Článek
Naprosto nechápeš oč jde. Nechápeš ani, že motivací k odporu vůči srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu či kteréhokoli jiného ,,krajanského sdružení“ na území naší republiky není nenávist k Němcům (česko-německé vztahy jsou vůbec na nejlepší úrovni za posledních tisíc let!), ale historická paměť. Abys tomu porozuměl, ty rozumbrado švihnutý falešným humanismem, my samozřejmě víme, že současní členové Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverbanu fyzicky neprolévají českou, moravskou, slezskou, židovskou, romskou a jinou krev, ani neiniciovali mnichovskou zradu a ,,nezasloužili“ se o rozbití předválečného Československa, ani po válce coby werwolfové neterorizovali české pohraničí, kde zahynulo kolem 650 našich pohraničníků, protože v té době ještě nebyli na světě, anebo sáli z mateřského prsu. Ale víme také kdo Sudetendeutsche Landsmannschaft a ostatní organizace tzv. Vertriebenenverbandu (Sdružení vyhnaných) zakládal, s jakými úmysly a s jakým programem. To, že licoměrný Bernd Posselt ve snaze vetřít se do přízně našich občanů popírá realitu nic nemění na tom, že SLB po porážce Třetí říše zakládali bývalí členové NSDAP a příslušníci Wehrmachtu, SS, Luftwaffe, Kriegsmariny a dalších složek branné moci nacistické říše včetně dozorců koncentračních táborů a pilných funkcionářů a úředníků protektorátní správy, justice, atd., je fakt. Jinými slovy, jestliže jimi založená organizace existuje a působí dodnes, lze vysvětlit jediným možným důvodem: hlásí se k minulosti, hlásí se k odkazu svých otců a dědů, tedy aktivních nacistů, kteří vítali Hitlerovu, Heydrichovu, Henleinovu, Himmlerovu (atd.) vizi Čechy bez Čechů a nijak jim nevadil záměr naše národy zlikvidovat, část fyzicky, část poněmčením a zbytek vystěhováním buď do Patagonie nebo na Madagaskar. Pokud jde Posseltovi a jeho trojskému koni z Brna, zvaným Meeting Brno, skutečně o usmíření a vyrovnání, pak existuje jediný racionální, morální a snadno proveditelný způsob – rozpuštění všech organizací Vertriebenenverbandu. A pak k nám jejich členové mohou přijíždět jako ostatní němečtí turisté a vždy budou vítáni.
Poslanec Jindřich Rajchl (PRO, za SPD) se podle svých vlastních slov snažil dostat do pořadu České televize (ČT) Události, komentáře, kde se probíral sjezd sudetských Němců v Brně. Když televize pozvala jiné hosty, obvinil ji, že potlačuje pravdu a odmítá jeho účast ve vysílání. ČT se proti jeho tvrzení ohradila s tím, že v pořadu vystoupili zástupci vládní i opoziční strany s odlišnými názory na věc a debata byla vyvážená. Úterních ,,Událostí, komentářů“ se zúčastnili poslanec Marian Jurečka (KDU-ČSL) za opozici a poslanec Miroslav Žbánek (ANO) za koalici. Tím prý bylo podle ČT zajištěno, že oba názorové proudy dostaly prostor k vyjádření. Sebeobhajoba ČT vyznívá však velmi chabě, protože ne každý účastník diskuze je schopen veřejně artikulovat své názory a opřít je o úplnou, kontextuální a přesvědčivou argumentaci. Samotná skutečnost, že ČT pustí do studia reprezentanta nějakého ,,názorového proudu“ neznamená, že onen pozvaný host bude schopen přednést všechny relevantní důvody, na kterých své přesvědčení zakládají ti, kteří jsou přesvědčeni o jeho správnosti. Sledoval jsem včerejší Rajchlovu argumentaci na stejné téma v pořadu 360° TV Prima a skutečně nikdo jiný ani nezmínil to nejpodstatnější, co však mělo v diskuzi zaznít, aby diváci i opozice pochopili oč vlastně jde, proč vládní koalice tak brojí proti konání Sudetoněmeckého srazu na území České republiky a na co opakovaně upozorňuji v řadě komentářů také já: nejde o Benešovy dekrety, ani o vracení majetků, ani o finanční kompenzace za materiální škody a morální újmu, ani o opozicí neustále omílanou povídačku o tom, že po jednaosmdesáti letech by už mělo dojít k usmíření a vyrovnání, k němuž mezi Němci a českými národy došlo už dávno, takže volání po usmíření a vyrovnání se s minulostí je jen falešnou hrou. Kruciální překážkou k tomu, abychom v Česku Sudetoněmecký landsmanšaft a ostatní ,,krajanská sdružení“ Vertriebenenverbandu akceptovali a vytvořili si k nim kladný vztah, je to čím jsou, kdo je zakládal, ke komu a k jakému odkazu se hlásí a proč dodnes existují. A je nesporným faktem, že všechny ,,spolky vyhnanců“ zakládali v širším slova smyslu nacisté – tedy bývalí členové NSDAP, Henleinovy partaje, příslušníci Wehrmachtu, SS, Kriegmariny, Luftwaffe a ostatních složek nacistické branné moci, dozorci koncentračních táborů, pracovníci okupační správy, atd. Antifašisté se na tomto projektu nepodíleli, protože naprostá většina z nich z obnoveného Československa nebyla odsunuta, mohli zůstat (cca 300 tisíc Němců) a stali se běžnými československými občany se všemi právy a povinnostmi.
