Článek
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Takové byly moje zkušenosti z komparsu. Jak psala autorka, kompars je pestrou směsicí. Já bych zobecnil lidi v komparsu na pár kategorií – důchodci, nemakačenka, studenti. Pokud člověk dodržuje většinu termínů, neruší účast na natáčecím dni pár hodin před termínem a na place dělá, co se mu řekne, protože od toho tam je, tak jsem prakticky nezažíval špatné zacházení. Agentura si mě hodila do škatulky „ten spolehlivý a neremcající“ a práce jsem měl dost. Naopak většina ostatních lidí si pletla práci na filmu s lehárem, cateringem zdarma a remcárnou na vše.
Většinu natáčecího dne jen čekáte. Až se změní podmínky na nový záběr. Pak je třeba rychle natočit a zase čekat na další záběr a pořád dokola. Pokud přijde někdo od filmu, asistent režie nebo asistent komparsu a je třeba rychle točit a většina lidí s otráveným ksichtem brblá nebo dělají, že tam nejsou a zdržují, mají na vše kecy, tak se autorko nedivte, že je s nimi zacházeno tak jak je. Zažil jsem i pána, který tvrdil, že je vysokoškolský profesor matematiky a že prostě tohle dělat nebude, chtělo se po něm jen někde stát nebo chodit, jakože náhodný kolemjdoucí. Na takové debaty opravdu nikdo nemá čas a pán byl vyhozen. Nechápu ani co si myslel a co tam vůbec dělal. Prostě teď jsme všichni kompars, ať myju jinde podlahy nebo jsem ředitel firmy a bude se dělat, co filmaři potřebují.
