Článek
Vytrvale stoupající silnice nás právě dovedla do Bartošovic v Orlických horách. Následovala odbočka vpravo a dalších asi pět kilometrů kopírujících hranici s Polskem. Povrch vozovky na jednom z tuzemských „konců světa“ je až překvapivě (a mile) hladký. A pak již jsme u prvního cíle této cesty. U Zemské brány.
Podobně jako spousty návštěvníků před námi (i těch budoucích) jsme sem přijeli obdivovat strmá skaliska i více než stoletý most – ale o slovo se ještě před nimi hlásí někdo jiný. Ten, bez něhož by dramatická i oku lahodící scenérie vzniknout nemohla. Spěchající voda. Řeka. Divoká Orlice.
Divoká Orlice u Zemské brány
Průlom hlavního hřebene
Zmíněný vodní tok na svět přivedla rašeliniště Topieliska a Czarno Bagno pod polskými Bystřickými horami. Na naše území řeka vstupuje nedaleko Trčkova a pak zhruba třetinu své bezmála stokilometrové pouti prožívá coby státní hranice.
„Nedaleko osady Čihák se stáčí ostře k jihozápadu a úzkým skalním hrdlem proráží hlavní hřeben Orlických hor,“ popisují autoři publikace 666 přírodních krás České republiky místo, kde se právě nacházíme. Pomyslnou bránu do země České.
Po kamenných schodech sestupujeme z historického mostu ze stejného materiálu – nad bystrou vodou se klene od roku 1903, jeho stavba začala o tři roky dříve. Voda pod ním dýchá chladem právě startujícího podzimu, ale ještě více silou. Až nepředstavitelnou silou. Ta se s úspěchem utkala i s tak pevným přírodním materiálem, jako je rula.
Kamenný most se tu nad řekou klene od roku 1903.
Orlickohorský Jánošík
Rulová skála, vysoká zhruba dvacet metrů, se hrdě tyčí poblíž mostu, o něco dál po proudu na sebe upozorňují přes osm metrů vysoká Pašerácká skála a ještě dál – asi půldruhého kilometru od mostu – Ledříčkova skála (stupňovitá stěna tu vyrostla do výšky šedesát metrů).
„Zhruba v desetimetrové výšce je skalní výklenek o rozměrech 3×3×3 metry – jeskyňka, která v první polovině 19. století sloužila jako skrýš zbojníkovi Ledříčkovi, přezdívanému „Jánošík Orlických hor“. Ledříček se do ní dostával po vysoké jedli stojící u paty skály. Jednou, když jej pronásledovali četníci, se s ním utrhl provazový žebřík, vedoucí u koruny stromu do sluje, zbojník se zřítil a zabil,“ vysvětluje původ názvu skály výše zmíněná publikace.
Zprvu po levém, později po pravém říčním břehu (přes vodu chodce vede Pašerácká lávka) prochází modře značená turistická stezka, souběžně s ní i naučná stezka s deseti informačními tabulemi.
Na modré turistické stezce
Zázračná uzdravení
Vracíme se zpátky do Bartošovic, zde odbočujeme doprava a po nějakých pěti kilometrech jsme – v životě zdaleka ne poprvé – na místě, které je pozoruhodné z mnoha příčin. Zejména příkladných příčin.
„Neratov přitahuje hlavně tím, že zázraky se tam dějí pořád dál. Jsem o tom přesvědčen. Je v něm zvláštní klid, pokoj, smíření. Pro mnoho lidí je místem, kam se rádi vracejí. Kde zažívají zklidnění, zhojení starých ran, kde nacházejí novou inspiraci a sílu,“ popisuje nevelkou, o to významnější stopu zanechávající obec, Tomáš Kutil ve své knize Neratov – Průvodce místem smíření a naděje.
Zdejší historie se začala psát v souvislosti se sklářstvím již někdy koncem 15. století. Zrod poutního místa tu zapříčinila především některá až zázračná uzdravení – „na svědomí“ je měl mít pramen vyvěrající nedaleko kostela. V roce 1661 sem byla z Rokytnice přenesena milostná soška Panny Marie, umístěna byla v tehdy ještě dřevěném kostelíku poblíž pramene.
Neratovský kostel
Pohled do interiéru
Impozantní barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie spatřil v Neratově světlo světa po výstavbě v letech 1723-1733. Uvádí se, že se tak pravděpodobně stalo na základě plánů italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. „Mohlo jít o někoho z jeho okruhu, mohl jím být i stavební mistr Karl Rhein,“ podotýká Tomáš Kutil. Nový barokní kostel byl posvěcen na sv. Bartoloměje, 24. srpna 1733.
Na tehdejší dobu – i vzhledem k umístění – šlo o stavbu vysloveně monumentální (délka 48 metrů, šířka 19 metrů, vnitřní výška 27 metrů, vnější výška až po špičky věží 47 metrů). A také nezvyklé podoby. „Architekt kostel navíc natočil tak, že v poledne prvního svátku vánočního dopadají sluneční paprsky přesně na svatostánek,“ uvádí Tomáš Kutil.
