Článek
Reaguji na článek o dětství Husákových dětí. Lidé v komentářích na tento článek reagují dehonestací autora. Píší, že lže, vymýšlí si, píše z hladu, a tvrdí, že tu dobu nezažil. Já zažil 50. léta, 60. léta, a léta 70. a 80., tak mohu posuzovat. Pan Král píše o tom, jak to bylo, a píše pravdu. Já budu psát o konkrétních případech.
KRIMINALITA. Na venkově lidé žili jinak, ale v Praze kriminalita byla. Nejznámější je gang mladých lidí z 50. let, Vyšehradští jezdci. V 60. letech, kdy jsem já chodil do školy v Dejvicích, kolem Uralského náměstí se vyskytoval podobný gang. V 70. letech 3 bratranci Barešové unesli autobus s dětmi, protože nechtěli žít v socialistickém koncentračním táboře. Děti z autobusu propustili a místo aby únosce nechali odjet na západ, jak jim to slíbili, když propustí rukojmí, začali pohraničníci střílet a o život přišel řidič a jeden únosce. Dalšího únosce popravili a jednoho zavřeli. Kdyby byly hranice otevřené, nic z toho by se nestalo. V 80. letech vraždil a znásilňoval Jiří Straka.
Aby se lidé dostali na svobodu, unášeli i letadla. Únosce letadla Rudolfa Bečváře jsem znal osobně. Dělal pomocného plavčíka na koupališti v Tiché Šárce. Hrál si tam s dětmi a působil neškodně. Obvinili ho z vraždy, kterou nespáchal. O únosu letadla byl natočen i jeden díl seriálu 30 případů majora Zemana, Mimikry. Tento seriál je o zločinnosti za socialismu. Je zajímavý především tím, že většina zločinů, které major Zeman vyšetřuje, by se ve svobodném státě nikdy nestaly. Seriál o majorovi Zemanovi je pravdivá kritika doby, ve které jsme žili. Komunisté ji o sobě natočili sami.
VTIP. Do kabiny letadla vnikne muž s pistolí a křičí. „Leťte do Brna.“ Pilot prohlásí. „My tam letíme.“ Únosce rozčileně křičí. „Já už dvakrát přistál v západním Německu.“
Kriminalita mládeže a drogy byly běžné. Ani na venkově se mládež nechovala zrovna vzorně. Měli jsme chatu v Březí u Prahy. Báli jsme se místní mládeže. Na mě poštvali psa, který mě pokousal. Scházeli se v opuštěném statku, kde pili a pořádali orgie.
ŠIKANA. Ta byla běžná všude. Mezi dětmi ve škole, ale šikanovali nás i učitelé a policie. Šikanovali zakomplexovaní učitelé a policisté. Moji dceru, která měla ADHD, šikanovala učitelka na matematiku, a když jsem si stěžoval u třídní učitelky, která byla skvělá, řekla mi, že se s tím nedá nic dělat. Ředitele v Dejvicích děti několikrát napadly, protože je šikanoval. Jezdili jsme na trempy a policisté nás bezdůvodně šikanovali jen za to, že jsme byli jiní než ostatní. Moje kamarádka měla syna, který měl ADHD, a učitelé ho šikanovali tak, že ho raději dala do zvláštní školy.
Bylo běžné, že se takto učitelé zbavovali dětí, se kterými měli problémy. Zvláštní škola a polepšovna byly odkladiště pro tyto děti. Děti s poruchou učení šly do zvláštní školy a děti s poruchou chování šly do polepšovny. Je o tom film podle skutečnosti, Requiem pro panenku. Moje kamarádka byla v internátu pro slabozraké. Za šikanu, kterou tam zažila, by dnes byl kriminál. Tenkrát nebylo kde si stěžovat. Ideologická šikana byla všude, děti i dospělí museli dělat to, s čím nesouhlasili. Socialistická hesla byla na každém rohu, což byla také šikana. Televize, rádio, noviny jednotně hlásily, jak se máme dobře, i když to nebyla pravda, a nutili nás s tím souhlasit. To byla také šikana.
VOLNÝ ČAS. Kroužky a sportovní vyžití byly ideologicky organizované. Pionýrské aktivity, pionýrské tábory, spartakiády i sportovní aktivity byly propagovány jako vymoženost socialismu. Ale před pionýry a SSM tu byli skauti, junáci, sokolové a sokolské slety. Ty naopak komunisté zakázali. Takže nebylo na výběr. Dnes je aktivit pro děti mnoho a nejsou ideologické.
RODIČOVSTVÍ. Sexualita byla tabu. Byla propagována socialistická morálka. Morální hodnoty si stanovují lidé ve společnosti sami. Nikdo jim je nediktuje. Socialistická morálka byl systém hodnot uměle stanovených státem a vnucovaný lidem proti jejich vůli. Mladí lidé se odmítali těmto hodnotám podřídit, a protože jiné hodnoty, než socialistické neznali, vytvářeli si své vlastní. O bezpečném sexu a ochraně před početím se nemluvilo, a tak často mladé dívky otěhotněly a vdávaly se velmi brzy, nebo šly na potrat anebo dávaly děti do kojeňáku. Kojenecké ústavy byly plné takovýchto dětí. Matkám po porodu byly děti odebírány, což v podvědomí kojence vyvolávalo pocit, že ho matka nechce a pro takto narozené dítě to bylo trauma. Často to bylo trauma i pro matku. Vztah matky a dítěte se tvoří tak, že hned po porodu se má dát dítě matce do náruče. Husákovy děti mají velmi často špatné vztahy s rodiči, protože doba, ve které vyrůstaly, byla plná falše a pokrytectví
Kdybychom tenkrát nežili tak, jak píši, nebyl by v roce 1989 plný Václavák Pražanů a Letná plná lidí z Čech, Moravy i Slovenska. Rozdíl tenkrát a dnes je v tom, že tenkrát jsme v tom, v čem jsme žili, žít museli. Když jsme chtěli vystoupit z RVHP a z Varšavské smlouvy, přijely na nás tanky. Když jsme chtěli utéct, tak nás zastřelili, nebo zavřeli. Dnes můžeme odejít, kam chceme, a kdykoli se vrátit. Můžeme vystoupit z NATO a EU a nic se nám nestane. Stačí zvolit Okamuru. Tenkrát jsme museli volit komunisty, dnes si můžeme zvolit, koho chceme. Ale ať zvolíme kohokoli, je to vždy špatné, protože není koho volit. Máme demokracii a můžeme si zvolit, jak žijeme. Tudíž to, jak žijeme, je naše volba. Doporučuji zhlédnout seriál Vyprávěj. Podle komentářů u článku o Husákových dětech je tento seriál samá lež. Tento serial není o komunismu a kapitalismu. Ten seriál je o nás.
Ti, kdo tvrdí, že článek pana Krále jsou jen lži a výmysly, popírají pravdu. To, že oni nemají tyto zkušenosti, jim nedává právo napsat, že autor lže. Vše, co jsem zde napsal já, je naprostá pravda a ten, kdo to popírá, má buď krátkou paměť, nebo odmítá vnímat pravdu.
