Článek
Tisícovka měsíčně se neztratí v žádné penzi
Na důchodech mě nejvíc štve, když politici mluví o částkách, jako by šlo o drobné v kapse kabátu. Jenže tisíc korun měsíčně není drobnost. Pro člověka v penzi je to lék, nákup, část elektřiny nebo pár cest k lékaři. A kdo tvrdí opak, měl by si zkusit měsíc žít z běžné penze.
Snížená mimořádná valorizace z roku 2023 proto pořád bolí. iROZHLAS tehdy popsal, že podle původních pravidel by se průměrná starobní penze zvedla zhruba o 1 770 korun, po zásahu vlády ale jen asi o 760 korun. Rozdíl byl kolem tisícovky měsíčně. A právě takové peníze důchodce pozná hned, ne v nějaké abstraktní rozpočtové tabulce.
Nakonec od června 2023 podle České správy sociálního zabezpečení vzrostla procentní výměra důchodů o 2,3 procenta a o pevnou částku 400 korun. ČSSZ uvedla, že průměrný starobní důchod se zvýšil o 755 korun a poprvé přesáhl 20 tisíc korun.
To zní hezky, dokud si člověk nepamatuje, že podle tehdejších pravidel čekal víc.
Soud řekl ano zákonu, lidé ale křivdu nezapomněli
Právně je věc uzavřená. Ústavní soud v lednu 2024 návrh poslanců zamítl a snížení mimořádné valorizace nechal v platnosti. Zabýval se i námitkami o legislativní nouzi, zpětné účinnosti a legitimním očekávání důchodců. Výsledek byl jasný: úprava obstála.
Jenže tady se ukazuje rozdíl mezi právem a pocitem spravedlnosti. Soud může říct, že zákon prošel. Důchodce doma u stolu si ale pamatuje, že mu stát nejdřív nastavil pravidla, a pak je narychlo změnil, když už se mu výsledek nehodil.
A tohle se nezapomíná.
Politici bývalé vlády mluvili o udržitelnosti a veřejných financích. Dobře, rozpočet není bezedná studna. Jenže stejná vláda se pak divila, že starší lidé mluvili o podrazu. Když se člověku sáhne na peníze ve chvíli, kdy ceny letí nahoru, neuklidní ho věta o makroekonomické odpovědnosti. Tu si za rohlíky nekoupí.
Není tedy divu, že se téma vrací. Podle CNN Prima NEWS se v nedávné televizní debatě Alena Schillerová s Marianem Jurečkou opět střetla právě kvůli důchodové reformě a valorizacím. Schillerová Jurečkovi vyčítala, že se chlubí sebráním peněz důchodcům, zatímco Jurečka hájil parametrické úpravy jako důvod lepšího stavu důchodového účtu.
Takže starý spor rozhodně neleží v archivu. Jen se převlékl do nové politické sezony.
Doplacení by bylo silné gesto. Ale také drahé
Jestli ANO naznačuje možnost nápravy, část důchodců samozřejmě zbystří. Kdo by nechtěl zpátky peníze, o kterých je přesvědčený, že mu měly patřit? Jenže tady bych byla opatrná. Ne kvůli tomu, že bych seniorům nepřála doplacení. Přála. Ale protože slib vrátit peníze je jedna věc a zákon, výpočet i rozpočet druhá.
Doplácet sníženou valorizaci zpětně by nebyla malá položka. Týkalo by se to milionů lidí a několika let dopadů. Navíc by stát musel jasně říct, komu přesně by peníze náležely, za jaké období a zda by šlo o jednorázovou kompenzaci, nebo trvalé zvýšení základu pro další valorizace. To není jedna věta do televizní debaty. To je pořádný účet.
A právě proto by politici měli mluvit narovinu. Jestli peníze vrátit chtějí, ať řeknou jak. Jestli jen znovu otevírají starou ránu, aby naštvali seniory proti předchozí vládě, je to laciné. Důchodci nejsou kulisa k politickému divadlu.
Mně osobně na celé věci vadí hlavně to, jak lehce se s důvěrou starších lidí zachází. Jednou se jim řekne, že pravidla platí. Pak se pravidla změní. Potom soud řekne, že to bylo možné. A nakonec další politici naznačí, že by se možná něco mohlo vracet. Starý člověk z toho nemá jistotu. Má jen další čekání.
Pokud má být křivda napravena, ať se napraví pořádně a srozumitelně. Pokud na to peníze nejsou, ať to vláda řekne bez vytáček. Nejhorší je držet seniory v naději, která se může po pár měsících zase rozpustit. Protože důchodce nečeká na symbol. Čeká na částku, která mu přijde na účet.
