Článek
,,Vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Evangelium podle Lukáše, 6,39-42). Přestože jsem ateista, bible je i pro takového neznaboha a hříšníka, jakým jsem já, trvalou inspirací a pramenem moudrosti. Výše citovaný Ježíšův výrok zůstává živou moralitou i po dvou tisíciletích a zejména v naší době neztratil nic na aktuálnosti. Jedním z důvodů jsou přepisovači historie a propagandisté všeho druhu, kterým nelze čelit jinak než slovem, protože střelbu na mystifikátory trestní zákon nepovoluje.
Autor svou zjitřenou fantazií ze všeho, co doléhá do jeho mysli z okolního světa, dovozuje závěr, že (cituji) ,, stejně jako ve 30. letech minulého století komunisté obhajovali ruský imperialismus a agresi vůči okolním státům, obhajují agresivní ruský režim i dnes, a slouží mu stejně věrně…“ To myslíte vážně, Krondaku? Opravdu věříte tomu, co tvrdíte, nebo z nějakého osobního důvodu jste se dal do služeb vládní či ukrajinské propagandy? Popravdě, za všemi nenávistnými texty tuším nikoli poctivou snahu podávat veřejnosti objektivní zprávy o tamních poměrech a přiblížit našincům ruskou historii takovou jakou skutečně byla, nýbrž snad až patologickou zášť rusofoba, který prostě za žádných okolností a ze žádného důvodu, například kvůli pravdě, potlačit nutkání do Rusů řezat a řezat a řezat, ačkoli permanentní výprask by si zasloužili také všechny národy, jimiž je Rusko obklopeno (dnes obklíčeno), ale také ty, které jsou vzdálenější, třeba až za oceánem, neboť, ruku na srdce a špetku upřímnosti, Krondaku, nejenže nejsou o nic lepší, ale v některých případech jsou i horší, pokud je porovnáme podle počtu válek, které vedly, podle počtu obětí, genocid, vlastních porážek, rozsahu zkázy, které působily, ale také válečných zločinů (viz například nasazení bojové chemické látky Agent Orange ve Vietnamu či vyvraždění vesnice My-lai, zaminování celého území Barmy statisíci náloží, nebo zběsilé bombardování Laosu americkým letectvem; Laos, který se ocitl ve vleku americké války ve Vietnamu, se patrně stal nejvíce bombardovanou zemí na světě v přepočtu na obyvatele. Záznamy amerického ministerstva obrany uvádějí, že americké letecké síly nad Laosem svrhly 520 000 bomb, a celkově zasypaly zemi více než dvěma miliony tun munice. Americké letectvo na Laos svrhlo takové množství bomb jako během druhé světové války na Německo a Japonsko. USA intenzivně bombardovaly Laos v letech 1964 až 1973. V té době žilo v Laosu pouze dva a půl milionu obyvatel, takže na každého Laosana připadla téměř jedna tuna výbušnin. Hlavními cíli amerických bombardérů se stala archeologicky vysoce cenná oblast Planina džbánů v severní provincii Xieng Khouang a legendární Ho Či Minova stezka, spojující Severní a Jižní Vietnam. Jednalo se o oblasti hustě osídlené původními etnickými menšinami, které byly ve jménu demokracie, míru a svobody téměř zdecimovány. Korespondent Far Eastern Economic Review hlásil přímo z laoské fronty: ,,Uprchlíci vypovídají, že bombardování zasahovalo především jejich vesnice. Americká letadla startující z thajských základen a letadlových lodí zničila velkou většinu vesnic a měst na severovýchodě země. Obyvatelstvo utrpělo těžké ztráty, bomby zničily rýžová pole a sady, pozabíjely hospodářská zvířata, zdevastovaly cesty. Uprchlíci z Planiny džbánů podali svědectví, že v loňském roce americká letadla jejich vesnice bombardovala téměř denně, takže jim nezbývalo než poslední dva roky tu hrůzu z neustálého ohrožení přežívat schovaní v jeskyních a podzemních tunelech. Howard Zinn v knize Voices From the Plain of Jars: Life Under an Air Ward jako další očitý svědek americké devastující vzdušné mašinérie v Laosu popisuje život v éře největšího a nejdelšího bombardování civilních cílů v dějinách, po němž v Laosu zůstalo více nevybuchlých kazetových bomb než ve zbytku světa dohromady. ,,Nebylo noci, kdybychom si mysleli, že se dožijeme rána, a nebylo rána, kdybychom si mysleli, že přežijeme až do noci. Plakaly naše děti? Ano, a my také. Já jsem prostě zůstal ve své jeskyni. Dva roky jsem neviděl sluneční svit.“
