Článek
Abych vyloučit podezření či přímo osočování ze snahy rehabilitovat komunisty a socialismus a tím podvracet demokracii a kapitalismus, předesílám, že jsem nebyl členem KSČ, SSM, Lidových milicí, ROH, SČSP a dalších prorežimních organizací, nestal jsem se ani agentem, spolupracovníkem, či držitelem konspiračního bytu ve službách StB, ale naopak už na škole jsem se zapojoval do aktivit, za něž se tehdy trestalo. Přesto… Pane Strachoto, mám strach, že jako demokrat jste už pohořel. Už proto, že jste svou kariéru založil na profesionálním antikomunismu, čímž jste ovšem mentálně a morálně značně determinován i handicapován. Jako každý obchodník s deštěm i obchodník s antikomunismem by neměl svůj politický šunt nabízet snadno manipulovatelným, protože naivním a nedovzdělaným, zákazníkům na školách. Předně samotný program ,,vyprávění příběhů bezpráví“ je-li vztahován pouze k historii předlistopadového Československa je zavrženíhodnou mystifikací, nejsou-li informace o bezpráví páchaném na občanech socialistickým režimem konfrontovány s bezprávím, jehož se dopouští už pětatřicet let ,,demokratický“ režim. Především justice, ale také ve sféře veřejné správy. A že ho už bylo a je! Ale především mne vadí, že usilujete o implementaci antikomunismu do nezralých hlaviček, aniž byste žádal, aby se žáci a studenti nejprve seznámili se samotným marxismem bez toho, aby byl ironicky a s předem daným odsudkem parafrázován antikomunisty. Svým přístupem mi připomínáte komunistické funkcionáře, kteří žádali, aby národ kolektivně odsoudil Chartu a chartisty – aniž by národu umožnil seznámit se s obsahem Charty 77 a s jejími signatáři, takže většina víceméně proslulých aktérů organizované akce ,,Anticharta“ se podepisovala pod prohlášení chartu a chartisty odsuzující, aniž by věděli proč. A tak zatímco mnozí západní lídři studují Marxovy spisy, zejména geniální analýzu zvanou ,,Kapitál“ (a na něj navazující Pikettyho ,,Kapitál pro 20. století“) studují pro jejich sofistikovanou komplexnost poznání ekonomických a společenských jevů, u nás několik zastydlých antikomunistů dělá co je v jejich silách, aby dětem a mládeži poznání znemožnili tím, že je předem odrazují od zájmu o teoretické základy ideologie (či spíše idejí, protože názory, definované termínem komunistické, jsou vlastně věčné a dokud budou na světě chudoba na jedné straně a bohatství na straně druhé, bezpráví pro bezmocné a ,,právo“ pro mocné, arogance… Z aktuálních průzkumů atmosféry a názorových trendů ve společnosti (STEM) vyplývá, že polistopadový vývoj pokládá za správný a úspěšný už pouze 17% respondentů, zatímco přes 83% občanů jej hodnotí jako špatný nebo nijaký, což je výsledek o poznání horší než za vlády ,,bolševiků“, kdy se lidé cítili spokojeněji než dnes a měli daleko větší důvěru v budoucnost, což ostatně dokazují statistiky počtu narozených dětí i ochoty mladých lidí uzavírat sňatky a zakládat rodiny. Právě porodnost a sňatečnost jsou významnými indikátory atmosféry ve společnosti - a ty nelze nijak bagatelizovat a interpretovat nikoli jako úspěch, nýbž jako vadu režimu. Před listopadem 89´ a ještě dlouho po něm by mne ani nenapadlo, že někdy vyslovím cokoli, co by vyznělo jako pozitivní hodnocení některých aspektů života v socialistickém Československu. Byl jsem součástí opozice a dostával jsem od režimu na frak. Uplynulo pětatřicet let a už nesvedu být tak zarputilým kritikem a odpůrcem minulosti, neboť ze srovnání se současností už nevychází ani zdaleka tak špatně jak nám přes tři dekády neustávajícím veletokem mystifikační propagandy sugerují ti, kteří minulost buď vůbec nezažili, anebo osobně participují na současném režimu, tedy především konformisté, kteří po listopadu udělali kariéru v politice, v médiích, ve veřejné správě, armádě, ve školství, zejména v akademické sféře, a samozřejmě ti, kteří uspěli ač dříve byli bez šance, nebo zbohatli, ať úspěšným podnikáním, restitucemi či podvody. Co dodat? Snad jen pár slov směrem k panu Strachotovi, který se snaží ideologickým výplachem hlaviček dětem a mládeži zabránit v poznání pravdy o tabuizované minulosti a tu konfrontovat s adorovanou realitou dneška:
*
Nevidím demokraty, ač hledám je přes třicet let,
demokratů je zřejmě méně než vzácného šafránu,
při revoluci zdála se být demokracie na dohled,
po třiceti letech je nám zle jak opilcům po ránu.
*
Pro nové politruky důležitější než pravda jsou fráze,
velebí mrtvé ideje, ale mlčí o tom co je třeba vědět,
teze se z nich sypou jako když z pece vymetají saze,
třeba že demokracii spasí když opozice půjde sedět.
*
Nutno prý o hrůzách komunismu přesvědčovat děti
(a nijak nevadí, že komunismus nikdy nikde nebyl)
aby si nevšimly, že kapitalismus jde od deseti k pěti
a neptaly se kdo více krizí vyvolal, kdo víc lidí zabil.
*
Komisař Strachota mužem kompromisů jistě není,
povinně prý máme komunismus pokládat za virus,
jenže až kyvadlo dějin směr pohybu nazpět změní,
obrátí kabát naruby, školáky učit bude marxismus.
