabijí zhruba 30 milionů, z toho v Číně 10 milionů. Při pomyšlení na ty masakry se mi ježí kožíšek. Ale s podobnými praktikami se potkáváme i u nás. Sloužíme jako hračky, mnohdy rozmazleným děckům, které si nás na rodičích vyvzdorovaly, jakmile však dítko ale i rodič zjistí, že musíme jíst, pít, chodit na očkování a taky že musíme mezi ostatní pejsky ven, tak se nás zbaví i takovým způsobem jako se zbavili naší maminky. Vhodí nás do popelnice, v lepším případě uváží k plotu útulku.V některých případech nás surově zabijí, klackem nebo kamenem. Umíráme v bolestech, ale na pánička se neumíme zlobit, nemáme to v povaze. Přitom jsme schopni, na rozdíl od manželek tolerovat pozdní příchody páníčka, nevadí nám nepořádek, naopak, páníček je roztomilý, když je opilý, nevadí nám pach nějaké fenečky na páničkově oblečení a když jsme odejití z bytu, nechceme polovinu majetku. A navíc jsme věrní, milující, tolerantní, za pánička bychom dali život, opravdu. Máme je rádi.
Chovejte se k nám, jako se my chováme k vám, milujte nás, nedáváme vám důvod k nenávisti, naopak. Jsme vaším obrázkem, chováme se tak, jak jste nás vychovali. Žijeme s vámi moc let a chtěli bychom s vámi žít i nadále ve shodě a vzájemné úctě. Alespoň o to vás snažně, s packama nahoře, prosím.
Ing.Dr.h.c.M.Gromnica