Zatímco ve zmíněné diskuzi TV Prima účastníci z opoziční strany Šebelová a Pospíšil jako matru stupidně omílali fráze o tom, že od konce války uplynulo již jednaosmdesát let a proto není důvod bránit našemu usmíření a neuvítat členy landsmanšaftu v Brně, zejména když, jak tvrdí, se už vzdali všech majetkových nároků, Jindřich Rajchl správně namítl to, co licoměrná opozice zamlčuje: problémem nejsou majetkové či jakékoli jiné nároky ,,sudeťáků“, protože Benešovy dekrety jsou nezrušitelné a žádná česká politická reprezentace by si nedovolila v tomto směru vyjít jim vstříc, protože by by byl její konec. Problémem je samotná existence spolků sdružených ve Vertriebenenverbandu, protože svými kořeny tkví hluboce v odkazu Třetí říše, neboť – jak výše uvedeno – jsou plodem osob, které nacismus vítaly, oddaně mu sloužily jak na frontě, tak na okupovaných územích a samozřejmě v Protektorátu, a jež nesly spoluzodpovědnost za Mnichovskou zradu, za rozbití Československa a jen u nás za smrt 360 tisíc lidí. Například kdo byl první mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu? Rudolf Lodgman von Auen. A kdo byl R.L. von Auen? V letech 1918 - 1919 působil jako hejtman separatistické vlády provincie Deutschböhmen, kterou vyhlásili etničtí Němci v severních a západních Čechách a která se s odkazem na právo sebeurčení chtěla připojit k Německému Rakousku. Stal se představitelem té části sudetoněmecké veřejnosti, která byla trvale kritická k existenci československého státu v jeho prvorepublikových hranicích. Krátce po volbách při debatě o programovém prohlášení druhé vlády Vlastimila Tusara vystoupil Lodgman v rozpravě a jménem československých Němců odmítl jejich začlenění do ČSR. V roce 1938 po mnichovské zradě přivítal anexi etnicky německých oblastí Československa k Německé říši. Zaslal telegram Adolfu Hitlerovi tohoto znění: „Am Tage des Einmarsches der deutschen Truppen in Teplitz-Schönau begrüße ich Sie, mein Führer, als den Vertreter des Reiches aus übervollen Herzen. Ich danke der Vorsehung, dass es mir gegönt ist, diesen Tag zu erleben, auf dessen Kommen ich seit meiner Jugend gehofft und an dem ich in den letzten zwanzig Jahren trotz der um sich greifenden Verzagtheit geglaubt habe.“
Po svém odsunu byl v letech 1948-59 byl mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení a v roce 1949 také spoluzakládal střechovou organizaci vysídlených Němců tzv. Svaz vyhnanců. Ve své funkci zůstával kritický k československému státu a požadoval revizi etnických přesunů z doby po 2.světové válce.
