Článek
Panečku, autor konspiruje až mu z klávesnice práší! Z toho, co je skutkově a právně pouhou marginálií, a co by bylo možno odbýt mávnutím ruky, autor vykombinuje bezmála osudové drama, hrozící Česku armageddonem. Musí to být rozkoš stát na straně dobra a hodnotové politiky, protože z téhle vznešené pozice se tak krásně moralizuje na účet těch, kteří jako Jediové strojí úklady na ,,temné straně síly“.
Právníci se vesměs shodují, že je politováníhodné, že eskalace vztahů mezi Hradem a ministry došla tak daleko, protože tahle válka mezi prezidentem, který se evidentně stal lídrem opozice a už rozjíždí svou předvolební kampaň, a vládou (byť Babiš stojí mimo tohle urputné klání) nemůže mít vítězů, ale pouze poražené. Jako by obě strany ztratily rozum. Ale pokud jde o obvinění z vydírání, pan prezident mezi svými poradci zřejmě postrádá dobrého právníka, aby mu před tak ukvapeným projevem ublíženosti prozradil, že ať už si o Macinkovi myslí cokoli, jeho SMS svým obsahem nenaplňují skutkovou a právní podstatu trestného činu vydírání podle ust. § § 175 odst.1 tr.zákoníku. Podle mých znalostí a zkušeností policie prezidentovo oznámení odloží s tím, že skutek se nestal.
Podobně hovořil i šéf Unie obhájců ČR JUDr. Tomáš Sokol. „Z jednání pana ministra, ať už může být hodnoceno jako neuctivé nebo jakkoliv jinak nevhodné, nelze dovozovat, že se domáhal něčeho násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy. Násilí můžeme vyloučit rovnou, ale nedokážu dovodit ani hrozbu těžkou újmou,“ sdělil ČTK.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1382/2013, uvedl, že zákonným znakem přečinu vydírání podle § 175 odst.1 tr.zákoníku je vedle znaku násilí nebo pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy také nucení jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Protože jde o odlišný znak, musí být naplněn také nějakou odlišnou skutkovou okolností, která vyjadřuje to, k čemu byl poškozený jednáním pachatele nucen. Oba zmíněné odlišné znaky nemohou být naplněny toutéž skutkovou okolností. Jde tu o vztah cíle a prostředku k jeho dosažení. Cíl je skutkově vyjádřen konkrétním zjištěním, k čemu pachatel nutil poškozeného. Prostředek k dosažení cíle je vyjádřen konkrétním zjištěním, jakým jednáním naplňujícím znaky násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy pachatel působil na vůli poškozeného. Vztah cíle a prostředku nelze zredukovat na to, že pachatel poškozeného donutil k tomu, aby strpěl jeho násilí, pohrůžku násilí nebo pohrůžku jiné těžké újmy, protože tím by byly cíl a prostředek v podstatě ztotožněny.
Známí novináři, politologové a komentátoři, např. Balšínek, Kulidakis, Schmarz, Korecký, Stoniš, Valeš, atd. se shodují – a to s pobavenými úsměvy – že prezident se dnes dopustil úletu, protože objektivně se ze strany ministra Macinky o žádné vydírání nejednalo. Opačného názoru je snad jen Lukáš Jelínek, který kdysi býval skvělým politologem a komentátorem, ale v posledních cca dvou letech, jak ho tak sleduji, se dal plně do služeb Fialově partě, současné opozici, a podle toho vypadají jeho analýzy, které působí spíše jako agitky ve prospěch opozice a na úkor vládní koalice.
Vzhledem k tomu, že jakkoli se prezident může cítit být ve svém majestátu dotčen Macinkovou prostořekostí, k níž nepochybně ještě přidali prezidentovi poradci Kolář a Pehe, ve skutečnosti nelze jeho SMS kvalifikovat jako vydírání podle trestního zákoníku, ale ani jako delikt podle přestupkového zákona, takže prezidentovo dramatické vystoupení před novináři byl výstřel do prázdna, neboť nemá sebemenší šanci na kriminalizaci ministra Macinky pro podezření z vydírání. Svým trapným extempore však nahrál opozici, který se hned chopila šance k další dehonestaci nejen Macinky, ale celé vlády a především premiéra, a tak celý den naši skvěle placení zákonodárci za naše peníze všechen čas a energii s vydatnou pomocí médií, zejména veřejnoprávních, investovali do rozmazávání psího hovínka na plochu celé republiky a na celý národ. Myslím, že prezident bude zakrátko litovat, že se nechal hradním intrikánem Kolářem vmanipulovat do zbytečného konfliktu s Macinkou, přestože jeho výhružnou, leč nikoli vyděračskou SMS mohl vyřídit mezi čtyřma očima, případně za asistence premiéra. Prezident z prkotiny udělal gigantickou aféru údajně ohrožující samotné demokratické základy republiky, opozici tím poskytl munici k palbě na Babišovu vládu, ale ve výsledku mu spíše uškodí než pomůže ke znovuzvolení prezidentem. Jak dnes postřehl jeden z komentujících politologů, vzhledem k tomu, že Macinka svou SMS odeslal Petru Kolářovi, který je soukromou osobou bez oficiální funkce, nikoli prezidentovi, tak se objektivně nemohl dopustit prezidentova vydírání; záleželo jen na Kolářovi, zda prezidentovi předmětnou SMS předá nebo nikoli – a pokud mu ji předal, pak se stal spoluviníkem Macinkova jím samotným zprostředkovaného nátlaku na hlavu státu. Podotýkám, že nátlak a manipulace jsou běžnou, přestože nikoli chvályhodnou součástí politického boje, rozšířenou prakticky po celém světě, a to i v tradičních parlamentních demokraciích. Například ve Velké Británii či ve Francii jsou přestřelky mezi politiky i v nejvyšších funkcích mnohem brutálnější než v líbezné české kotlině.
Bylo mně až trapně při sledování těch pěti kašparů z opozice, kteří před kamerami předváděli své morální kredity a náležitě pateticky, plamennými slovy vyjadřovali rozhořčení nad Macinkovou klukovinou. Za daleko horší průšvih lze pokládat například prezidentův slib, který učinil v Kyjevě, o dodávce čtyř vojenských letadel ukrajinskému letectvu, aniž by tuhle záležitost napřed projednal s vládou. Co dodat? Snad jen povzdechnutí, že:
*
Není dne aby nám politici nedopřáli aféru,
v Česku se nikdo rozhodně nudit nemůže,
každou chvíli svědky jsme veselého průseru;
aktuálně jde o to kdo koho v duelu přemůže,
prezident ministra nebo ministr prezidenta?
Macinka politiku jak kopanou hraje a fauluje,
Pavel užívá manýrů armádního prominenta;
snad se brzy dozvíme kdo u lidí více boduje.
