Článek
Píše se, že dělníky na Václavské náměstí přivedl Petr Miller. Není to pravda. Petr Miller neměl s příchodem dělníků na Václavské náměstí nic společného. Pracoval jsem jako svářeč v ČKD Lokomotivka Sokolovo. ČKD je zkratka Českomoravská-Kolben-Daněk. Kolben a Daněk byli zakladatelé této továrny a jejich jména zůstala součástí loga ČKD, i když jim komunisté továrnu vzali. Zde to vše začalo. Zde dělníci křičeli na Miroslava Štěpána „nejsme děti“ a „na Štěpána, bez Štěpána.“
Od založení komunistické strany byli dělníci využíváni k šíření komunistické ideologie a prohlášeni za vládnoucí třídu. Komunisté to nazvali diktaturou proletariátu. Dělníci tomu uvěřili, což umožnilo komunistům vyhrát volby a upevnit svou moc, přičemž se z dělníků stali jen nástroje k udržení komunistického režimu. Za socialismu nebyli dělníci vykořisťováni kapitalisty, ale byli vykořisťováni státem. V demokratických zemích jsou odbory nezávislé a zastupují pracující, avšak za komunistů byly odbory státní, což znemožnilo dělníkům uplatnit svá práva. Měli právo na stávku, ale státní odbory jim stávkovat nedovolily. Místo aby vládli, ztratili možnost rozhodovat o své existenci a stali se vazaly státu, jehož vykořisťování bylo horší než to kapitalistické. Dělníci na Západě se tak měli lépe než ti na Východě.
Padesát let u nás dělníci ohýbali hřbety v komunistické diktatuře a neměli odvahu se narovnat. Když se dozvěděli o vyhlášení generální stávky, odmítli to. Báli se, že dopadnou jako dělníci v Polsku. Tam byly stávky dělníků vojensky potlačeny a o život přišlo 56 lidí. Většina dělníků u nás nevěděla, kdo je Václav Havel a o čem byla Charta 77. Až když se dozvěděli, že to, že byli studenti na Národní třídě zbiti je pravda a ne fáma, začali se zajímat o vše, co se děje. Štěpán nechal v ČKD svolat mítink, zde prohlásil, že ve státě nebudou rozhodovat děti. Shromáždění dělníci mu hlasitě dali najevo, že nejsou děti a uvědomili si, že konečně mají možnost se svobodně rozhodovat a že už nemusí projevovat souhlas s tím, s čím nesouhlasí, jak to dělali doposud. Tak se Štěpán zasloužil o to, že si dělníci uvědomili svou moc a rozhodli se zúčastnit generální stávky.
Protože jsem byl na Národní třídě bit se studenty, stal jsem se členem koordinačního stávkového výboru pro celé ČKD. Vše, o čem píši, je má vlastní zkušenost, a tak mohu napsat i to, jak to bylo s Petrem Millerem. Poprvé jsem ho viděl, když jsem byl pozván do sousedního závodu Kompresory ČKD, kde Petr Miller pracoval jako dělník. Petr zde svolal zástupce stávkových výborů ČKD a zeptal se mě, jestli dělníci z Lokomotivky jdou do stávky. Řekl jsem mu, že se bojí a že mě poslali do… háje. Řekl mi: „Udělej to jako já, vyskočil jsem na popelnici a prohlásil: sakra chlapi, jdeme do toho.“ Nebyl jsem jako on a on k nám nepřišel. Nezúčastnil se organizování stávky, ale šel za Havlem do centra Občanského fóra a zde prohlásil, že je zástupce dělníků, a že dělníky přivede na Václavák.
V OF byli samí intelektuálové a potřebovali podporu dělníků. Bez nich by nevyhráli, a tak ho mezi sebe přijali. My jsme zatím organizovali stávku a o tom, že se Petr sám za nás delegoval, jsme nevěděli. Nikdo z nás neměl tu odvahu, co měl on, a proto je dobře, že to udělal, i když k tomu nebyl pověřen. Jediné, co mi vadí, je, že stále všude prohlašoval, že on přivedl dělníky na Václavák. S tím neměl nic společného. Jeho zásluha je, že přesvědčil organizátory OF, že dělníci jsou s nimi, a to bylo velmi důležité.
Podruhé jsem ho viděl, když za námi přišel na setkání stávkového výboru pro celé ČKD a řekl nám, že mluvil s Havlem, a že Vašek ho bere jako zástupce dělníků a abychom mu dali povolení nás zastupovat. V tomto stávkovém výboru jsme byli jen 3 dělníci. Mně bylo 37 let a ti dva byli kolem 20 let. Ostatní byli inženýři. Nikomu z nás se nechtělo dělat revoluci. To, že jsme byli ve stávkovém výboru, jsme dělali jako nutnost, ale dělat revoluci na celostátní úrovni jsme si netroufli. A tak jsme Petra Millera rádi vyslali do OF jako oficiálního zástupce dělníků. Pak již mezi nás nepřišel, viděli jsme ho až v televizi.
Nebyl to kariérista. Byl to radikál, a vše, co dělal, dělal z přesvědčení. Proto také z politiky znechucen odešel. Na Václavské náměstí jsme přišli bez něho. Paradoxem bylo, že nás vedl ředitel ČKD Lokomotivka, který první den po masakru na Národní třídě na nádvoří prohlašoval, že studenty nikdo nezbil. Řekl jsem mu, že sundám kalhoty a ukážu mu své modřiny, bezeslov odešel. Když dělníci vyhnali Štěpána, uvědomil si, že se musí rozhodnout jít s nimi, nebo proti nim, a rozhodl se postavit do čela stávky. Zřekl se své komunistické minulosti, zůstal ředitelem a „úspěšně“ vedl ČKD Lokomotivku ke krachu. A tak místo ČKD máme O2 Arenu.
Za zásluhy jsem žádnou trafiku nedostal, dál jsem pracoval jako dělník. Po dvou letech jsem odešel a 10 let jsem vydával vlastní inzertní noviny. Když o inzerci přestal být zájem, začal jsem se opět živit rukama. Vystřídal jsem asi 10 zaměstnání a byl jsem 5krát nezaměstnaný. Udělal jsem si rekvalifikaci a pracoval jsem jako ošetřovatel v domově pro seniory. Konečně jsem dělal to, co mě bavilo a co mělo smysl.
V 63 letech jsem odešel do důchodu a jsem spokojený důchodce. Není to tak, jak jsme si představovali a jak to mohlo být, ale s těmi, kdo tvrdí, že za komunistů bylo líp, nebudu nikdy souhlasit a jsem rád, že já, mé děti a vnuci žijeme v demokracii, která není dokonalá, ale vždy bude lepší než totalita.
