Článek
Netuším v jakém věku si autorka protrpěla vánoční svátky v éře socialistického Československa, ale soudě podle ideologické předpojatosti její agitky a dle přemíry omylů, které v textu nasekala, troufám si tipovat, že
a) za socialismu na světě ještě nebyla nebyla,
b) dětství, dospívání a možná i dospělost prožila jako chovanka ústavu pro mentálně postižené pacienty,
c) pilně opisuje z propagandistických příruček vydávaných Ústavem pro dezinterpretaci dějin (dříve Ústavu pro studium totalitních režimů).
Autorka se předně dopouští neustále opakované chyby, typické pro všechny polistopadové konformisty postrádající potřebné vědomosti, autentické zkušenosti a schopnost objektivní analýzy a syntézy – porovnává poměry dvou neporovnatelných období. Srovnávat to, co bylo před čtyřiceti či padesáti lety, s tím, co je dnes, může jen hlupák nebo nekritický kritik minulosti, snažící se ještě hloupějším čtenářům než je on sám metodou dezinterpretace a manipulace sugerovat, že kapitalismus je daleko lepší než socialismus a že dnes jsme všichni mnohem šťastnější než jsme bývali za socíku, což autorka dokazuje na otřesném příkladu nedostatku mandarinek v obchodní síti a společnosti fungující i bez digitálních technologií. Autorka s ignorací všech demagogů pomíjí, že Československo v době, dnes charakterizované termínem totalita, náleželo mezi deset zemí světa s nejvyšší životní úrovní obyvatelstva. Jako polehčující okolnost nevnímá ani fakt, že v časech husákovské ,,normalizace“ stát každoročně dokončoval a dával k dispozici 350 – 400 tisíc moderních bytů, určených zejména pro mladé rodiny, přičemž nájemné za 3+1 v městském bytě nebývalo vyšší než tři stovky. Protože čím je uspokojování statisíců zájemců o vlastní bydlení v porovnání s takovou katastrofou, jakou byl nedostatek tropického ovoce v tržní síti, které samozřejmě nebylo možné kompenzovat ani nadbytkem ovoce z vlastní produkce – vždyť který správný demokrat by měl zájem o kvalitní česká jablka, hrušky a švestky, když v sousedním Německu se v supermarketech až ke stropu tyčily pyramidy mandarinek, pomerančů, ananasů a banánů? A co na tom, že kvůli tomu každoročně jsou vykáceny tisíce hektarů deštných pralesů, například v Amazonii, na Madagaskaru, v Kongu, Borneu, Kamerunu či v Papui-Nové Guinei? Divočina prostě musí ustoupit rozlehlým plantážím, protože bez nich by nebylo možné uspokojit nároky západních mlsounů, pro které byla (a dosud je!) pestrá celoroční nabídka exotického ovoce důležitější než například zprávy o tom, že každého roku kvůli založení nové plantáže musí být vykácen prales na ploše území Moravy a přitom vystřílen domorodý kmen, který bránil pokroku a ohrožoval byznys nadnárodních agrofirem, jak se to dodnes celkem běžně děje v Brazílii, ale také v africkém pralese Ituri i jinde, kde stále ještě přežívají poslední skupiny lovců a sběračů. A co na tom, že kvůli tomu, aby si Janinka mohla dopřát mandarinku kdykoli na ni dostane chuť, musí být vysoušeny mokřady a jezera, přeloženy toky řek, svět omotán pavučinou dálnic, orná půda proměněna v globální logistická střediska a parkoviště, miliardy lidí závislých na přírodě připraveny o živobytí a proces globálního oteplování natolik urychlen, že ještě naše generace zažijí zhroucení Golfského proudu, zmizení ledových příkrovů na pólech a odtání všech ledovců, hladinu oceánů a moří v ulicích lidských sídel i dost vzdálených od dnešního pobřeží,, zasolení milionů hektarů zemědělské půdy, kolaps atmosféry, který bude mít za následek proměnu živoucí planety Země na mrtvou planetu podobnou Marsu – ale hlavně, že Janinka ještě po nějakou dobu bude moci proklínat socialismus, velebit kapitalismus, užívat si křesťanského ducha Vánoc a kdykoli si v týdnu zaskočit do Lidlu pro kilo mandarinek či banánů a užít si vánoční atmosféru u jednoho z tří milionů stromečků, pěstovaných a uříznutých pouze a jedině kvůli několika svátečním dnům v závěru roku, ačkoli sám Ježíš by se postavil na jejich obranu. Ostatně není požadavek na tropické ovoce v zimní Evropě projevem rozmařilosti a popřením křesťanské víry? Svatý František z Assisi (který patří mezi nejvýznamnější, nejznámější a nejoblíbenější svaté) učil, že nejdůležitějšími prvky víry jsou vedle lásky ke Kristu skromnost, chudoba a citlivý vztah k živé přírodě. I proto se stal patronem ekologie. Kdyby si drahá Janinka, tak horlící za obnovu křesťanského ducha Vánoc, přečetla Františkovu stěžejní práci Laudes Creaturarum - Chvála stvoření, kterou sepsal roku 1224, možná by se komunistům, resp. jejich potomkům, omluvila za to, že jim spílala za nedostatek tropického ovoce v časech, kdy za pultem vládla ,,žena za pultem“ a kdy zdrojem vitamínů ponejvíce bývala jablka domácích pěstitelů, kvůli kterým nebyl skácen ani jediný z bezmála šestnácti tisíc druhů stromů, které se nám spolu s oceány a tajgou starají o to, aby naše planeta byla dobrým místem pro život. Z hlediska zachování druhové diverzity a redukce CO2 z atmosféry jsou tropické lesy naprosto nezastupitelné. Zatímco české, potažmo evropské sady krajinu obohacují, plantáže v Africe, Asii, Latinské Americe a v dalších tropických a subtropických částech světa jsou příčinou takové zkázy, že kdyby to Janinka viděla a chápala, chuť na exotické ovoce by ji rázem a navždy přešla.