Cestou do věže
Několikrát přežil svou smrt
Procházíme se pod částečně prosklenou střechou, pronikají jí sluneční paprsky a dávají vyznít rekonstruovanému interiéru. Povznášející dojmy posilují okolní lesy a stráně – a snad ještě více fakt, že právě v tomto místě na českém severu působí Sdružení Neratov, díky němuž zde našly domov i práci desítky lidí s postižením. Člověk by mohl podlehnout iluzi dokonalé, neměnné harmonie.
Jenže tak se tu dějiny nepsaly… Středobodu Neratova, jímž je kostel, hrozila v minulém století totální zkáza. Zánik. Smrt.
Dvě světové války svatostánek přežil víceméně bez úhony, ale doslova jen pár hodin po konci té druhé měl na kahánku. Sovětský voják 10. května 1945 vypálil na kostel několik střel z pancéřových pěstí. Jedna z nich svatostánek zasáhla. Následoval požár, shořel krov, dřevěná schodiště obou věží, zvony se tavily, věžní hodiny podlehly zkáze…
Dobové záběry zachycující podobu kostela před jeho rekonstrukcí
Na podzim téhož roku sice začaly opravy kostelní střechy, ale nebyly nikdy dokončeny. Chyběly peníze, brzy i pochopení ze strany státu. Nedokončená střecha nemohla odvádět dešťovou vodu, klenba se postupně promočila a na velikonoční neděli v roce 1957 se zřítila.
V šedesátých letech se zdálo, že svitlo na lepší časy, ale bylo to jen zdání. Vše nakonec dospělo k dalšímu (málem) tragickému finále. To když byl v roce 1973 vydán demoliční výměr na likvidaci celé stavby. Na demolici se naštěstí nedostávalo finančních prostředků.
Začalo to náhodou
„Krátce před sametovou revolucí kostel „náhodou“ při jednom z výletů objevil mladý táborník a tehdy už tajný kněz Josef Suchár. Místo mu učarovalo a on se rozhodl, že ho obnoví,“ píše ve své knize Tomáš Kutil. Hrozba zkázy se definitivně překlopila do podoby nového zázraku. „Josef Suchár se do obnovy pustil s několika pěstounskými rodinami a z velmi bojových podmínek se postupně začalo stávat místo k životu,“ dodává Tomáš Kutil.
Poutní mše se podařilo obnovit již v roce 1990 (konaly se ještě na louce před nepřístupným kostelem), v roce 1992 byl svatostánek zapsán na seznam kulturních památek, v roce 2003 bylo obnoveno průčelí, věže a hodiny, v roce 2004 proběhla sanace vnitřního zdiva a oprava fary, v roce 2007 dostal kostel skleněnou střechu, v roce 2018 byl průčelí kostela navrácen jeho původní barokní vzhled.
Viditelná stopa
Nejen ikonický kostel s pozoruhodným interiérem zažívá v Neratově pozitivní posun. Minimálně za ještě jednu zmínku stojí činnost Sdružení Neratov (založeno bylo v roce 1992): provozuje sociální služby chráněného bydlení, denní stacionář, založilo speciální základní školu pro děti s kombinovaným postižením a poruchami autistického spektra…
Josef Suchár a „jeho lidé“ pokračují ve zvelebování své malé obce na Pardubicku – přibyl např. Společenský dům U Proroka s ubytováním pro 35 lidí a společenským sálem, ale i další objekty, přičemž farář – jak uvádí Tomáš Kutil – se na řadě akcí podílel vlastníma rukama, „přesněji řečeno vlastními bagry“.
„Měl jich už několik, a protože šlo většinou o staré vysloužilé stroje, tak minimálně stejný čas, který věnoval bagrování, musel investovat i do oprav. Naštěstí ho ale opravování strojů baví,“ lze se dočíst v neratovské publikaci.
Když chce člověk nalézt Neratov na elektronické mapě, musí obraz náležitě přiblížit, zvětšit. Což ale samo o sobě ještě nic nevypovídá o významu daného místa. V tomto případě byla řeč o obci, která po sobě rozhodně zanechala stopu mnohonásobně větší, než jakou činí její rozloha.
Zdroje:
Tomáš Kutil: Neratov – Průvodce místem smíření a naděje; Karmelitánské nakladatelství ve společnosti KatMedia, s. r. o., 2022
Informační materiály Sdružení Neratov
Petr David, Vladimír Soukup: 666 přírodních krás České republiky; Kartografie Praha, 2003
Petr David, Vladimír Soukup: 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002
Tipy na výlety v okolí Žamberka; Turistické informační centrum Žamberk, 2023
Mapy.com
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemská_brána
https://cs.wikipedia.org/wiki/Neratov_(Bartošovice_v_Orlických_horách)
