Článek
Od chvíle, co jsem si uvědomil a přijal svoji menšinovou sexuální orientaci, vnímám v průběhu uplynulých desítek let téměř každodenní rozpory mezi tím, jak to s námi je, a tím, jak to vidí většinová společnost. Posun ve vnímání homosexuality je oproti dřívějším dobám samozřejmě značný, mnoho polopravd a mýtů již bylo tak nějak vyvráceno a narovnáno. Nicméně celý proces vedoucí k mému vysněnému bodu, kdy nebude toto téma již potřeba vůbec řešit, stále není přes značnou snahu mnoha jednotlivců a organizací u konce, rozpory popsané na začátku vnímám stále a je jich stále dost. Vysvětluje se něco neustále a to je dobře, nicméně ten se snaží vysvětlit tohle, ten zase tamto, tihle chtějí toto a tamti něco jiného, tématika je velmi roztříštěná a nejasná a většinová společnost už je těmi každodenními breky naší komunity otrávená. A nedivím se jí.
Rád bych na tomto místě zkusil vecpat celou problematiku do jednoho článku, a to komplexně, ze svého pohledu, ale co nejvíce objektivně. Zároveň stručně, nevyčerpávajícně. Je to výzva! Co mě k tomu opravňuje? Za prvé jsem gay, zadruhé jsem gay přes čtyři desetiletí a za poslední mám již načerpáno z naší komunity natolik, že se cítím oprávněný k tomu něco říct, a i kdybych přiměl jednoho jediného člověka změnit pohled na nás, stačí to. Řím také nebyl postavený za jeden den. Pojedu bod po bodu a pokusím se naprosto upřímně a po pravdě vysvětlit a objasnit, jak se věci mají.
1. Homosexuálů jsou 4 % populace versus je to in, módní a proto je vás mnohem více
Obojí je špatně. Mýtus 4 % vychází z velkého amerického průzkumu dr. Alfreda Kinseyho ze 40. let 20. stol. a jako 4% se označili lidé, kteří NIKDY neměli styk s osobou opačného pohlaví. Nicméně mnoho z homosexuálů někdy styk s osobou opačného pohlaví mělo, proto vypadli do jiné kategorie. Aktuálně se uvádí podíl kolem 10 %. Ve velkých městech třeba i 20 %. Data potvrzuje rozsáhlý český výzkum profesora Jaroslava Flegra z Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze na vzorku až 40 000 účastníků (běžné výzkumy pracují s reprezentativními vzorky 1000 účastníků).
Zdroj:
Věřte, nebo ne, ale snad kromě pár výjimek mezi adolescenty, kteří se teprve hledají a propadají různým módním vlivům, není nikdo homosexuálem proto, že je to in, moderní trend nebo to na nás přivanulo z USA. Homosexualita je dána od narození odlišnou hormonální a jinou výbavou organismu. Byla tady odjakživa a bude dál.
2. Homosexuálové jsou promiskuitní
Ano, jsou. Ale jen určitá část, která je nejvíc vidět. Proto to vypadá, že jsme takoví všichni. Z mého pohledu jsme možná promiskuitnější než heterosexuálové, to je třeba říct. Ale druhým dechem je třeba dodat, že to má svoje důvody a hlavně se to skutečně netýká všech. Za svůj život jsem potkal stovky homosexuálů - kolegové, známí, kamarádi, partneři. Bydlím v Praze, tedy v místě, kde se homosexuální komunita kumuluje. Tedy vím. Vím, že mnoho z nás nežije v trvalých svazcích. Mnoho z nás skutečně vyhledává partnera jen na jednu noc, případně na pár týdnů nebo měsíců, než to zajiskří jinde. Mnoho z nás také žije v trvalém svazku, kde je nevěra, ať už domluvená, nebo tajná, běžným jevem. Rád bych zde podotknul, že takové chování neodsuzuji, kromě té tajné nevěry :) Ať si každý žije tak, jak je spokojený.
Dostávám se k jádru tématu. Žiji s partnerem v trvalém svazku, momentálně jsme načali sedmnáctý rok. Před ním jsem měl asi 3 trvalejší vztahy a pár krátkých známostí, nikdy ne dopředu myšlených jen na jednu noc. Žijeme monogamně, oba dobrovolně. Několikrát za náš vztah jsme toto téma přetřásli - bavíme se otevřeně úplně o všem - a znovu se ujistili, že ani jeden z nás nemá potřebu si do postele přibrat někoho dalšího. Náš vztah je pro nás oboustranně osudový, založený na lásce a na 99 % na doživotí :) Sem tam se v minulosti po pár skleničkách párkrát stalo, že jsem si zejména já zaflirtoval nebo si dal s někým jiným pusu. Asi tak pětkrát za 16 let. Za posledních pár let vůbec. Toť vše. Celkem běžná věc. Párů, jak jsme my, je mnoho. Asi ne většina komunity, ale mnoho. Nejsou ale vidět. Často takoví lidé nevymetají gay kluby, nechodí na pochod Pride, nejsou na seznamkách, nevodí se třeba ani venku za ruce. Nemají potřebu. Zůstávají tak oku běžného heterosexuála skrytí.
