ROZPOČET: Kam směřují české veřejné finance?

Česká republika stále patří mezi méně zadlužené země Evropské unie. Pohled na samotnou výši dluhu však nevypovídá o veřejných financích všechno. Neméně podstatná je jeho dynamika a vývoj rozpočtových deficitů. Po několika letech postupné konsolidace se fiskální trajektorie znovu mění. Návrh státního rozpočtu na rok 2027 počítá se schodkem 389 miliard korun. Jde o dočasnou odchylku, nebo se vysoké deficity stávají novým standardem?

Ve veřejné debatě o státním rozpočtu bývá pozornost soustředěna především na jedno číslo. Pro rok 2027 je jím 389 miliard korun. Právě s takovým schodkem počítá návrh státního rozpočtu zveřejněný Ministerstvem financí 31. srpna 2026. [1]

Samotná nominální částka však o stavu veřejných financí nevypovídá dostatečně.

Sto miliard korun dnes ekonomicky neznamená totéž jako sto miliard před dvaceti nebo třiceti lety. Česká ekonomika je podstatně větší, změnila se cenová hladina, příjmy i výdaje státu. Pro makroekonomické hodnocení proto nestačí sledovat pouze absolutní schodek státního rozpočtu. Je třeba současně posuzovat saldo celého sektoru vládních institucí ve vztahu k HDP, strukturální saldo a vývoj veřejného dluhu.

A především směr jejich pohybu.

Třicet pět let státního rozpočtu

Pohled do historie ukazuje, že nominální schodky v řádu několika stovek miliard korun nejsou běžnou charakteristikou českého státního rozpočtu.

V prvních třech letech existence samostatné České republiky skončil státní rozpočet přebytkem. Od roku 1996 následovalo dlouhé období deficitů, jejich velikost se však až do světové finanční krize většinou pohybovala v řádu desítek miliard korun.

První výrazný skok přišel v roce 2009. Státní rozpočet skončil schodkem 192,4 miliardy korun. Proti schodku 20 miliard korun v roce 2008 šlo během jediného roku téměř o desetinásobek. [2]

Následovalo postupné snižování deficitů. Schodek klesl ze 156,4 miliardy korun v roce 2010 na 62,8 miliardy v roce 2015. Rok 2016 potom skončil mimořádným přebytkem 61,8 miliardy korun. Menší přebytek ve výši 2,9 miliardy zaznamenal také rok 2018. Ještě v roce 2019 činil schodek pouze 28,5 miliardy korun. [2][3]

Potom přišla pandemie COVID 19.

V roce 2020 schodek vyskočil na 367,4 miliardy korun a v roce 2021 dosáhl historického maxima 419,7 miliardy. Následující roky přinesly jeho postupné snižování. V roce 2022 činil schodek 360,4 miliardy, v roce 2023 288,5 miliardy a v roce 2024 271,4 miliardy korun. [4]

Rok 2025 na první pohled tento sestupný trend přerušil, protože hotovostní deficit vzrostl na 290,7 miliardy korun. Tento údaj však významně ovlivnil časový nesoulad mezi výdaji na projekty financované z evropských prostředků a jejich následným proplacením. Po očištění o příjmy a výdaje spojené s projekty Evropské unie a finančními mechanismy činil schodek 249,9 miliardy korun. [5]

Pro rok 2026 byl schválen státní rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Návrh pro rok 2027 počítá s dalším zvýšením na 389 miliard. [1][6]

Právě zde se mění dosavadní směr.

Vývoj salda státního rozpočtu České republiky

Grafický vývoj salda

Graf: Saldo státního rozpočtu České republiky v letech 1993 až 2027, v mld. Kč. Roky 1993 až 2025 představují skutečnost, rok 2026 schválený rozpočet a rok 2027 návrh státního rozpočtu k 31. srpnu 2026. Zdroj: Ministerstvo financí ČR.

Historická řada ukazuje několik zřetelně odlišných období.

Do roku 2008 se schodky s výjimkou několika let pohybovaly v řádu desítek miliard korun. Rok 2009 přinesl v souvislosti se světovou finanční a hospodářskou krizí první výrazný skok. V následujících letech přišla konsolidace a období 2016 až 2019 se vyznačovalo velmi nízkými schodky a dvěma přebytkovými roky.

