Článek
Od školního roku 2027/2028 už bude v 1.ročnících povinné slovní hodnocení, od dalšího školního roku pak i ročnících druhých. Protesty proti této změně se však stále tu a tam objevují a odpůrci argumentují nepřesností a špatnou srozumitelností popisu toho, co dítě zvládá a v čem naopak musí přidat. A někteří dokonce vyjadřují lítost, že děti se nebudou moci radovat z jedniček a z toho, že v prospěchu trumfly kamaráda či kamarádku.
Nechme protentokrát stranou morální stránku věci, to, zda je vhodné, aby se děti trumfovaly školními známkami, když nemají stejnou startovní čáru, stejné předpoklady, stejné rodinné zázemí - někdo dokonce definoval školní známku dítěte jako ohodnocení scioekonomického statusu jeho rodiny, i když to už je trochu extrém. Ona i ta údajná větší přesnost hodnocení pomocí číslice je více přání než skutečnost.
Je s podivem už to, jak málo lidí si všimne třeba změny známky dítěte z téhož předmětu (ať k lepšímu, ať k horšímu), změní-li se učitel. Jistě, může to být i tím, že jeden učitel dítě motivuje lépe než jiný, umí učivo lépe (hůře) vyložit,… Ovšem příčinou mohou být i rozdílné požadavky na dítě. Už desítky let je to odborné veřejnosti známo. Mluví se v této souvislosti o osobní rovnici učitele.
Před léty jsem se nějaký čas účastnil jednání komise, která rozhodovala o odvoláních dětí, nepřijatých na střední školu. Na jednom jejím zasedání přišel na řadu chlapec, který se těsně nedostal na průmyslovku.
„No jo, on se hlásí na průmyslovku, a má na základce trojku z matyky! A to je přece na téhle škole profilový předmět“, podivoval se jeden člen komise.
Reagoval další, zkušený školní inspektor, který jednotlivé školy na okrese dobře znal: „To je sice pravda“, jenže dostat trojku z matematiky na téhle škole je jako dostat na jiné dvojku nebo dokonce jedničku."
A zrovna o téhle náročné základce rodiče moc dobře věděli, a právě proto se tam ti ambicióznější snažili svoje děti dostat, i když ve městě byla ještě další základní škola. Chtěli co nejlepší přípravu dětí kvůli jejich dalšímu studiu. Nicméně přesto ani oni si neuvědomovali, jak subjektivní může být hodnocení vyjádřené známkou.
Ani osvěta s tím mnoho nenadělá, dávno je známo, že pevné přesvědčení, byť mylné, nelze změnit sebepreciznějšími argumenty. Je to psychologická zákonitost, že člověk přijímá nebo odmítá argumenty podle toho, zda odpovídají jeho přesvědčení, nebo zda jsou s ním v rozporu. Ve druhém případě je prostě označí za pochybné, či dokonce za vymyšlené nebo lživé.
Není proto dobré řídit se při rozhodování o složitějších záležitostech (ve školství i jinde) veřejným míněním, či řečeno rovnou pověrami. Bude-li slovní hodnocení dostatečně dlouho fungovat, nebudou-li politici věci měnit po každých volbách, často právě aby jako ti prvňáci trumfli své předchůdce, slovní hodnocení se vžije.
Vžije se dokonce natolik, že kdyby někdo přišel za pár let s návrhem jeho změny, třeba i návratu ke známkám, budou proti i ti, kdo se dnes známek zastávají.
