Hledáme zaměstnání, jdeme na pohovor aneb srovnání teorie s praxí z pohledu uchazeče

Připravil jsem pro vás stručný přehled všeho podstatného, co byste měli znát nejen teoreticky, ale hlavně prakticky. Píši tento článek z pohledu uchazeče a člověka, který má za sebou již mnoho zaměstnání v různých sférách typu práce a typu organizací, tedy i desítky pohovorů a mnoho praktických zkušeností a vychytávek. Za sebou mám také více pracovních zkušeností v oblasti lidských zdrojů. Inspirujte se a věřím, že vám mé zkušenosti třeba pomohou lépe se orientovat v této problematice a snadněji a rychleji nalézt vhodné zaměstnání.

Pokud tápete v tom, jak nejlépe napsat životopis (CV), nepište pár řádků a odstavců na prázdný list ve Wordu, ale použijte určitě některý z mustrů volně dostupných na internetu, nejlépe z relevantních HR zdrojů, např. ze stránek personálních agentur. Vše máte předpřipraveno na stříbrném podnose a jen doplníte požadované údaje. I přesto, že je to takto jednoduché, mnohokrát jsem viděl životopisy v tak zoufalém informačním stavu a úpravě, že i kdybyste náhodou byli na danou pozici dobří, nikdo vás neosloví, protože pokud prostě místo kvalitního strukturovaného životopisu pošlete canc, tak zaměstnavatel nemá důvod věřit tomu, že vaše práce a přínos cancem nebude.

V praxi si hlídejte hlavně délku, která by ideálně neměla přesáhnout dvě stránky a strukturovanost. Pokud dodržíte použitý mustr, nebude s tím problém. Fotku přikládat nemusíte, ale za mne fotka určitě ano, ale ne kačeří selfíčko nebo třeba celou postavu ve sportovním outfitu jak běháte venku, vylezli jste na Sněžku apod. Smějete se? Není to vtip a opravdu často se objevují takto nevhodné fotky. Správná fotka je hlava krk zepředu, pohled do objektivu a lehký přirozený úsměv.

Nestřílejte CV kam vás napadne, jakože tady by to šlo. Možná zvýšíte pravděpodobnost pohovoru, ale nijak si nepomůžete, protože si to prostě nesedne z vaší nebo zaměstnavatelovy strany nebo z obou. Pište jen v případě vážného zájmu, pokud vás pozice maximálně oslovuje a splňujete alespoň minimální dané požadavky. A neztrácejte čas svůj ani zaměstnavatele.

Teoreticky se doporučuje v dnešní době i na méně a málo kvalifikované pozice, z mojí praxe i z praxe kolegů nebo kamarádů personalistů jasně vyplývá, že málokdo jej čte a pokud ano, nepřikládá mu velký význam. Nechte to na intuici. Pokud u dané pozice cítíte, že chcete o sobě něco napsat, něco důležitého vypíchnout, napište jej. Stručně, max. dva tři odstavečky. Nikdo z personalistů nemá čas číst romány a předpokládá se, že vše důležité a podstatné je v životopisu.

Důležitý a klíčový poznatek - pište do CV, případně do průvodního dopisu vždy pravdu! Opravdu nemá smysl si cokoliv vymýšlet a vylepšovat se, věřte tomu. Když nebudete sami sebou a přimyslíte si co vás napadne, abyste se maximálně trefili do požadavků na danou pozici, třeba tu práci dostanete, ale vy se nebudete cítit komfortně, protože nebudete zvládat to co jste si o sobě vybásnili a zaměstnavatel na to velmi rychle přijde a zjistí, že jste celou dobu lhali a tahali ho za nos. Ruku na srdce, vy byste chtěli s takovým kolegou pokračovat? Já tedy ne. Ztráta času a energie pro obě strany a vy budete pravděpodobně zase brzo na začátku hledání.