Kdo byl Hans-Christoph Seebohm? Oddaný úředník, který po německé okupaci Československa v letech 1938/39 dohlížel na „árijizaci“ dolů. Od roku 1959 Seebohm působil jako mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení . S oblibou pořádal takzvané „víkendové projevy“. V souladu s tehdejší politikou západoněmecké vlády zpochybňoval hranice Německa, odkazoval na hranice Německé říše z roku 1937 jako na základnu jakékoli revize hranic, tvrdil, že Němci také nikdy nesmějí zapomenout na východní území ztracená po první světové válce podle usnesení Versailleské smlouvy a zároveň žádal obnovení Mnichovské dohody z roku 1938 , obhajující (cituji) „návrat ukradené sudetské německé vlasti sudetskému německému lidu.“
Kdo je Bernd Posselt? Posselt je zapřisáhlým odpůrcem Benešových dekretů. Podle Posselta patří Benešovy dekrety na „smetiště dějin“. Kupodivu mu stále nedochází, že na smetiště dějin patří především všechny ,,spolky vyhnanců“ včetně jeho vlastní organizace. Na protest proti tomu, že prezidentské dekrety zůstaly součástí českého právního řádu, hlasoval Posselt jako poslanec Evropského parlamentu v roce 2003 proti přijetí České republiky do EU. V červnu 2018 Posselt kritizoval české politiky, kteří nesouhlasili s výrokem německé kancléřky Angely Merkelové, že navzdory hrůzám, které Němci napáchali vůči národům, které si podrobili, neexistovalo morální a politické ospravedlnění pro vysídlení Němců z Československa a dalších zemí střední Evropy. Tedy naprostá absence vědomí kolektivní nebo aspoň individuální zodpovědnosti německého národa za likvidaci Československa, za genocidu nejen Židů, ale také českého národa, za rozpoutání nejstrašnější války v lidských dějinách – čili nulová sebereflexe.
Mimochodem, součástí landsmanšaftu je rovněž tzv. Witikobund. Což je organizace založená roku 1948 sudetoněmeckými nacisty. Jedná se o nacionálně šovinistickou, nejradikálnější část Sudetoněmeckého landsmanšaftu, která je od roku 2001 německou tajnou službou klasifikována jako teroristická organizace. Připomeňme si jména některý zakladatelů: Walter Brand, člen NSDAP, vedoucí úřadu Konráda Henleina, organizátor Sudetendeutsches Freikorps a Hauptstrumführer SA, nebo Frank Seiboth, stranický sekretář SdP, Hauptsturmführer SS, Heinz Lange, člen NSDAP, příslušník tankové divize SS Das Reich, která má na svědomí válečné zločiny, Walter Stain, člen Sudetendeutsches Freikorps a NSDAP, do roku 1945 mládežnický velitel Hitlerjugend, Siegfried Zoglmann, vysoký funkcionář úřadu říšského protektora Reinharda Heydricha a zároveň hlavní vůdce Hitlerjugend v Protektorátu Čechy a Morava, Karl Kraus, šéf gestapa a SS-Obersturmbannführer, dr. Walter Hergl, agent SD a NSDAP- Hauptstellenleiter a SS-Hauptsturmführer, Franz Karmasin, důstojník Waffen-SS, odsouzen v Bratislavě k trestu smrti, jemuž unikl, Ernst Anrich, člen NSDAP, člen SS, ideologický historik a děkan nacistické Říšské university ve Štrasburku (budovala např. sbírku židovských koster, pěstovala rasovou anatomii), atd. Opravdu skvělá společnost! Přinejmenším pro obdivovatele Třetí říše. Pro zajímavost: dokladem jak proběhla u nás tak často glorifikovaná denacifikace Německa ve skutečnosti může být výše zmíněný Siegfried Zoglmann z úřadu říšského protektora, hlavní vůdce Hitlerjugend v Protektorátu a esesák (Waffen-SS). Tento válečný zločinec po válce byl v letech 1957 – 76, tedy bezmála dvacet let, poslancem Německého spolkového sněmu! A takových nacistů po válce působily ve veřejných funkcích, v justici, v armádě, atd. desítky tisíc, aniž by jim jejich temná minulost překážela v tom, aby udělali skvělé kariéry a stali se ctihodnými občany demokratického Německa.
Ve své zprávě o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2004 uvádí Ministerstvo vnitra o Witikobundu následující (citace):
,,Pozornost si rovněž zaslouží organizace bývalých sudetoněmeckých nacistů – Witikobund, která v prostředí landsmanschaftů šíří protičeské názory. Programem organizace je odstranění tzv. „zločinných Benešových dekretů“ a odčinění údajných válečných zločinů Spojenců a jejich stoupenců na německém národě. Dále program obsahuje vymýcení tzv. lží o zločinech Němců za druhé světové války a pranýřování tzv. holocaustové kultury jakožto projevu neněmeckého způsobu myšlení. Kromě Bavorska je na německém území jeho nejsilnější složkou organizace v Severním Porýní – Vestfálsku. Od r. 2001 je Witikobund považován ze strany německé zpravodajské služby BfV za extremistickou organizaci. Působí též v Rakousku, kde provádí patrně nejostřejší protičeskou propagandu. Vliv Witikobundu ve Spolkové republice Německo v poslední době vzrostl. Přímo v České republice působí Witikobund nenápadně a to pod krytím Centra Adalberta Stiftera. V roce 2002 proběhla českými médii zpráva, že Witikobund stojí za rozšiřováním letáků „Sudety byly a opět budou německé“…Atd.