3. Na co chceme manželství, když máme registrované partnerství a tím stejná, nebo skoro stejná práva
Vím, že mnoho lidí ví, že registrované partnerství je v podstatě populistický paskvil, který homosexuálům nepřináší prakticky nic. Stále se ale setkávám velmi často s tím, že se v lidech zakořenilo, že stejná práva již máme. Ne, nemáme. Napíšu pár bodů za sebe. Nemáme právo dědit v první linii. Nemáme automatické právo navštívit partnera v nemocnici a dostat veškeré informace o jeho stavu. Nemáme společné zdanění. Nemáme nárok na vdovecký důchod. Museli jsme sepsat závěť, upravit svá životní pojištění, sepsat čestná prohlášení, abychom alespoň něčeho dosáhli, ale ne všeho. Většinové společnosti stačí jeden akt - svatba. Pro důkladný přehled si zájemci mohou znění zákonu nastudovat a uvidí sami, že to tak je. Proto pořád bojujeme. Pro mě za mě, jestli se to má jmenovat manželství nebo jinak, je mě osobně jedno. I když název manželství by bylo fér. Ale jde o jedno, o to, o co jde nám všem. Aby nám byly dány jistoty. Abychom po smrti partnera třeba nepřišli o společně nabytý majetek nebo abychom věděli s jistotou, že ten druhý, náš nejbližší, zůstane zaopatřený.
Anketa
4. Chcete si „salámovou“ metodou nejdříve zajistit manželství a pak adopci dětí
Ne, není to pravda. Na základě letitých zkušeností si opravdu troufnu říct, že většina homosexuálů děti nechce. Teď mluvím o gayích. My s partnerem děti také nechceme, partner vůbec, já to mám tak pade na pade, ale netrpím, že děti nemáme. Ano, samozřejmě je mnoho stejnopohlavních párů, které děti chtějí. Za mě osobně, proč ne. Lepší dva milující rodiče než jedna teta v dětském domově. Ale na rozebrání tohoto tématu zde není prostor a ambice. Prostě pokud se jednou zadaří, a ono se jistě zadaří schválit manželství pro všechny, skutečně to nebude znamenat, že to všichni udělali pro to mít dítě.
5. Typický gay je vykroucený a zženštilý s pisklavým hláskem a lesba je „traktoristka“
Tento bod rozporuje jednu škatulku asi nejvíce a poodhalí, že spektrum různých typů gayů a leseb je velmi rozmanité, možná i rozmanitější než u většinové společnosti. Vykroucených gayů jsem poznal za svůj život poměrně velmi málo. V drtivé většině případů byste prakticky na ulici nebo z běžného hovoru nepoznali, že se jedná o gaye nebo lesbu. Většina kluků vypadá, obléká se a chová se velmi podobně jako běžný heterosexuál. Většina z nás nemá potřebu hlásat do světa na první dobrou, že nám to s hormonální výbavou vyšlo tak trochu jinak :) U leseb je upřímně maskulinní vzezření běžné, ale mnoho z nich vypadá naopak velmi žensky.
6. Na pochodu Prague Pride názorně vidíme, jací homosexuálové jsou
Nikoliv. Za prvé, lidí, kteří se účastní v nějakém kostýmu - travesti převleku, bondáži, námořnickém oblečku nebo v lodičkách je tak 5 procent max. Ostatní mají na sobě tričko a kraťasy, když je hezky, a bundu a kalhoty, když není hezky, představte si to :) Za druhé, kamery si rády vybírají právě tyto jinaké jedince a většinová společnost, která na pochodu přítomna nebyla a vnímají jej skrze média, tak snadno podlehnou dojmu, že jsme všichni výstřední, ujetí, extrovertní a všelijak jinak nemožní :)
7. Homosexuálové by uznáním manželství rozbíjeli tradiční rodiny
To je asi největší nesmysl, nad kterým kroutím hlavou neustále a nedokážu si vysvětlit, proč to takto někdo bere. Pokud bych si já vzal svého partnera za muže, nikoho cizího by se to nijak pozitivně ani negativně přeci nedotklo! Šlo by jen o narovnání práv, o to, abychom oficiálně ztvrdili náš svazek jako ostatní. Já přeci nepůjdu po svatbě k sousedům a neřeknu jim, že jim jdu rozbít rodinu, protože jsem teplej a prostě si Maruš beru Tvýho taťku domů a on by se mnou nadšeně šel! :) Mimochodem, existuje ještě v této době většina lidí a dětí v tradiční rodině otec, matka, dítě? Nemyslím si.
Nepodařilo se mi samozřejmě popsat všechny aspekty a dopodrobna, to není ani cíl mého příspěvku. Cílem bylo ukázat po pravdě, jak se věci ve skutečnosti mají. Nepíše vám to nějaké sluníčkové médium, nepíše vám to nějaká politická lobby, aby homosexuálům pomohla. Píšu vám to já, obyčejný gay z Prahy tak, jak to vidím. Věřte nám, že většina z nás nemá opravdu zájem pořád o sobě mluvit a vysvětlovat a obhajovat se, už jsme z toho také unaveni, nic jsme neprovedli, nikomu neškodíme. Jen prosím pochopte, že jako lidé bychom se rádi dočkali stejné pozice a práv jako mají ostatní a já osobně bych se velmi rád dočkal doby, kdy by se přestala orientace lidí řešit zcela. Protože na orientaci nezáleží. Vůbec. Záleží na tom, jaký kdo je. A tak jako je pestrobarevný svět hetero, tak je i homo. Dobří a zlí stejně tak. Neškatulkujme a nenálepkujme nikoho. Každý je skutečně jedinečný kus a statistiky a průměry na tom nic nezmění.