Opět platí to, co u průvodního dopisu. Reference povinně posílat nemusíte, většina lidí na druhé straně je prolétne nebo nečte vůbec. Když to cítíte, reference připojte, ať už telefonní nebo emailový kontakt nebo rovnou písemnou přílohu, kterou jste si v bývalém zaměstnání sepsali a nechali podepsat nadřízeným či jinou relevantní osobou. Mě se osvědčilo mít písemné reference - samozřejmě pokud je člověk vyhozen nebo odejde ve zlém nebo je šéf neprofesionál a uškodil by vám a nenašli jste kolegu, který by vám ji napsal - je lepší nemít referenci žádnou. Buď je rovnou posílám nebo uvádím, že je dodám na vyžádání.

Zásadním poznatkem z praxe je, že každý pohovor je úplně jiný! Tedy teoreticky se připravit obecně lze, ale na danou pozici je to prakticky nemožné. Obecně se doporučuje pamatovat si a umět sdělit základní informace o firmě, ptát se na vše co vás zajímá, nejen ve vztahu k vám, co je pro vás dobré, ale ptát se i na věci, kde zaměstnavatel uvidí, že máte opravdu zájem a byli byste pro společnost přínosem. Doporučuji také připravit si odpověď na obávané otázky ohledně vašich slabých stránek a kde se vidíte za pět let, ačkoliv zas tak často jsem je nedostával, ale pokud na to nejste připraveni a tyto otázky padnou, vykolejí vás to, protože nebudete hned vědět co říct nebo na sebe řeknete takové slabiny nebo blbosti, že se radši v nadsázce sami zvednete a odejdete. Ale hlavně - pokud vám o tu pozici opravdu jde a myslíte to zcela vážně a jste na danou pozici vybaveni, nemusíte se bát - pokud pohovorista není úplně marný, což se také může stát, jede pohovor většinou jako po másle a budete se po něm cítit dobře.

Než vyrazíte, ne vždy musíte jít v obleku nebo kostýmku, jak radí teorie - mimo nejvyšších manažerských pozic postačí košile, polokošile nebo kultivovaný svetr plus nedžínovité kalhoty, u dam decentní top a delší sukně. Dbejte na celkově upravený vzhled a nezapomínejte na nehty a slušné boty. I když se hlásíte na prodavače nebo k pásu, oblékněte se takto slušně. Vytahané tričko s dírou a kraťasy si nechte na doma nebo na dvorek. Zdravte, podejte ruku, udržujte oční kontakt a případné nervózní prstíky schovejte do klína.

Na pohovoru buďte prostě sami sebou. To je takto jednoduché. Zaměstnavatele nezajímá, jací jste, když se přetvařujete, když si vymýšlíte, když se snažíte říkat, co by asi chtěl slyšet. Potřebuje vás poznat takové jací jste, nejen ohledně kvalifikace, ale i vhodnosti do týmu. Vy potřebujete sami pro sebe svoji integritu, aby vám bylo v práci dobře a nemuseli jste pořád hrát nějaké hry a být tím, kým nejste, protože vás to velmi brzo dožene a zdeptá.

I velmi kvalifikovaný člověk zažívá mnohokrát, že na pohovor není pozván a pokud ano, že to nevyjde. Je to opravdu běžné u všech. Nenechte se tím nikdy odradit. Hledejte stále dál a každý neúspěšný pohovor berte sami pro sebe jako otrkání, jako posílení vašich schopností pohovor od pohovoru zvládat je lépe a s větší jistotou. Odmítnutí často neznamená, že jste neschopní nebo na danou práci nemáte, ale prostě zaměstnavatel jen hledá někoho jiného nebo někoho kompatibilnějšího do již zaběhlého týmu. Také může hledat seniornější osobu nebo naopak juniorní méně zkušenou, která si nepřináší nějaké zajeté návyky a zaměstnavatel si ji zaškolí a naprocesuje dle svého. Nemusíte být špatní, jste jen jiní a potřebujete se trefit na to správné místo a to chce někdy čas a trpělivost.

Jaké jsou vaše zkušenosti s hledáním práce a s pohovory? Pomohl vám článek si něco uvědomit, co vám pomůže? Napište mi bez diskuze do diskuze. A hodně štěstí při hledání!