Mohl bych s úspěchem polemizovat s její báchorkou o deseti lidech přetahujících se o jednoho kapra, o tom, že komunisté nepřáli křesťanskému pojetí vánočních svátků (k tomuto mýtu jsem se už obšírně vyjádřil, takže pouze připomenu, že disharmonie mezi režimem a náboženskou vírou nebyla způsobena ani tak ideologickými důvody, jako spíše vědeckým poznáním procesů, které vedly ke vzniku vesmíru, Sluneční soustavy a života na Zemi – takže nikoli pro komunisty (i mezi nimi mnozí byli věřící), nýbrž pro teoretické fyziky, astrofyziky, paleontology, antropology, biology a evolucionisty různých směrů se náboženství stalo jednou z překonaných etap duchovního a kulturního, ale také organizačního rozvoje lidské civilizace a proto od počátku osvícenectví sehrávalo ve společnosti stále menší roli. Popravdě, já kromě astrofyzika Jirky Grygara a biologa a etika Marka Orko Váchy neznám žádného vědce, který by v současném náboženství viděl něco více než jen staleté kulturní tradice a folklorní záležitost. I kdyby Bůh skutečně existoval, evidentně se už ode dne, kdy byl ukřižován Ježíš, do lidských věcí neplete a zřejmě by byl smířen s tím, že ve světě zcela ovládnutém vědou už pro něj není místo. Mimochodem, daleko větší kontroverze než s marxisty klér trápily reformy císaře Josef II. 12. ledna 1782 císař vydal také sekularizační dekret , jímž zrušil některé církevní řeholní řády a kláštery. To se týkalo všech, které neposkytovaly vzdělávání, zdravotnické služby nebo nevykazovaly vědeckou činnost. Tak bylo zrušeno na 140 klášterů – téměř polovina všech v zemi. Toto nařízení se týkalo jezuitů, kapucínů, karmelitánů, klarisek, benediktinů, cisterciáků, františkánů, premonstrátů a dalších řádů, vyhnáno bylo jeden a půl tisíce mnichů a jeptišek. Císařovy antiklerikální a liberální inovace přiměly papeže Pia VI. k návštěvě Vídně. Josef svatého otce v březnu 1782 přijal se vší úctou, ale ve svém konání se však nenechal ovlivnit. Inu, i soudruh Gottwald by měl z habsburského monarchy radost. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Stát je stále v krizi, nerodí se děti, národ vymírá?
Nejsou byty a polovina školáků trpí depresemi?
Většina národa pro přežití sociální dávky pobírá?
Ženy plodí bez mužů, muži k sexu nehledají ženy?
*
Nevadí! Hlavní je dostatek mandarinek a banánů,
všechny problémy hravě vyřeší nabídka marketů!
Když bude dostatek francouzských sýrů a salámů,
můžeme věřit, že žijeme v nejlepším ze všech světů.
*
Komu se život a naděje hroutí, ať zajde si do krámu,
v chrámu konzumu pochopí, že vše je jak má být!
Míra štěstí úměrná je váze banánů a značce salámu,
kdo v akci nakoupí, nepotřebuje už zubaře, ani byt.
*
Demokracie má ovšem ještě jeden trumf v rukávu:
národu ateistů vrátila Ježíška a křesťanské tradice,
zavrhla adoraci Husa, Žižky a husitských vrahů,
lid zase učí víře, modlit se, u křížku smekat čepice.
*
Rudí pokrokáři věřili, že nevěřit v Boha je správné,
jejich důvěru měla věda, chápali přírodní procesy,
vzít Vánocům duchovní obsah proto bylo snadné;
dnes zbožný ateista faráře a vědce už vůbec neděsí.
*
Co tom, že modlitba lidem zaplatit účty nepomáhá,
exekutory nezastaví a bezdomovce nechá na ulici,
krize nevyřeší, elektřina je už nekřesťansky drahá,
když všechno je vlastně O.K. A jídlo najdeš v popelnici…