Roky 2020 a 2021 znamenaly zcela jinou situaci. Pandemie přinesla fiskální šok, při kterém se schodky dostaly do řádu několika stovek miliard korun.

Po pandemii následovalo jejich postupné snižování.

Nyní se však tento směr opět mění.

Kde přesně nastal zlom?

Určení jednoho roku jako bodu obratu závisí na tom, který ukazatel sledujeme.

V prostém hotovostním vyjádření se saldo státního rozpočtu zhoršilo již mezi roky 2024 a 2025. Schodek vzrostl z 271,4 miliardy na 290,7 miliardy korun.

Takové srovnání však zkresluje časový nesoulad evropských finančních toků.

Národní rozpočtová rada proto pro srovnání používá také saldo očištěné o tento vliv. V roce 2024 takto vypočtený schodek činil 287,4 miliardy korun. V roce 2025 klesl na 249,9 miliardy. Pro rok 2026 je očekáváno 310 miliard a návrh pro rok 2027 pracuje s 389 miliardami korun. [7]

Řada tedy vypadá následovně:

287,4 miliardy v roce 2024, 249,9 miliardy v roce 2025, 310 miliard v roce 2026 a 389 miliard v roce 2027.

Z tohoto pohledu lze za zřetelný obrat fiskální trajektorie označit rok 2026.

Nejde pouze o interpretaci čísel. Národní rozpočtová rada v září 2026 konstatovala, že návrh pro rok 2027 navazuje na trend zahájený rozpočtem roku 2026 a znamená obrat od postupné mírné konsolidace ke zřetelnému nárůstu deficitů i veřejného dluhu. Podle NRR se z trajektorie snižování deficitů stal postupný nárůst, který v nominálním vyjádření během dvou let představuje přibližně 140 miliard korun. [7]

Státní rozpočet není totéž co veřejné finance

Zde je nutné důsledně rozlišovat dva různé ukazatele.

Schodek státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun nelze zaměňovat s deficitem veřejných financí vyjadřovaným v procentech HDP.

Státní rozpočet je pouze částí veřejných financí. Evropská statistická metodika sleduje celý sektor vládních institucí. Ten zahrnuje kromě ústředních vládních institucí také místní vládní instituce, zdravotní pojišťovny a další subjekty zařazené do tohoto sektoru.

Právě saldo sektoru vládních institucí je klíčovým ukazatelem pro mezinárodní srovnání a evropská fiskální pravidla.

Podle NRR činil deficit sektoru vládních institucí v roce 2024 přibližně 2,0 % HDP a v roce 2025 2,1 % HDP. Pro rok 2026 očekává NRR schodek přibližně 2,7 % HDP. Dokumentace Ministerstva financí k návrhu státního rozpočtu podle NRR pro rok 2027 předpokládá schodek veřejných financí ve výši 3,5 % HDP. Při naplnění všech rozpočtových předpokladů obsažených v předložených údajích NRR odhaduje přibližně 3,7 % HDP. [7]

Z pohledu makroekonomické analýzy je právě tato trajektorie důležitější než samotná nominální hodnota 389 miliard korun.

Strukturální deficit jako problém pod povrchem

Ještě důležitějším ukazatelem je strukturální saldo.

Běžný rozpočtový deficit je ovlivňován hospodářským cyklem. V období recese například klesají některé daňové příjmy a současně mohou růst určité veřejné výdaje. Část schodku proto může po obnovení hospodářského růstu přirozeně zmizet.

Strukturální saldo se snaží vliv hospodářského cyklu a jednorázových či přechodných opatření odstranit. Ukazuje tedy podstatně více o dlouhodobém nastavení veřejných financí.

Právě zde je vývoj pro rok 2027 mimořádně důležitý.

Podle dokumentace Ministerstva financí, kterou hodnotila Národní rozpočtová rada, se má strukturální deficit mezi roky 2026 a 2027 zhoršit z 2,5 % HDP na 3,5 % HDP. Jde o změnu o jeden procentní bod HDP během jediného roku.

