Článek
Jana Brejchová se narodila v roce 1940 v Praze do rodiny chudších poměrů a v Praze také vyrůstala společně s pěti sourozenci. Její sestra Hana byla rovněž herečkou.
Brejchová se dostala do velkého filmového světa bez jakékoliv herecké průpravy. První filmovou roli děvčátka Píďalky absolvovala ve věku 13 let ve filmu Olověný chléb (1953), tvrdém budovatelském snímku nevalného děje. Po dokončení základní školy nastoupila do firmy Laktos jako písařka. Během zaměstnání docházela na konkurzy a hrála epizodní role.
Zlom v její kariéře nastal v roce 1957, kdy zazářila v hlavní roli snímku Vlčí jáma a zúčastnila se s tímto snímkem i filmového festivalu v Benátkách. Odešla ze zaměstnání, kde mezitím povýšila na sekretářku a začala se plně věnovat své herecké kariéře. Po sporech s matkou odešla také od rodiny a plně se tak postavila na vlastní nohy. Stala se můzou režiséra Jiřího Krejčíka, který ji hned od počátku kariéry obsazoval do mnoha svých filmů do rozličných rolí - jmenujme např. dramata Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959) a Vyšší princip (1960) - a mladinká Jana tak měla výbornou příležitost se naučit vše, co mohla zužitkovat ve své další bohaté kariéře.
Brejchová ke spolupráci s Krejčíkem později poznamenala: „Měla jsem tu kliku, že jsem ho poznala jako osmnáctiletá a dělala s ním Morálku paní Dulské, hned druhý rok nato Probuzení. Dokázal mi po naivce Mele dát roli chuligánky, temperamentní holky. Hned poté mi nabídl Vyšší princip. Pro mě to byla škola, kde jsem se všecko naučila.“
Vrchol kariéry zažívala v 60. a 70. letech. Platila společně s Olinkou Schoberovou za sexsymbol a bývala označována českou Brigitte Bardot. Kombinace krásy její tváře, barvy hlasu, celkového charisma a plaché duše z ní udělala jedinečnou a neopakovatelnou hereckou osobnost našich dějin.
Z její bohaté filmografie stojí rozhodně za zmínku následující snímky: dobrodružné sci-fi Baron Prášil (1961), muzikál Kdyby tisíc klarinetů (1964), válečné drama Dům v Kaprově ulici (1965), drama Návrat ztraceného syna (1966), historické drama Noc nevěsty (1967), komedie Farářův konec (1968) a sci-fi komedie Zabil jsem Einsteina, pánové (1969). Coby záludná Dagmar se snažila svést hrdinu komedie Ďábelské líbánky (1970), v kriminálce Smrt černého krále (1971) byla podezřelou z vraždy, jako tichá Pavla pobláznila F. L. Věka ve stejnojmenném seriálu z roku 1971 a v roce 1973 se stala královnou Eliškou Pomořanskou v muzikále Noc na Karlštejně. Originálním způsobem Jana Brejchová testovala své manželství v komedii Hodíme se k sobě, miláčku? (1974), milující maminkou byla v trilogii rodinných snímků Pod Jezevčí skálou (1978), Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980). V pohádkovém seriálu Arabela (1979) si Jana Brejchová zopakovala úlohu královny, v historickém dramatu V zámku a podzámčí (1981) získala titul kněžny Skočdopolové a v dramatu Zánik samoty Berhof (1983) oblékla hábit jeptišky.
V pozdějších letech zářila zejména v dramatu Skalpel, prosím (1985), dramatu Hrad z písku (1994), dramatu Má je pomsta (1995), pohádkách Anička s lískovými oříšky (1993) a Čarodějné námluvy (1996) a v komedii Kráska v nesnázích (2006), která byla jejím posledním filmovým počinem. V roce 2007 se ještě krátce mihla v seriálu Velmi křehké vztahy.
Jana Brejchová získala za svoji filmovou kariéru dvě sošky Českého Lva - jednu za vedlejší roli v Krásce v nesnázích a druhou za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.
