Článek
Školní léta se nepočítají všem stejně
Když se člověk blíží k důchodu, stát po něm nechce jen občanku. Chce roky. U starobního důchodu po roce 2018 jde podle zákona o důchodovém pojištění obvykle o 35 let pojištění. A právě tady hodně lidí narazí. Mají za to, že škola se započítá automaticky, protože přece studovali, maturovali, nosili index nebo výuční list. Jenže úřad na vzpomínky nehraje.
Česká správa sociálního zabezpečení u náhradních dob uvádí, že studium na střední nebo vysoké škole se hodnotí jen za určitých podmínek, hlavně v období před rokem 2010 a nejvýše prvních šest let po osmnáctinách. Studium po 1. lednu 2010 už pro starobní důchod samo o sobě náhradní dobou není. Mladším ročníkům to jednou může udělat díru, kterou ve třiceti nikdo nevidí, ale v šedesáti pěti už přes ni člověk klopýtne.
Starší lidé na tom bývají lépe, ale ani oni nemají vyhráno. Kdo chodil na školu v sedmdesátých, osmdesátých nebo devadesátých letech, tomu se část studia často započítá. Ne vždy celé. Pravidla se měnila a důchod se počítá podle dat, ne podle rodinné paměti.
Léto po maturitě není obyčejné volno
Nejzrádnější bývá léto po maturitě. Doma se tomu řekne prázdniny, úředně to může být doba soustavné přípravy na budoucí povolání. Zákon řeší maturitu konanou v květnu nebo červnu, navazující školní prázdniny i dobu mezi střední a vysokou školou, pokud studium bez přerušení pokračuje.
Tady se pozná, jak je důchodový systém někdy puntičkářský až protivný. Za desítky let se může úředník ptát, kdy přesně byla maturita, kdy byl zápis na vysokou, jestli byla o prázdninách práce a zda z ní vznikla účast na pojištění. Člověk si sotva pamatuje, kde měl tehdy svačinu, a stát chce datum.
Neříkám to proto, abych strašila. Jenže u důchodu se i pár měsíců může hodit. Ne každému zvednou penzi o stovky. Někdy ale pomohou splnit potřebnou dobu. A kdo někdy čekal na rozhodnutí o důchodu, ten ví, že chybějící rok není drobnost. To je šedivý vlas navíc.
Po roce 2010 už mladí takovou jistotu nemají
U dnešních studentů je situace tvrdší. MPSV připomíná, že studium po 31. prosinci 2009 se už za náhradní dobu pojištění nepovažuje. Student si může po osmnáctinách platit dobrovolné důchodové pojištění, nebo se mu započítá práce či podnikání, pokud z nich vznikne účast na pojištění. Samotné sezení v posluchárně už nestačí.
Tady je vidět, jak se nám systém posunul. Starším ročníkům stát školu částečně uznal, mladším řekl: postarejte se. Jenže ve dvaceti člověk řeší zkoušky, nájem a brigádu, ne důchod v roce 2060. A pak se politici diví, že lidé pravidlům nevěří. Těžko se věří systému, který má pro každou generaci jinou kapsu a jinou díru.
Brigáda může pomoci jen tehdy, když zakládá účast na pojištění. Ne každý přivýdělek se do důchodu promítne. Když děti doma řeknou, že „nějaká brigáda se přece počítá“, zeptejte se jich, jestli z ní šlo sociální pojištění. Bez toho je to jen kapesné s hezkým názvem.
Papíry nečekají, až člověk zestárne
Veřejný ochránce práv upozorňuje, že některé náhradní doby, třeba studium, vojenská služba nebo péče o dítě, nemusejí být v přehledu dob pojištění průběžně uvedené a dokládají se nejpozději při žádosti o důchod. Přeloženo do normální řeči: nespoléhejte, že stát má všechno v šuplíku s vaším jménem.
Kdo má do penze blíž, měl by si vyžádat informativní osobní list důchodového pojištění nebo se podívat přes ePortál ČSSZ. Ano, bankovní identita není pro každého čaj o páté. Ale pořád je lepší zjistit chybu v klidu, než s ní sedět proti úřednici ve chvíli, kdy už má přijít důchod na účet. Staré papíry ze školy mohou mít najednou cenu několika měsíců života v evidenci.
Školní roky tedy nejsou jen vzpomínka na první lásku a svačinu v ubrousku. U důchodu jsou to data, která se buď uznají, nebo ne. Léto po maturitě může být pro úřad důležité, osmnáctiny ještě důležitější a rok 2010 přímo hranice. Kdo si to zkontroluje včas, možná si neušetří celé stáří, ale ušetří si zbytečnou úřední křeč. A té máme my starší už opravdu dost.