NRR konstatuje, že jde o největší meziroční zhoršení od pandemie COVID 19. Zároveň uvádí, že úroveň strukturálního deficitu má přesáhnout hodnoty dosažené během obou pandemických let. [7]

Tím se dostáváme k jednomu z nejpodstatnějších makroekonomických aspektů současného vývoje.

Česká ekonomika se totiž nenachází v hluboké recesi.

Podle zářijového hodnocení NRR očekává Ministerstvo financí pro rok 2027 růst reálného HDP o 2,4 % a Česká národní banka o 2,7 %. Obě instituce podle NRR současně očekávají, že se česká ekonomika v roce 2027 po čtyřech letech bude pohybovat nad úrovní svého potenciálního produktu. [7]

Výrazné fiskální uvolnění má v takové situaci jiný charakter než deficit vyvolaný hospodářským propadem.

V recesi může expanzivní fiskální politika tlumit pokles ekonomické aktivity. Jestliže se však ekonomika pohybuje kolem svého potenciálu nebo nad ním, vzniká otázka, zda dodatečný fiskální impuls nepůsobí procyklicky.

Rok 2027 nelze mechanicky srovnávat s rokem 2021

Pokud by státní rozpočet roku 2027 skutečně skončil schodkem 389 miliard korun, šlo by nominálně o druhý nejvyšší skutečně dosažený schodek státního rozpočtu od vzniku samostatné České republiky. Vyšší byl pouze schodek 419,7 miliardy korun v roce 2021.

Z makroekonomického hlediska jsou však obě situace zásadně rozdílné.

Rok 2021 byl poznamenán pandemií a mimořádnými zásahy do fungování ekonomiky.

Pro rok 2027 se naproti tomu očekává hospodářský růst.

Evropská komise ve své jarní prognóze zveřejněné 21. května 2026 předpokládala růst českého reálného HDP v roce 2027 o 2,4 %. Stejnou hodnotu uvádí ve svém aktuálnějším hodnocení také Ministerstvo financí. Česká národní banka podle zářijového stanoviska NRR očekává růst o 2,7 %. [7][8]

Nominálně podobný schodek proto nemusí mít stejný ekonomický význam.

Hranice tří procent

Evropský fiskální rámec pracuje s referenčními hodnotami 3 % HDP pro deficit sektoru vládních institucí a 60 % HDP pro veřejný dluh.

Tříprocentní hranice sama o sobě není ekonomickou hranicí, po jejímž překročení by automaticky vznikla fiskální krize. Jde však o významnou referenční hodnotu evropských fiskálních pravidel.

Vývoj salda českých veřejných financí je proto důležitý nejen kvůli samotné úrovni deficitu, ale především kvůli jeho směru.

Podle NRR činil deficit sektoru vládních institucí v roce 2024 2,0 % HDP. V roce 2025 dosáhl 2,1 % HDP. Pro rok 2026 je očekáváno přibližně 2,7 % HDP a pro rok 2027 více než 3,5 % HDP. [7]

Trajektorie tedy postupuje od 2,0 % přes 2,1 % a 2,7 % k hodnotě přesahující 3,5 % HDP.

To je podstatná změna během relativně krátkého období.

Dluh je zatím relativně nízký. Směr je však opačný

Česká republika má stále významnou výhodu. Její veřejný dluh zůstává v evropském srovnání relativně nízký.

V roce 2025 činil hrubý dluh sektoru vládních institucí 44,3 % HDP. Evropská komise ve své jarní prognóze z května 2026 očekávala zvýšení na 45,8 % HDP v roce 2026 a 47,2 % HDP v roce 2027. [8]

Ministerstvo financí ve své květnové fiskální prognóze rovněž očekávalo postupný růst poměru veřejného dluhu k HDP směrem k hodnotám kolem 50 % HDP v následujících letech. [9]

Tyto prognózy však vznikly před zveřejněním současné podoby návrhu státního rozpočtu na rok 2027.

Nelze je proto vydávat za prognózu dopadu tohoto návrhu.