Americké bombardování začalo v roce 1964 a postupně se rok od roku stupňovalo, až se od konce roku 1968 bombardovalo denně. Jeden vesničan za druhým popisovali, jak viděli své příbuzné a přátele upálené a pohřbené zaživa, jak jejich dobytek zabily bomby, jak americké nálety demolovaly jejich domy a pagody; jak lidé žili dlouhé měsíce v temných tunelech a jak je velmi trápilo násilné vystěhováni z vesnic svých předků. Každý uprchlík vysvětloval, že hlavními oběťmi bombardování byli civilisté - zejména starší lidé, matky a děti. Ti čelili krutému osudu, když museli zůstat poblíž svých vesnic, aby vůbec mohli přežít. Zinna během patnácti měsíců rozhovorů s uprchlíky nejvíce šokovalo zjištění, že tito lidé byli pět let bombardováni (včetně použití kazetové munice), aniž by o tom většina cizinců věděla. V té době americká vláda popírala, že by v Laosu vůbec nějaké bombardování prováděla. Zinn obnažuje pokrytectví Johnsonova kabinetu, který v listopadu 1968 „velkoryse“ pozastavil bombardování Severního Vietnamu, aby bombardéry přesunul do severního Laosu. Nebyl k tomu žádný vojenský důvod. V říjnu 1969 zástupce šéfa americké mise Monteagle Stearns před Výborem pro zahraniční vztahy amerického Senátu vypověděl: „No, měli jsme všechna ta letadla, která tam zahálela, a nemohli jsme je tam nechat jen tak stát a nic nedělat.“ Když disponujete masivní smrtící silou, není vhodné, aby tento vražedný potenciál zahálel. Motiv k masovému vraždění nemusí existovat, stačí když jsou k tomu prostředky, chuť a chybí svědomí. Smrtící americká munice se do dnešních dnů nachází na celém laoském území, kde dlouhá léta zabíjela nevinné civilisty. Od konce americké vzdušné kampaně v roce 1973 po dobu následujících 50 let přišlo kvůli kontaktu s nevybuchlou municí o život dalších 20 tisíc lidí. Laos je natolik zamořený bombami, že odstraňování nevybuchlé munice může trvat až sto let. Americké bombardování v Laosu připravilo o život stovky tisíc Laosanů. Dnes je nám sugerováno, že nejhoršími válečnými zločiny jsou Rusové, ale pravdou je, že taková zvěrstva jakých se relativně ještě nedávno dopouštěli naši demokratičtí přátelé a spojenci, Rusové na svědomí nemají, přestože ani na jejich straně nelze popřít bezpočet hanebných činů, které z nich snímají gloriolu ušlechtilých bohatýrů. Nicméně tu nezasluhují například ani Francouzi, kteří se již pár let po skončení 2. světové války pustili v Alžírsku a Maroku do masakrování nejen příslušníků ozbrojeného odboje proti koloniální nadvládě Paříže, ale především do vyhlazování civilního obyvatelstva, převážně chudých a bezbranných Arabů a beduínů, kteří ani dost dobře nechápali oč vlastně jde. Autentické filmové záběry pořízených francouzskými dokumentaristy přímo na místech bití, znásilňování a vraždění civilistů jsou důkazem, že Rusové nejsou jedinými ďábly na světě, ale že i ti, kteří se dnes stylizují do role ušlechtilých mírotvůrců a s gustem moralizují na účet Ruska, ještě celkem nedávno vedli nevyprovokované války a páchali stejné nebo