Článek
Soběstačnost může klamat
Při hodnocení stavu blízkého se rodina často soustředí na to, zda se umyje, dojde si na toaletu nebo vstane z postele. Alzheimerova choroba však nepoškozuje pouze paměť. Postupně zasahuje také orientaci, úsudek a schopnost naplánovat jednotlivé kroky.
Podle Národního zdravotnického informačního portálu může nemocný potřebovat pomoc se složitějšími úkoly už v raném stadiu. Později se může ztrácet i ve známém prostředí a přestává být schopen žít samostatně.
Člověk tak připraví jídlo, ale nechá zapnutou plotnu. Lék si dokáže vyndat z krabičky, jenže si nepamatuje, zda ho už užil. Vyjde před dům a fyzicky ujde několik kilometrů, ale netrefí zpět. Mezi varovné projevy patří také ztráta pojetí o hodnotě peněz nebo nevhodné oblečení vzhledem k počasí, jak popisuje přehled příznaků na NZIP.
Dohled přitom neznamená stát celý den nemocnému za zády. Může mít podobu připomenutí, kontroly, doprovodu nebo přímé přítomnosti v rizikové části dne. Rozsah se musí řídit tím, co se skutečně děje, nikoliv jen tím, jak dobře člověk působí během krátké návštěvy.
Bezpečí potřebuje plán, ne občasný telefon
Rodina by si měla zapisovat konkrétní příhody: vynechané či opakovaně užité léky, zapomenuté jídlo, odchod z bytu v noci, zabloudění, neobvyklé výběry peněz nebo otevírání dveří cizím lidem. Takový přehled ukáže, ve kterou denní dobu je dohled nejpotřebnější.
U léků nestačí naplnit dávkovač. Je nutné ověřit, zda nemocný rozumí jeho používání. Pokud ne, musí tablety někdo přímo podat a jejich užití zkontrolovat.
V bytě je namístě snížit rizika. Pomoci může bezpečnostní vypínání sporáku, detektor kouře a oxidu uhelnatého, odstranění volně dostupných nebezpečných přípravků nebo upozornění na otevření dveří. Pomůcky ale nenahradí člověka tam, kde nemocný bloudí nebo nedokáže přivolat pomoc. Také Česká alzheimerovská společnost doporučuje rizika průběžně vyhodnocovat a péči přizpůsobovat měnícím se schopnostem.
Při náhlém zhoršení nelze všechno automaticky připsat demenci. Zmatenost vzniklá během několika hodin může být projevem deliria například při infekci, dehydrataci nebo nežádoucím působení léků. Podle NZIP jde o akutní stav vyžadující okamžitou lékařskou péči. Při bezprostředním ohrožení volejte 155.
Při žádosti o příspěvek popište také kontrolu a připomínání
Příspěvek na péči se neposuzuje pouze podle diagnózy ani podle toho, zda člověk ještě chodí. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí deset hodnocených životních potřeb, mezi nimi orientaci, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. U dospělých se sleduje také potřeba každodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné osoby.
Při sociálním šetření proto není dobré říci jen: „Maminka se oblékne a nají sama.“ Přesnější je dodat, že si musí jídlo připomenout, bez kontroly vypije málo, léky užívá chybně a ven chodí pouze s doprovodem. Nejde o přehánění, ale o pravdivý popis toho, co by se stalo bez pomoci. Pokud se stav člověka, který už příspěvek pobírá, zhoršil, lze požádat o změnu jeho výše.
Péči zároveň nelze dlouhodobě postavit na jednom vyčerpaném příbuzném. Pomoci může pečovatelská služba, osobní asistence, denní stacionář nebo odlehčovací služba; s hledáním má poradit sociální pracovník obce. Program WHO iSupport připomíná, že dlouhodobá péče dopadá na psychické i tělesné zdraví pečujících.
Fyzická síla tedy není jediným měřítkem soběstačnosti. Člověk může pevně stát na nohou, ale bez dohledu už nedokáže bezpečně rozhodovat. Čekat až na první vážnou nehodu je zbytečně drahá zkouška.