Ukazují nicméně důležitou skutečnost. Poměr veřejného dluhu k HDP měl růst již při tehdy předpokládaném nastavení fiskální politiky.

Česká republika tedy dnes nestojí před problémem extrémně vysoké úrovně veřejného dluhu.

Otázkou je jeho trajektorie.

Kde leží česká dluhová brzda?

Vedle evropské referenční hodnoty 60 % HDP má Česká republika vlastní národní fiskální pravidla.

Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti pracuje s hranicí dluhové brzdy ve výši 55 % HDP. Její dosažení spouští zákonem stanovená opatření směřující k omezení dalšího zadlužování.

Poslední kompletní Zpráva Národní rozpočtové rady o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, zveřejněná v říjnu 2025, v základním scénáři projektovala dosažení této hranice v roce 2037. [10]

Tento údaj je nutné interpretovat velmi opatrně.

Nejde o předpověď, že Česká republika v roce 2037 s jistotou narazí na dluhovou brzdu. Jde o dlouhodobou modelovou projekci založenou na konkrétních předpokladech hospodářského, demografického a fiskálního vývoje.

Stejně tak by nebylo korektní z dnešních vyšších deficitů mechanicky dopočítat nový rok dosažení hranice 55 % HDP.

K takovému závěru by byla nutná aktualizovaná komplexní projekce.

Bezpečně lze říci pouze to, že rychlejší růst veřejného dluhu zmenšuje fiskální prostor mezi jeho současnou úrovní a hranicí dluhové brzdy.

Dluh má svoji cenu

Důsledkem rostoucího zadlužení nejsou pouze vyšší hodnoty dluhu v korunách nebo v poměru k HDP.

Dluh je také nutné obsluhovat.

Náklady na jeho obsluhu ovlivňuje velikost dluhu, vývoj úrokových sazeb a struktura splatnosti státních dluhopisů. Starší dluh je postupně refinancován za podmínek platných v době nové emise.

V roce 2025 představovala obsluha státního dluhu pro státní rozpočet výdaj 98,1 miliardy korun. [5]

Ekonomický význam je jednoduchý.

Úrokové náklady spotřebovávají část veřejných příjmů, kterou již nelze použít na jiné účely. Čím větší část rozpočtových zdrojů je třeba vynaložit na obsluhu dříve vytvořeného dluhu, tím menší zůstává fiskální prostor pro budoucí rozhodování.

Proto není možné hodnotit zadlužení pouze otázkou, zda je 44 nebo 47 % HDP vysoká hodnota.

Důležitá je zároveň cena tohoto dluhu a jeho budoucí dynamika.

Tři zásadní zlomy

Při pohledu na vývoj od roku 1993 lze identifikovat tři významné zlomy.

První nastal v roce 2009.

Světová finanční a hospodářská krize posunula schodek státního rozpočtu z 20 miliard korun v roce 2008 na 192,4 miliardy v následujícím roce.

Druhý nastal v roce 2020.

Pandemie změnila samotný řád rozpočtových deficitů. Schodek vyskočil na 367,4 miliardy korun a v roce 2021 dosáhl 419,7 miliardy.

Třetí zlom je méně dramatický, ale z hlediska dlouhodobé fiskální politiky může být velmi významný.

Nastává v roce 2026.

Tentokrát není bezprostřední příčinou prudký hospodářský propad vyvolaný globální finanční krizí ani pandemické omezení ekonomické aktivity.

Jde o změnu fiskálního směru v prostředí hospodářského růstu.

A právě tím je současná situace makroekonomicky mimořádně zajímavá.

Stává se deficit novým standardem?

Deficit sám o sobě není důkazem chybné hospodářské politiky.

Moderní ekonomiky používají fiskální politiku také ke stabilizaci hospodářského cyklu. V recesi může být deficit ekonomicky žádoucí, protože automatické stabilizátory a případná další opatření tlumí pokles agregátní poptávky a hospodářské aktivity.

Stejně tak mohou existovat ekonomické důvody pro financování některých dlouhodobých veřejných investic pomocí dluhu.

Z dlouhodobého hlediska však platí základní rozpočtová aritmetika.

