Článek
Žijeme ve svobodné demokratické zemi. Máme tak plnou možnost žít svobodně, žít tak, jak nám to vyhovuje, mít na vše svůj pohled a názor, užívat faktu, že nemusíme být šedé stádo, ale můžeme dát průchod svojí jedinečnosti a neschovávat se. Necelých 40 let demokracie je poměrně krátká doba a zejména starší generace, navyklé většinu života na režim předchozí, si často zbytečně ponechávají jednotu a šedost. Generace narozené později, buď na sklonku socialistického režimu, nebo dokonce již ve svobodě, jsou ještě často ovlivněné rodiči a prarodiči a jejich vzorci chování, pevně zarytými z dob předchozích. Je tohle ten důvod, proč ačkoliv žijeme ve svobodě, svobodu druhým často odpíráme?
Nedávno jsem v jedné z diskuzí Seznamu ke článku o zpěvačce Lady Gaga uvedl, že doporučuji k poslechu jednu její málo známou píseň a že ji považuji za TOP3 popových písní všech dob. Já ji považuji. Můj názor a můj osobní hudební vkus. Nenapsal jsem, že je v TOP3. Že je to dané. Obdržel jsem nespočet reakcí, jak mohu toto takto umístit! Kde mám na žebříčku Bílou orchidej. Že takto prostě nemůže být zařazena píseň nesložená na hudebním nástroji, ale na počítači. A tak podobně. Sdělil jsem pouze svůj názor ve snaze poukázat na danou píseň, kterou vím, že mnoho lidí neslyšelo a třeba by se taktéž někomu zalíbila. Bylo mi ale naznačeno, že můj výběr a vkus je špatný. Že není správný. A na základě jedné jediné písně, ačkoliv jich poslouchám mnoho, z mnoha žánrů, z mnoha epoch, umělé či z nástrojů, jsem byl označen většinou diskutujících za hudebního škvára. A to se tu nebudu rozepisovat o svojí adolescentní éře hry na hudební nástroje v mnoha žánrových uskupeních. Ale někdy si pustím i Gagu. A mám to přišitý - nevkusák!
Toto je jeden příklad, který byl pro mne poslední kapkou a donutil mě k sepsání této úvahy o naší společnosti. Každý to zažíváme dnes a denně. Kdekoliv máme možnost se vyjádřit jak ústně, tak virtuálně. Zůstaňme v této úvaze u světa virtuálního. Někde je nějaký článek, zpráva, příspěvek. Na webové stránce, na sociálních sítích. Člověk je tvor myslící, tak zareaguje. Máme demokracii, správně. Mohu se ozvat. Mohu přeci napsat svůj názor, pohled, jak to vidím. Tak se všichni vyjadřujeme. Tady bych rozlišil dva základní typy nesmyslných reakcí. První typ jsou ty, které rovnou zahejtují daný článek, příspěvek. Druhý typ jsou ty, které zahejtují jiného člověka, který jen vyjádřil svůj názor, slušně, sám za sebe.
A tady se dostávám k základnímu rozporu. Když tedy žijeme v režimu, který nám otevřeně a svobodně nabízí a různými cestami nás i nabádá, abychom byli sami za sebe, nechali vyjít ven svoji jedinečnost a mohli se svobodně vyjádřit dle svého a my to tedy uděláme, tak nám to někdo pohaní nebo my to zkritizujeme jiným?! Pár příkladů bude lepších než další čtyři odstavce teorie :).
