Článek
Byl letní slunečný den a zašli jsme s partou přátel ochladit se stínem stromů a vychlazenou plzénkou na jednu naši oblíbenou pražskou zahrádku. Bylo asi půl deváté večer. Doba, kdy já jako dítě už dávno vypouštěl plyny do peřinky. Už když jsme dosedali na lavice s vidinou oroseného půllitru, zahlédl jsem koutkem oka takový nešvar, co se nám tu poslední roky rozmohl. Nové dětské hřiště přímo v areálu zahrádky. Pro mě jako červený kus hadru na býka. Ale říkal jsem si, ale což, jsem dobře naladěný, se svými blízkými, nebudu škarohlíd, budu respektovat tyhle moderní nesmysly a nebudu se rozčilovat.
Hřiště bylo prázdné. Ale zaslechl jsem křik a jekot malých dětí. Ano, těch, co už dávno měly vypouštět plyny do peřinek. Byly čtyři, od dvou rodinek. Nehrály si na hřišti. Honily se, řádily na odrážedlech a vřískaly na všechny strany přímo mezi plně obsazenými lavicemi námi hosty. Rodiče si v klidu konzumovali, bavili se mezi sebou a na děti ani nevzdechli. Ještě chvíli jsem se udržel. Po úspěšném ochlazení první plzénkou mi jedno z dětí dost bolestivě přejelo nohu. Zařval jsem a začal na dítko lamentovat a otočil jsem se i na rodiče a zachoval si slušný tón, ať si své děti krotí a když už je tady bohužel to odporné hřiště, proč asi aspoň nehrají na něm?! To, že je po deváté večer a děti mají prdět do peřin jsem spolkl.
Rodiče se samozřejmě zachovali tak jak jsem čekal, protože slušní a ohleduplní rodiče aplikující nějakou formu výchovy by jistě své děti nenechali takto se chovat. Přilétla mi na hlavu kupa dotčených nadávek a slova o omezování a nerespektu jejich malých zlatíček. Ani slovíčko omluvy a starosti o moji nohu.
Já jsem matka, kdo je víc! Jsem matka v roce 2024, takže vlezu s dítětem kdy chci, kam chci a moje dítě se tam bude svobodně projevovat za každou cenu! Protože je to osobnost přeci a já ho nebudu svazovat, vychovávat ani nastavovat hranice a mantinely. Jeho svoboda nad svobodu všech okolo! Vychováváte milé liberálky jen novou generaci bezohledných individualistů. Jeďte se podívat do Británie, zeptejte se na tamních školách, jak to tam vypadá. Já to vím, mám tam lidi, kteří z vývoje a výchovy tamních dětí nadšení nejsou ani trochu.
Tak víte co, milé liberální maminky? Příště si koupíme lahváče a půjdeme si všichni sednout na dětské hřiště! Když může být z hospody hřiště, proč by nemohla být z hřiště hodpoda? To byste koukaly, ťukaly si na čelo a hnaly nás, že? My ale máme mozky a tak na hřišťata nelezeme. Zkuste se nad tím zamyslet a nelezte nám s dětma do hospody! Nejsem idiot, takže během dne nebo na turistických místech děti v restauracích akceptuju. Pokud tedy nelítají po celé provozovně a nešlapou a nejezdí mi po nohách. Musí sedět ve škole, budou muset sedět v práci, tak to snad zvládnou i v hospodě!
A rád bych viděl mnohem více majitelů restaurací, kteří si dupnou a ve svém kšeftě si budou svobodně rozhodovat o tom, zda tam chtějí mít prostor pro děti nebo ne. Proč tedy nemůžou majitelé jasně definovat dětské a nedětské hospody? Slova o diskriminaci si nechte. Všichni prostě všechno nemohou. Svoboda není svévole! A je s ní spojena i disciplína a odpovědnost. Já osobně v tom žádný problém nevidím, aby někam děti mohly a někam ne. Ale nesnesu, aby byly pod tlakem matkové patroly a vyšších kšeftů děti cpány do všech hospod a kdykoliv!
A jestli mám nebo nemám děti a mám je nebo nemám rád je úplně jedno.