Veřejný dluh nelze trvale zvyšovat rychleji, než roste schopnost ekonomiky jej obsluhovat, aniž by stále větší část veřejných příjmů pohlcovaly úrokové náklady nebo aniž by budoucí vlády musely veřejné finance stabilizovat zvýšením příjmů či omezením výdajů.

Právě proto je důležitější než jeden konkrétní deficit sledovat jeho trajektorii.

České veřejné finance se po pandemii vydaly směrem postupného snižování rozpočtové nerovnováhy.

Tento proces nebyl dokončen.

Rok 2026 jej přerušuje a návrh pro rok 2027 změnu směru dále prohlubuje.

Nejvýmluvnějším údajem proto možná není samotných 389 miliard korun.

Je jím souběh několika ukazatelů. Roste hotovostní schodek státního rozpočtu. Zhoršuje se saldo sektoru vládních institucí. Výrazně se zhoršuje strukturální saldo. Poměr veřejného dluhu k HDP má podle dostupných prognóz pokračovat v růstu.

Kam tedy směřujeme?

Česká republika dnes není vysoce zadluženou evropskou ekonomikou.

Veřejný dluh ve výši 44,3 % HDP v roce 2025 zůstává pod evropskou referenční hodnotou 60 % HDP. Výchozí pozice České republiky je proto stále relativně příznivá. [8]

Právě tento fakt však může zastínit důležitější otázku.

Nejde pouze o to, kde jsme.

Jde o to, kam směřujeme.

Pokud bude fiskální expanze let 2026 a 2027 přechodná a následně se obnoví snižování strukturálních deficitů, může se současný vývoj ukázat jako dočasná epizoda.

Pokud by se však deficity v řádu několika procent HDP staly běžnou součástí hospodaření také v letech ekonomického růstu, situace by byla podstatně odlišná.

Veřejný dluh by se postupně přibližoval národní dluhové brzdě. Rostoucí náklady jeho obsluhy by omezovaly prostor budoucích vlád. A případná příští hospodářská krize by přicházela v okamžiku, kdy by stát měl pro proticyklickou fiskální politiku menší prostor.

To je možná nejdůležitější rozdíl mezi současným vývojem a předchozími obdobími mimořádně vysokých deficitů.

Rok 2009 měl finanční a hospodářskou krizi.

Rok 2020 měl pandemii.

U roku 2027 bude nutné položit jinou otázku.

Stává se vysoký deficit běžnou součástí hospodářského růstu?

Odpověď neurčí jeden státní rozpočet.

Určí ji až trajektorie několika následujících let.

Poznámka autora: Při přípravě článku byl využit nástroj AI pro rešeršní podporu, ověřování údajů, dohledání zdrojů a asistenci při přípravě textu. Koncepce, argumentace a finální podoba článku jsou autorské.

Zdroje

[1] Ministerstvo financí České republiky:
Rozpočet 2027: Rekordní investice, dostupnější zdravotnictví, vyšší životní úroveň a nadprůměrný hospodářský růst

[2] Ministerstvo financí České republiky:
Stát v roce 2016 hospodařil s rekordním přebytkem 62 mld. Kč

[3] Ministerstvo financí České republiky:
Výsledek hospodaření státního rozpočtu v roce 2019 je o 11,5 mld. lepší než očekávání

[4] Ministerstvo financí České republiky:
Deficit státního rozpočtu za rok 2024 je 271,4 mld. Kč, proti plánu je lepší o 10,6 mld. Kč

[5] Ministerstvo financí České republiky:
Státní rozpočet hospodařil v roce 2025 se schodkem 290,7 mld. Kč oproti plánovanému 241 mld. Kč

[6] Ministerstvo financí České republiky:
Sněmovna schválila zákon o státním rozpočtu na rok 2026

[7] Národní rozpočtová rada:
Stanovisko NRR č. 5/2026 k vývoji hospodaření sektoru veřejných institucí a k nastavení fiskální a rozpočtové politiky

[8] Evropská komise:
Economic forecast for Czechia

[9] Ministerstvo financí České republiky:
Fiskální prognóza České republiky, květen 2026

[10] Národní rozpočtová rada:
Zpráva NRR o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí 2025