1. Známá osobnost si dá na sociální síť fotku s novým účesem. Bezpochyby účesem, který si vybrala, který se jí samotné líbí a cítí se v něm dobře. Běžný účes nebo totální úlet. Ostatním se buď líbí, to je ta lepší varianta, a nebo nelíbí. A pozor, to, že se jim nelíbí je ale v pořádku. Jsme přeci individuální. Ale co není v pořádku, je, že vmetu dané osobě, ve které ještě i třeba doznívá radost z nové image, že její účes je příšerný! A už to frčí! Že to já bych si teda nikdy nenechala udělat. Že vypadá jak strašidlo. Kolik za tu hrůzu zaplatila. Že taková stará bréca by měla nosit odpovídající účes svému věku apod. Co takhle nechat příspěvek bez reakce nebo maximálně napsat, že mě se účes nelíbí, ale každého věc, v čem se cítí ok? Mimochodem, na kterém úřadě stanovují odpovídající účes k danému věku? :)
2. Svobodná občerstvovací provozovna si nastaví vlastní zákaznický řád, ve kterém se nekorektně vymezí vůči jisté skupině lidí - skupinky větších lidí s menšími lidmi :). Říká vám to něco? Ano, aktuálně toto téma rezonuje v éteru. Máme demokracii. Majitel provozovny je jejím vlastníkem. Může si danou službu přizpůsobit, jak jen chce! Může si na dveře napsat klidně, že přijímá zákazníky pouze v černém oblečení. Nebo pouze bosé. Nebo že je každý povinen po příchodu zazpívat něco od Lady Gaga :). Takové přehnané a nesmyslné požadavky na zákazníka se samozřejmě neobjevují. Ale mohly by! Protože máme svobodu. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Tedy zde v pořádku. Nikomu by nebylo ublíženo, nikdo by nedošel k újmě. Jen bych si šel vybrat jiný podnik, kdybych nechtěl plnit požadavek dané provozovny. Tedy majitel si zvolil, že pokud bude on a jeho personál obsluhovat velké lidi s malými lidmi, tak jen za podmínek, že malí lidé budou poslušní podle jeho nastavení a požadavků, jak to vidí on. A už to fičí! Sprška rozčilených komentářů. Ne ve stylu „mě se to nelíbí, ale respekt“, ale ve stylu potírání svobody, individuality a nastavení daného člověka a jeho provozovny.
3. Moje oblíbená kategorie jsou recepty. Na vařícím webu se objeví recept, třeba na svíčkovou nebo na bramborový salát. A už to frčí! Stránka je zasypaná komentáři ála málo mrkve, hodně mrkve, celer ne, celer ano, do salátu jedině salám, bez jablka to není salát, proč vejce, my to vždycky dělali takto a to by vám moje babička dala a pomyslná koruna je „správně to má být takto!“, „jedině takto je to svíčková“. Lidi, proč?! Proč si to děláte? Existuje někde v posvátném chrámu Matky Země do destičky vyrytý recept na svíčkovou, zmíněný následně v bibli na straně 84? A i kdyby byl, co koho opravňuje tvrdit, že je pouze jeden jediný správný recept na vše? Já dělám svíčkovou a bramborový salát podle rodinného receptu, ale měl jsem za svůj život nespočet svíčkových a bramborových salátů a drtivá většina byla dobrá, i když jiná. Zapamatujte si prosím větu: dobrá, i když jiná. Protože čím dřív si všichni uvědomí, že jinakost není automaticky špatnost, tím dříve se posuneme ke skutečně důslednému využívání demokratických principů v našich životech.
Věřím, že jste na pár příkladech pochopili, o co se mi jedná. A pokud ne, prosím, abyste se nad tématem zamysleli a zkusili přijít na to (a teď pozor - vybavte si zapamatovanou větu), že jiný neznamená automaticky špatný. Jak bychom nemohli být tak různí, když po příchodu na svět čelíme naprosto odlišným faktorům rozvoje, počínaje genetikou, sexuální orientací, výchovou, prostředím, sociální bublinou, školou, jaké party se chytneme, v jakém oboru pracujeme, jestli žijeme sami, s partnerem, máme děti nebo ne, jsme štíhlí, sportovní, obézní nebo nesportující? Je toho mnohem více, co nás definuje. V neposlední řadě v dospělosti vlastní vůle, práce na sobě, předělávání nevhodných vzorců chování. Copak z toho všeho může vyjít homogenní společnost? Tak si sakra užívejme, že se nemusíme vměstnat do jedné škatulky být všichni stejní a dopřejme sobě a ostatním možnost projevovat se po svém.
Nejsem morální guru a ideál. Článek je tak trochu terapeutický i pro mě, neboť nejsem v tomto stylu vyjadřování roven nule. Ale velmi jsem se jí za uplynulé roky přiblížil a stále se učím. Učme se prosím všichni a pokládejme mezi demokracii a svobodu názoru, vlastní individuality a sebeprezentace rovnítko.
Závěrem chci zdůraznit, že na dezinformace a lidi, kteří je šíří, se svoboda názoru nevztahuje! Zaměřujme se prosím na slova odborníků a nezávislá média celého světa a dezinformace potírejme.
