Článek
Vážený pane premiére,
píšu vám kvůli momentálně prosazovanému návrhu na změnu financování médií veřejné služby.
V úvodu se rovnou přiznávám: nejsem a nikdy jsem nebyl vaším voličem ani podporovatelem. Zároveň ovšem s naprostou vážností a upřímností konstatuji, že podle informací, které mám k dispozici, jste politikem, kterého zajímá nejen veřejné mínění, ale také názory odborníků.
Mezi odborníky na média se snad sám mohu počítat. Nezabývám se sice mediálními systémy a financováním médií veřejné služby, nicméně jsem obeznámen s prací kolegů, kteří ano. Předpokládám, že ji znáte také, a proto jste si vědom následujících skutečností:
- řada evropských zemí, která financuje média veřejné služby z rozpočtu má dlouhodobě horší úroveň svobody médií než Česká republika
- evropské země, které spojily financování z rozpočtu (či jemu podobný model) s vysokým standardem autonomie a svobody médií, mají v platnosti sofistikovaný systém brzd a protivah, jenž je výsledkem dlouhodobých legislativních a institucionálních příprav, včetně pečlivých konzultací s experty
- země, které mají tyto standardy nižší a zároveň využívají rozhlasových a televizních poplatků, zpravidla mají mnohem méně efektivní systém jejich výběru než Česká republika (typickým příkladem je Polsko)
- v mnoha zemích světa, včetně našich bezprostředních sousedů a zemí, které jsou nám kulturně a politicky blízké, vidíme – bohužel často úspěšné – pokusy o uchvácení médií významnými politickými aktéry, což je často spojeno s regresem těchto zemí do iliberálního politického systému
Pokud při vědomí těchto skutečností stále považujete za nutné způsob financování českých médií veřejné služby principiálně měnit (a nikoli pouze odstranit jeho nedostatky), měl byste logicky postupovat podobnou cestou jako země, na něž odkazuje bod b – tedy například Nizozemsko či Švédsko.
Místo toho vidíme pravý opak. Vláda v prvním čtení zákon začala prosazovat (a prosadila) zcela překvapivě, narychlo, při ohýbání a ignorování zavedených konvencí a v nestandardním čase bez jakékoli předchozí veřejné diskuze. Pokud se domníváte, že protestující veřejnost pouze váš bohulibý záměr nepochopila, je na místě otázka, proč jste její – zcela odůvodnitelné a očekávatelné – obavy nerozehnal předem v otevřené politické rozpravě?
Pouhá formální změna? Text zákona tomu neodpovídá
Odpovídají-li vaše skutečné záměry těm deklarovaným, měl byste současné znění zákona nechat radikálně přepracovat. V aktuální podobě totiž absolutně neodpovídá veřejně oznámeným cílům a politickou i finanční pozici našich médií veřejné služby znatelně zhoršuje.
Česká televize a Český rozhlas mají podle chystaného zákona hospodařit s výrazně sníženým rozpočtem. Mechanismus valorizace peněz, které obě média budou dostávat, je přitom nastavený tak, že jejich reálná hodnota bude postupem času klesat.
Zařazení financování médií veřejné služby pod mandatorní výdaje znamená nižší standard ochrany, než existuje teď. Procesně je možná stejně jednoduché snížit mandatorní státní příspěvek jako lze snížit televizní a rozhlasové poplatky. Politická proveditelnost je ovšem v prvním případě daleko vyšší.
Televizní a rozhlasové poplatky jsou oddělené od rozpočtu a nezatěžují jej. Jaký legitimní důvod tak lze nalézt pro jejich snižování? V celé historii České republiky k němu ostatně nedošlo. Jediným proveditelným trikem by bylo rozšíření počtu domácností, které jsou od placení poplatků osvobozeny. To ovšem prosazoval právě současný ministr kultury Oto Klempíř.
Jsou-li finance pro média součástí rozpočtu, pak je politicky snadnější je (oficiálně) obětovat ve prospěch snižování dluhu, udržování či navyšování starobních důchodů či třeba kvůli výdajům spojeným s následky přírodních katastrof.
Důvěře v bohulibý záměr zákona nepomáhá ani skutečnost, že zástupci vašich koaličních partnerů – mezi nimi Tomio Okamura, Filip Turek či Jindřich Rajchl – dávají poměrně otevřeně najevo, že jim jde zejména o vytrestání České televize a mnozí se nepokrytě těší na to, až se tak stane.
Popravdě, nevěřím, že jste v tuto chvíli jen špatně informovaný. Ukažte, že jste silný premiér, který nedopustí, aby Česká republika pod jeho správou kopírovala vývoj ve státech, v nichž došlo k úpadku klíčových institucí a občanských svobod. Nedopusťte ani, aby podobné kroky mohli provádět vaši koaliční partneři a trvejte na tom, že lidé na vládních postech mají sloužit veřejnosti a nezneužívat svou (voliči dočasně svěřenou) moc k osobním mstám a k získávání výhod pro sebe samé.
S pozdravem
Miroslav Libicher