Mimochodem, pokud jde o onu kolektivní vinu, kterou členové Vertriebenenverbandu kategoricky odmítají v naději, že případným řešením individuálních vin by se česká justice na desítky let zahltila miliony případů, které by musela projednávat, rozhodovat a po uplatnění opravných prostředků znovu projednávat a rozhodovat a tak stále dokola, odmítání tohoto výjimečného právního a politického instrumentu neobstojí, je-li konfrontováno s masovou (tedy kolektivní) podporou politiky henleinovců (Sudetoněmecká strana SdP) a NSDAP, s nadšením z mnichovské dohody, souhlasem s rasovými zákony a všeobecnou podporou nacistického programu ,,Čechy bez Čechů“. V zemských volbách konaných r. 1935 Konrád Henlein a jeho Sudetendeutsche Heimatfront získala 1 116 726 z 1 297 248 německých hlasů, tedy 89,87% - drtivou většinu. Proto kritika uplatnění kolektivní viny, která zaznívá jak z německé strany, tak od našich kolaborantů (?) není na místě. Ostatně ten, kdo se zajímá o historii a měl možnost seznámit se s dobovými dokumenty, bude vědět co se v sudetoněmeckých obcích odehrávalo ještě v posledních dnech a hodinách války, kdy tamní bodří sedláci a selky vybíhali z chalup, když vesnicemi procházely zástupy zubožených vězňů z koncentračních táborů v tzv. pochodech smrti. Dědové a babičky dnešních členů landsmanšaftu popadli co měli po ruce, motyky, lopaty, vidle a rýče, aby jimi ubíjeli vyčerpané chudáky jako potkany.
Konrád Henlein ve svém projevu ve Vídni dne 4.3.1941 mimo jiné připomenul oč Němcům v českých Sudetech šlo: „Právě zde, v dunajské kotlině a Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde zapustila kořeny idea pangermanismu. Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. … Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně, že bylo zralé na likvidaci.“ Za zopakování stojí Henleinův výrok, že ,,abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost nacionálnímu socialismu…“ Stejná slova by dnes mohl klidně zopakovat Bernd Posselt, který je schopen předstírat cokoli, včetně popření samotného programu spolků Vertriebenenverbandu,jen se jim podařilo uchytit se – zpočátku aspoň drápkem – v českém prostředí, aniž by vyvolávali podezření, že jim jde o něco víc než jen o vzájemné porozumění a usmíření.
Dne 30.6.1938 bylo čs. vládou schváleno znění tzv. národnostního statutu, který byl velkým ústupkem vůči sudetským Němcům, avšak i tento dokument byl SdP v duchu „doporučení“ Adolfa Hitlera odmítnut. V létě SdP zpracoval dokument označený jako „Základní plánování O. A.“ (Grundplanung O.A.), který počítal s rozbitím Československa a s postupným poněmčením území Čech a Moravy, což korespondovalo i s dalšími pozdějšími plány na konečné řešení české otázky.
Pokud by Šebelová, Němcová, Bartošek, Decroix, Jakob, Pospíšil, Benda, Kupka a ostatní opozičníci používali více mozky, pokud by byli schopni dohlédnout dál než na špičky svých nosů, pokud by veškerá jejich politická činnost nespočívala výhradně na jediném programovém bodu – být v opozici vůči všemu, co není v opozici, tak by aspoň některé z nich napadlo, že to nejsou naši občané, kdo vyvolává a šíří nenávist, kdo se utápí v minulosti, ale že je to naopak Bernd Posselt a jeho kamarádi, kdo plnými hrstmi v Česku provokují odpor a nenávist, kdo křísí duchy minulosti, kdo znovu připomíná již téměř zapomenuté kapitoly temné historie – a to svou existencí a snahou o infiltraci do Česka. Copak si předem nezjišťovali nálady v české společnosti, aby se vyvarovali akce, která nevyhnutelně musela vyvolat negativní vášně, protože jakkoli jsou Češi vůči Němcům celkem přátelsky naladěni, k ,,Sudeťákům“ pociťují značnou nevraživost. Co dodat? Snad jen to, že
*
Pokud opravdu chtějí usmíření,
přes Brno k němu cesta nemíří,
na tom sotva někdo něco změní;
kdo to zkusí jen nenávist rozvíří.
*
Němci nevadí, Sudeťáci straší,
holt Němec jako Němec není,
snaží se, nikdy ale nebudou naši,
líbivé fráze historii sotva změní.
