Článek
Nejdříve si ujasněte, co znamená pět tisíc navíc
Požadavek na dalších 5 000 Kč měsíčně vypadá jednoznačně. Ve skutečnosti mu chybějí dvě důležité informace: jak dlouho chcete peníze čerpat a zda mají mít stejnou kupní sílu jako dnešních pět tisíc.
Budeme proto pracovat s jednoduchým cílem: člověk chce od 67 let čerpat 5 000 Kč měsíčně po dobu 20 let. Částka má odpovídat dnešní kupní síle a pravidelný vklad se bude postupně zvyšovat spolu s cenami. Věk 67 let je pouze hranicí zvolenou pro výpočet, nikoliv tvrzením, kdy konkrétní čtenář skutečně odejde do penze.
Než začnete takový plán vytvářet, podívejte se do Informativní důchodové aplikace ČSSZ. Ukáže evidované roky pojištění, předpokládané datum odchodu i orientační výši státní penze. Teprve potom lze odhadnout, zda vám bude chybět pět tisíc, méně, nebo podstatně více.
Bez zhodnocení potřebujete nejméně 1,2 milionu
Pět tisíc korun měsíčně znamená 60 000 Kč za rok. Za dvacet let jde o 1,2 milionu korun. Tento základní výpočet nepočítá s žádným zhodnocováním peněz během důchodu, ale ani s prodloužením života nad zvolených dvacet let.
Pokud by část úspor zůstala investovaná a přinášela například čistý reálný výnos dvě procenta ročně, potřebný počáteční kapitál by matematicky klesl přibližně k jednomu milionu korun. Takový výnos však není jistý. Hodnota investice může kolísat právě ve chvíli, kdy z ní člověk potřebuje vybírat.
Pro další výpočet proto použijeme opatrnější cíl 1,2 milionu korun a nebudeme spoléhat na to, že peníze musí vydělávat také během jejich čerpání.
Rozdíl mezi třiceti a sedmapadesáti lety je obrovský
Předpokládejme, že úspory před odchodem do penze přinesou po odečtení inflace, poplatků a případných daní průměrně tři procenta ročně. Nejde o slíbený výnos žádného konkrétního produktu, pouze o jednotný model pro srovnání.
Člověk, který začne ve 30 letech, má do zvoleného věku 67 let ještě 37 roků. K vytvoření 1,2 milionu by musel odkládat přibližně 1 500 Kč měsíčně v dnešní hodnotě.
Při začátku ve 45 letech zbývá 22 roků a potřebná měsíční částka stoupne přibližně na 3 200 Kč.
Kdo začne až v 57 letech, má na stejný cíl pouze deset let. Musel by pravidelně odkládat zhruba 8 600 Kč měsíčně. Bez jakéhokoliv reálného zhodnocení by to bylo rovných 10 000 Kč.
Není to proto, že by finanční instituce starší střadatele trestaly. Později vložené peníze jednoduše nemají dost času vytvářet další výnos. Při dlouhém horizontu pracuje vedle vlastních vkladů také složené zhodnocování. V posledních letech před penzí musí většinu cílové částky dodat sám střadatel.
Inflace může z pětitisícovky udělat úplně jinou částku
Všechny uvedené hodnoty jsou vyjádřené v dnešních cenách. To je důležité, protože pět tisíc korun za několik desetiletí nebude mít stejnou kupní sílu jako nyní.
Při průměrné inflaci dvě procenta by dnešním 5 000 Kč odpovídalo za dvacet let přibližně 7 430 Kč a za třicet let asi 9 060 Kč. Dvě procenta jsou dlouhodobým inflačním cílem České národní banky, nikoliv zárukou, že přesně taková bude skutečná inflace v každém roce.
Kdo si tedy dnes nastaví trvalý příkaz na 1 500 Kč a dalších třicet let jej nezmění, nebude spořit stále stejnou reálnou částku. Vklad je vhodné pravidelně zvyšovat alespoň přibližně podle růstu cen nebo příjmu. Praktickým řešením může být kontrola jednou ročně a navýšení trvalého příkazu o několik procent.
Vyšší očekávaný výnos není bezplatná zkratka
Modelová tři procenta nad inflaci mohou při dlouhém horizontu působit rozumně, ale nelze je slíbit. Vyšší očekávaný výnos obvykle znamená větší kolísání a možnost citelné ztráty.
ČNB upozorňuje, že investoři ve fondech nesou investiční riziko přímo. Pokles hodnoty držených aktiv se tedy promítá do jejich peněz a ani delší doba sama o sobě nezaručuje kladný výsledek.
Rozumné řešení proto nemusí spočívat v jednom produktu. Člověk může kombinovat doplňkové penzijní spoření, dlouhodobý investiční produkt a další úspory. Důležitá je diverzifikace, přijatelné náklady a strategie odpovídající době, která do důchodu zbývá.
Právě poplatky bývají podceňované. Podle Desatera pro investory ČNB snižuje čistý výnos každý vstupní, správcovský i výstupní poplatek. Při dlouhém investování se jejich dopad násobí a konečnou hodnotu může snížit velmi výrazně.
Státní a zaměstnavatelskou podporu není dobré přehlížet
Při spoření na stáří mohou pomoci příspěvky zaměstnavatele, státní podpora penzijního spoření nebo daňový odpočet. Ministerstvo financí uvádí, že příspěvky na daňově podporované produkty spoření na stáří lze za splnění podmínek odečíst od základu daně v souhrnu až do zákonného ročního limitu. Do této skupiny patří také dlouhodobý investiční produkt neboli DIP.
Daňová výhoda však sama nezachrání drahý nebo nevhodně nastavený produkt. Před podpisem je potřeba znát poplatky, možnosti investování, podmínky výběru a důsledky předčasného ukončení. U peněz na stáří navíc nemá smysl využít veškeré volné finance a zůstat bez pohotovostní rezervy na opravu auta, porouchaný kotel nebo výpadek příjmu.
Pozdní začátek neznamená, že už nemá cenu dělat nic
Člověk deset let před penzí nemusí zvládnout odkládat více než osm tisíc měsíčně. Nemusí proto celý plán zahodit. Může snížit požadované přilepšení například na 3 000 Kč, spořit déle, využít příspěvek zaměstnavatele nebo počítat s kratší dobou čerpání.
Pomůže také rozdělit budoucí výdaje. Některé budou trvalé, například nájem a energie. Jiné mohou s věkem klesnout, třeba cestování nebo provoz auta, zatímco náklady na zdraví mohou růst. Není nutné za každou cenu vytvořit dokonalou částku. Důležitější je vědět, co má vlastní rezerva skutečně zaplatit.
Pět tisíc korun k důchodu není nereálný cíl. Nejlevnější je ale v době, kdy se ještě nezdá naléhavý. Kdo začne brzy, může jej skládat z menších částek a času. Kdo čeká na posledních deset let, musí chybějící čas nahradit podstatně větší částí současného příjmu.
