Článek
Vyšší věk není nesmysl. Není to ale ani kouzelné řešení
Zákon dnes počítá s postupným posunem důchodového věku až na 67 let; lidé narození po roce 1988 mají tuto hranici dosáhnout v roce 2056. ČSSZ má pravidla přehledně vypsaná, jenže přehledný kalendář je jedna věc a život druhá.
Smysl vyšší hranice není jen v představě, že všichni budou o rok déle pracovat a odvádět pojistné. Stát také o rok déle nevyplácí řádný starobní důchod a lidé, kteří pracovat mohou, získají další dobu pojištění. Národní rozpočtová rada odhaduje, že samotné zvýšení věku může v roce 2060 zlepšit saldo důchodového systému asi o 1,4 procenta HDP. To není drobné účetnictví, ale velké peníze.
Jenže takový propočet není omluvenka pro vládu, aby dál jen posouvala datum v občance. Na papíře se odchod odloží. Tělo, výpověď nebo péče o partnera se odložit nedají. Když člověk před penzí ztratí práci, požadované roky odvodů se jednoduše nevykouzlí. Místo nich často přijdou nemocenské dávky, podpora, nižší příjem a někdy předčasná penze s trvalým krácením.
Čtyři lidé z deseti už do penze nejdou z pevné práce
Tady nejsme odkázáni na dojmy z čekárny na úřadu práce. Červnová analýza Ministerstva práce sledovala 288 tisíc lidí před přiznáním důchodu. Zjistila, že 59 procent odcházelo ze stabilní práce, 27 procent ztratilo kontakt s trhem práce jeden až dva roky před penzí a dalších devět procent bylo bez stabilní práce dlouhodobě. Při samotném dosažení důchodového věku už nepracuje přibližně každý druhý člověk. Podrobnosti uvádí MPSV.
Je se čemu divit? Člověk celý život vstává na směny, zvedá břemena, stojí u pásu, řídí, pečuje o druhé nebo běhá po obchodě. Pak se přidají klouby, tlak, záda, operace či vyčerpání. A někdy ani zdraví není hlavní problém. Zaměstnavatel zkrátka usoudí, že šedesátník je nadbytečný, nebo pro něj nemá méně náročné místo.
Nejhorší je, když se z toho začne dělat osobní vina. Prý se lidé nechtějí přizpůsobit. Jenže nabídněte pětapadesátileté prodavačce po operaci kolena práci, která jí neničí zdraví, a pak se ptejte na chuť pracovat déle. Dnes se od ní často čeká, že vydrží, ale systém jí neumí nabídnout most mezi plnou směnou a definitivním koncem.
Vláda by měla prodlužovat práci, ne jen věk
Zvyšování důchodového věku tedy význam má, ale pouze jako jedna část skládačky. Bez práce přizpůsobené starším lidem se úspora snadno přelévá do jiných výdajů a do lidské bídy. Rozpočet možná ušetří na penzi, ale rodina zaplatí ztrátu příjmu, léčbu, dopravu a někdy i předčasný důchod, kterému se člověk chtěl vyhnout.
Co by dávalo větší smysl? Ne strašit lidi dalšími roky, ale nutit zaměstnavatele, aby nabízeli kratší úvazky, změnu pracovní pozice, rehabilitaci po nemoci a skutečnou podporu návratu do práce. U fyzicky náročných profesí musí existovat předvídatelná cesta ven, ne jen naděje, že se kolena do sedmašedesáti nějak vydrží.
Český statistický úřad připomíná, že zaměstnanost lidí ve věku 60 až 64 let už přesto výrazně vzrostla: v roce 2024 pracovalo 62,9 procenta této skupiny. To je důkaz, že mnoho lidí pracovat chce a umí. ČSÚ zároveň ukazuje, že za průměrem jsou velmi odlišné životy.
Vláda si proto vyšším důchodovým věkem automaticky neškodí. Škodí si tehdy, když lidem jen sdělí nové datum a nechá je samotné vyřešit zdraví, propouštění a poslední roky kariéry. Pak nezíská očekávané odvody, důvěru ani body. Získá jen další generaci lidí, kteří se budou roky dopředu bát penze, na niž možná dojdou přes nemocenskou a úřad práce.