Na divadle Jana Brejchová na rozdíl od jiných svých slavných vrstevnic příliš nezářila. Její plachá povaha a časová vytíženost při filmování stála za odmítnutím nabídky Jana Kačera na stálé angažmá v Činoherním klubu. Lehce koketovala s divadelními prkny v 70. a 80. letech díky Vlastmilu Brodskému a Jiřině Jiráskové, ale naplno se divadlu začala věnovat až v 90. letech a to se zejména formou zájezdních představení (účinkovala např. ve hrách Dobrou noc, mami, Čtyři pokoje do zahrady, Víš přece, že neslyším, když teče voda).
V roce 2007, po smrti posledního životního partnera herce Jiřího Zahajského, o kterého se jako o pacienta léta obětavě starala v důsledku jeho potíží s alkoholismem a prostatou, se uzavřela do sebe, hereckou kariéru pověsila na hřebík a téměř nevycházela z domu. Parkinsonova choroba, kterou trpěla ještě ve svých filmových koncích, se pomalu zhoršovala. V roce 2013 zkolabovala ve svém bytě a záchrannou službu zavolala teprve její dcera, taktéž herečka Tereza Brodská, která se k ní nemohla dostat do bytu.
Brodská popsala tehdejší situaci takto: „Nemohla jsem se jí dovolat, na zvonění nereagovala. Našla jsem ji bezvládnou ležet v ložnici na zemi. Co se přesně tehdy stalo, dodnes nevíme, nic si nepamatovala. První prognózy lékařů nebyly příznivé, měla vážný neurologický nález a během roku vystřídala několik klinik.“
Následně to nějaký čas vypadalo optimisticky a zdálo se, že se Brejchové vrací síly. Pak ale přišla další rána. Brodská k tomu uvedla: „Máma začala postupně s pomocí chodit, později si zvládla dojít i sama zakouřit. Zdálo se, že se dostává zpět do formy. Plánovali jsme její návrat domů, ale na Vánoce 2014 upadla v koupelně a přidala se zlomenina krčku. Podstoupila akutní operaci, bojovala se silným zánětem kolene a neurologický nález se dále zhoršoval. Chodit sama znovu nezačala. Od té doby její stav vyžaduje stálou péči lékařů. Maminka je ležák, vlastně pořád leží a jen kouká. Už nevnímá okolní svět. Má neurologický nález na mozku a na to žádné léky neexistují. Nikdy se to nezlepší, už se to může jen zhoršit. Je hrozné vidět takto maminku, ale pořád si říkám, že tolik lidí je na světě nemocných, že není jediná. Musíme to tak brát, že je to život,“ svěřila se herečka v roce 2021.
Jana Brejchová leží aktuálně již několik let v Motolské nemocnici v Praze na oddělení LDN - Léčebna pro dlouhodobě nemocné. Její soukromí je bedlivě střeženo jak nemocničním personálem, tak zejména její dcerou Terezou. Herečka si ostatně soukromí vždy velmi střežila a rozhovorů dávala jako šafránu. Proto se v článku jejímu soukromí, životním partnerům ani vztahům s dcerou Terezou nevěnuji. Kdo by měl zájem se dozvědět co nejvíce ze života Brejchové, pak v roce 2022 vydala Tereza Brodská o své mamince knihu s názvem Moje máma Jana Brejchová.
Jana Brejchová je jednou z posledních žijících legend své generace. Přejme jí zasloužený nerušený klid, jistě by si nepřála, aby se její aktuální fotky dostávaly na veřejnost a my si ji můžeme připomínat v její filmografii tak, jak by nejspíš chtěla - v dobách její největší slávy a vzpomínkách na její půvab, krásně zabarvený hlas, hereckou mistrnost a plaché oči.
Použité zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/1107-jana-brejchova/biografie/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/965665-jana-brejchova
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/brejchova-herecka-sexsymbol-vyroci-nemocnice-brodska-ldn.A230120_094552_lidicky_sub
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jana-brejchova-skoncila-v-nemocnici.A131007_165207_lidicky_zar
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/jana-brejchova-hraje-v-serialu-a-zkousi-novou-roli.A070926_170552_serialy_ven
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_Brejchov%C3%A1
