Článek
„Mami, ty už si fakt nepamatuješ?“ ptám se, když zasněně vzdychne nad starými dobrými časy. Ruzyně, fízlové, zákaz studia, to všechno jí nějak vyšumělo. Autorka, která vše negativní, co spojuje s československým socialismem, o němž pouze četla, zasluhuje věcnou a především pravdivou odpověď formou stejně návodné otázky: ,,Holčičko, ty fakt nevidíš co se děje v nových časech? Nepřetržitý sled ekonomických, sociálních, politických a morálních krizí, korupce a klientelismus prorůstající veřejnou správou, justicí, politickou sférou, byznysem, zkrátka vším jako metastázující rakovina, společnost rozbitá na navzájem znepřátelené a izolované ,,bubliny“, rozmáhající se chudoba, katastrofální situace na trhu s byty, dramaticky klesající porodnost, digitální demence postihující stále širší vrstvy obyvatelstva, skomírání venkova následkem masového zániku všeho, co komunisté na venkově v průběhu čtyřiceti let s podporou občanů vybudovali, tedy škol, mateřských školek a jeslí, zdravotních středisek, poštovních úřadů, hostinců, sportovních a zájmových klubů, veřejné dopravy, obchodů s potravinami a průmyslovým zbožím, ale také dramatickým úbytkem pracovních příležitostí následkem likvidace zemědělských družstev a statků (které mimochodem zjišťovaly formou podnikové výstavby každoročně tisíce nových bytů zejména pro mladé, aby je udržely na venkově), atd. A do toho stupidní byrokracie Evropské unie, podstatné omezení suverenity, soumrak evropské civilizace a hrozící konec původních evropských národů následkem nezvladatelné (ale úmyslně vyvolané a po dlouhou dobu EU podporované) masové migrace z Afriky a Asie ve spojení se šířící se islamizací Západu, kdysi svobodného, racionálního, ateistického, o krok před ostatním světem, energetická chudoba, děsivý fenomén záměrně podněcované animozity a despektu mladých vůči rodičům, prarodičům a předkům – a do toho manipulace Evropy směrem do války s jadernou velmocí kvůli zemi, která ještě před třemi lety nikoho nezajímala a pokud se o ní psalo, pak výhradně jako o chudobinci Evropy na pokraji zhroucení, devastovaném gigantickou korupcí, nadvládou oligarchů, ukrajinským nacionalismem a etnickými konflikty. Atd. Atd. Atd. Vnučka si myslí, papouškuje účelové narativy polistopadové propagandy, že pro babičku byly zásadní problémem existence cenzury, nepřijímání na vysoké školy z kádrových důvodů, StB a agentů sledujících ,,zájmové osoby“ či organizace (jako kdyby vnučka neměla ani tušení po tom, že cenzuru využívají či zneužívají prakticky všechny režimy co jich na světě je, rovněž tajné služby jsou pilířem bezpečnosti všech zemí, agentem tajné služby nebyl jen Babiš, ale například také James Bond. A pokud jde o možnost studia, popravdě k selekci zájemců o studium dochází všude a z hlediska dopadu na jejich životy je lhostejné, zda nebyli přijati kvůli nezvládnutí přijímacích procedur, z politických důvodů nebo kvůli tomu, že si studium nemohou dovolit, protože je finančně nezvládli. Ostatně podle statistiky téměř polovina přijatých studentů školu nedokončí, protože jim v tom zabrání drogy, umělá inteligence, středně těžké až těžké deprese, šance na uplatnění v pornoprůmyslu či ve sféře prostituce, anebo prostě zjištění, že studium vyžaduje soustředění a jistou námahu po řadu let, což bývá nad síly mládenců a slečen uvyklých už od základky na frmol na sociálních sítích, kde už pouhé dvě vteřiny zdají se být věčností. A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho ve výčtu negativ polistopadové éry a zjišťovat, který z obou režimů byl k běžným lidem vlídnější a kdo více dbal o jejich zájmy a potřeby, dokonce který z nich má na svědomí více nespravedlnosti, krizí a obětí, zda socialismus či kapitalismus (demokracii záměrně pomíjím, protože ta byla ve střední Evropě potracena hned poté, kdy byla počata a na Západě už také upadla do stavu klinické smrti Chtěli jsme svobodu, ale máme jen nekonečný chaos. Snili jsme o prosperitě, leč potácíme se od krizí ke krizím. Zdálo se nám o občanské společnosti složené z inteligentních, vzdělaných, zodpovědných a dialogu schopných občanů, ale nějak se to zvrtlo, evoluce se obrátila nazpět a stala se z nás opět tlupa povykujících australopitéků, kteří sice umějí jakžtakž psát a číst, ale je to naprd, protože nečtou a nepíšou a k existenci docela dobře vystačí s prodlouženou míchou, mozku netřeba. Podotýkám, že tento text píšu jako nezdolný optimista, neboť kdybych podlehl všeobecnému pesimismu, pojal bych jej jako temný horor z klávesnice Stephena Kinga či jako smuteční parte z pohřebního ústavu rodiny Krejčíkových . Proto raději skončím u toho u čeho končím tradičně – u věčné otázky co dodat. Takže co dodat? Snad jen to, že:
*
Vnučka babičku ze ztráty paměti podezírá,
copak babka už zapomněla na to jak trpěla?
A tak jako na zjevení na stařičkou dámu zírá,
neměla by ji plácnout kladivem přímo do čela?
*
Jenže babička ví o čem byl a je život člověka,
nefantazíruje, s pamětí problémy zřejmě nemá,
a ve stáří znepokojivých otázek se už neleká,
například zda Listopad 89 byl správná změna…
