Článek
V neděli 6. září proběhly zemské volby v německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Zvítězila v nich pravicově extrémistická strana Alternative für Deutschland (AfD). Za takovou ji označila německá tajná služba, a že v ní jsou názorové proudy, směřující proti demokratickému zřízení v Německu, potvrdil začátkem letošního roku i německý správní soud. Koneckonců, za vše mluví, že jejími členy jsou i bývalí neonacisté a že kamarádit se s jejími představiteli jezdí do Německa i čeští pravicoví extrémisté, jmenovitě SPD Tomia Okamury.
Mimochodem, je to sice jen náhoda, ale velmi symbolická. AfD získala v nedělních volbách 43,8 procenta hlasů, což je téměř přesně stejný výsledek, jako těch 43,9% NSDAP v posledních jakž takž ještě demokratických volbách v březnu 1933.
Okamžitě po zveřejnění výsledků se rozjela obvyklá hra na hledání viníka (odborně jde o tzv. atribuční procesy) a ani ne příliš nápaditá, spíše obehrané klišé, že vinna je vlastně oběť. Podobně jako při ukazování prstem na oběti trestných činů: znásilněná si může za znásilnění sama, protože měla moc krátké sukně, chodila, kudy neměla, nebo kdy neměla,…Jako by skutečnou obětí byl nakonec viník, protože co on chudák měl dělat, když ona tak provokovala už tím, že existovala: „Jsi vinen už jen tím, že mně se chce tak jíst…“ (Krylov, "Vlk a a beránek").
A stejně jako té znásilněná ženě i tady je vina přisuzována oběti voleb, jíž je demokracie v této spolkové zemi. Vinna je už jen tím, že je demokracií. A demokratické politické strany že se snaží bránit lidská a občanská práva a dokonce všelidské mravní hodnoty. Že se snaží o realizaci ideálů, které zformulovala už Deklarace práv člověka a občana za Velké francouzské revoluce před téměř čtvrt tisíciletím.
Tedy vše, co jde proti srsti pravicovým extrémistům, jako jsou ti z AfD, vše, co neuznávají, vše, co nenávidí a s čím chtějí skoncovat. Sice si to ještě výslovně nezvolili za stěžejní heslo, ale čouhá jim jako sláma z bot, to „Německo a Němci na prvním místě“, ta německá obdoba Trumpovy „America first.“ Pamětníkům a nejen jim se okamžitě vybaví úvodní sloka německé hymny, po zkušenostech s hrůzami nacismu už raději nepoužívaná. Zní jim v uších „Deutschland, Deutschland über Alles…“, a přebíhá jim mráz po zádech.
A tohle všechno musí přece němečtí voliči moc dobře vědět! Ti z bývalé NDR, jejíž součástí bylo i to dnešní Sasko-Anhaltsko, ještě líp než ti ze západu Německa. Víc jim to tam vtloukali do hlavy, víc se navzájem ujišťovali, že oni se s tou děsivou minulostí vyrovnali líp než na západě. A tak nemají sebemenší právo se vymlouvat, a až na půdu chytří komentátoři je omlouvat, že chudáci takhle volit museli. Protože prý v zemi dosud vládnoucí politici je zanedbávali a neřešili jejich problémy.
Opravdu věří, že když jim lékař špatně hojí ruku, že to vyřeší kat, který jim tu bolavou ruku rovnou usekne?
Náš první prezident si kdysi povzdechl: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ A platí to stejně v někdejším Československu, v dnešní České republice i v tom Sasku-Anhaltsku.
Cynik možná mávne rukou, co si zvolili, to mají. Jenomže jak k tomu přijde ta více než polovina (56,2%) voličů, kteří pro AfD z dobrých důvodů ruku nezvedli? Voliči AfD to podělali všem. A nejen v Sasku-Anhaltsku a nejen v Německu. A je jedno, jestli to udělali ze vzteku, z pomstychtivosti, ze sobectví či z obyčejné blbosti. V každém případě oni jsou vinni, nikdo jiný. Protože nejsou hlasem božím a nejsou nekritizovatelní.