i děsivější zločiny. Jenže o to všem se na Západě nemluví, to vše má být zapomenuto, a pokud na to náhodou přijde řeč (protože šťouralové, kteří se pídí po pravdě, jsou na obou stranách barikády), západní politici, historici a novináři okamžitě kontrují vším, čím lze zkázu a smrt bagatelizovat jako cosi, co se v boji za demokracii stává a co je omluvitelné. To, co se odehrálo v ukrajinské Buči Američané, Britové, Francouzi, Turci a další z našich spojenců už dlouho po konci 2. světové války spáchali bezpočtukrát a na mnoha místech světa – ale dnes předstírají, že nic z toho se nestalo a nevzpomínám si, že by Krondak s takovou vášnivostí a nenávistí tepající Rusko se třeba jen slovem otřel o kteréhokoli s našich současných přátel. Z takového přístupu lze dovodit jediný závěr: Krondak stejně jako ostatní propagandisté s realitou nakládají selektivně, z přehršle faktů vyzobávají jen to, co se jim hodí k potvrzení jejich tezí a originální interpretace tématu, jehož se chopili, zpravidla jako pádného klacku na ty, kteří jim nekonvenují, a zásadně se vyhýbají jakékoli kritice těch, který fandí, ačkoli objektivně k odporu vůči prvním a k adoraci druhých racionální důvody postrádají.
Pokud jde o autorův veskrze politrukovský výklad, že (cituji) ,, stejně jako ve 30. letech minulého století komunisté obhajovali ruský imperialismus a agresi vůči okolním státům, obhajují agresivní ruský režim i dnes, a slouží mu stejně věrně…“, nelze než namítnout, že tahle interpretace dění na straně naší levice je naprostou pitomostí. Proč? Současní marxisté, ideoví souputníci Thomase Pikketyho (oceňovaného autora hojně studovaného ,, Kapitálu pro 21. století“) nemají nejmenší důvod k tomu, aby obhajovali politiku Vladimíra Putina, aby oddaně vzhlíželi ke Kremlu a aby sloužili ruským zájmům. Mám za politováníhodné, že údajný znalec Ruska dosud nepřišel na to, že Rusko už pětatřicet není není Sovětským svazem a že není tím čím bývalo pro komunisty celého světa – vzorem hodným následování. I údajná stalinistka (?) Kateřina Konečná si je vědoma, že z komunistického Sovětského svazu se stalo Rusko stejně kapitalistické a stejně imperialistické jako například Spojené státy, Velká Británie, Francie nebo Turecko. Z někdejšího přítele a vzoru stal se třídní nepřítel, jemuž žádný skutečný marxista či socialista sloužit nemá důvod. Tvrzení, že naši levičáci obhajují ruský imperialismus je zcela mimo realitu; stejně tak by mohli být obviňováni, že podporují ostře pravicového asociálního kapitalistu Trumpa či saudskoarabského monarchu Salmána bin Abd-al Azíze. Co dodat? Snad si jen tak zlehka povzdechnout nad marností všech snah o zapojení mozků a morálky do veřejných diskuzí, aby konečně došlo k naplnění Havlova proroctví, že v demokracii pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Po pětatřiceti letech by se Havel divil, jak skvěle jsme se naučili lhát a nenávidět…
*
Rusko je pozemskou filiálkou pekla?
Rusové jsou zlými pobratimy čertů?
Znásilněna byla každá která netekla?
Co ještě patří do jimi oblíbených žertů?
Uřezávání koulí, krádeže bot a hodinek,
popravy zrádců novičokem na klice dveří,
unášení dítek rovnou z lůna maminek,
podrazy všech co lstivým Rusům věří?
Připouštím, hodně pravdy na tom bude,
jako soupeř Rus s nikým nemá slitování,
jenže stejně krutí jsou naši přátelé všude,
kam jdou šířit mír a dobro palnou zbraní.
Válka je válka, ve válce lidí zmocní se běsi
smrt může lidi skosit ve zlomku vteřiny,
hřích není to čeho se muži na frontě děsí,
děsné je projít peklem a umřít bez viny…
