Článek
Důchod v 65 letech je silný slib, ale slabá jistota
Když politik řekne „vrátíme důchod v 65 letech“, člověk po padesátce zbystří. Není divu. Každý další rok v práci už není jen číslo v tabulce. Jsou to záda, tlak, noční směny, péče o rodiče, únava a někdy i strach, jestli zaměstnavatel o staršího člověka vůbec ještě stojí.
Současný zákon ale počítá s jiným směrem. MPSV u změn schválených v roce 2024 uvádí postupné zvyšování důchodového věku nad 65 let až na 67 let. U lidí narozených po roce 1965 se věk navyšuje o jeden měsíc za každý další ročník a pro osoby narozené po roce 1988 má činit 67 let.
Nová politická reprezentace slibuje návrat ke stropu 65 let. Jenže už teď je vidět, že to nebude jednoduché ani rychlé. Ministr práce Aleš Juchelka podle iRozhlasu řekl, že důchodový věk se na 65 letech nezastropuje hned od příštího roku, ale až v další vlně změn spolu s náročnými profesemi. Neboli česky: slib platí politicky, ale v zákoně ještě hotovo není.
Další vláda může otočit kormidlem zpátky
Největší problém není jen věk 65 nebo 67. Největší problém je, že lidé nevědí, čemu mají věřit. Jedna vláda posune důchodový věk nahoru. Druhá slíbí návrat dolů. Třetí může říct, že na to nejsou peníze, a začne znovu. A obyčejný člověk mezitím plánuje život podle pravidel, která se hýbou jak židle v čekárně.
Tohle není drobnost. Když je někomu 58, potřebuje vědět, jestli má před sebou sedm let práce, nebo devět. Jestli zvládne doplatit hypotéku. Jestli má smysl hledat lehčí práci. Jestli si může dovolit pomoci dětem, nebo má šetřit na vlastní stáří. Důchodový věk není abstraktní číslo pro ministry. Je to datum, podle kterého se řídí poslední aktivní roky života.
A právě proto zní varování, že návrat na 65 let nemusí vydržet, tak nepříjemně. Není to jen politická šarvátka. Je to zpráva, že ani případná změna nemusí být poslední. Seniorům a lidem těsně před penzí se pořád říká, ať jsou odpovědní. Jenže odpovědnost se dělá těžko, když stát každých pár let mění mapu.
Peníze budou rozhodovat víc než sliby
Zastropovat důchodový věk na 65 letech zní lidsky. Zvlášť pro ty, kdo pracují fyzicky nebo ve stresu. Jenže státní rozpočet se nedá ukecat tiskovou konferencí. Národní rozpočtová rada ve své studii upozorňuje, že změny důchodového věku patří mezi klíčové části reformy pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Česká televize k tomu uvedla, že právě růst důchodového věku má podle rozpočtové rady přinášet největší úspory, postupně až 1,2 procenta HDP ročně.
Tady se láme chleba. Politicky je příjemné říct lidem, že nebudou muset pracovat do 67 let. Rozpočtově je potřeba říct, kdo to zaplatí. Vyšší daně? Nižší valorizace? Přísnější pravidla pro předčasné důchody? Menší výdaje jinde? Bez téhle odpovědi je důchod v 65 letech spíš hezký nápis na transparentu než jistota pro rodinný rozpočet.
Neříkám, že se má lidem automaticky přidávat práce do nekonečna. To by byla krutost v saku. Člověk není stroj a ne každá profese se dá dělat do vysokého věku. Jenže stejně nepoctivé je slibovat nižší důchodový věk bez jasného účtu.
Návrat k 65 letům proto může mnoha lidem přinést naději. Ale zatím je to naděje s poznámkou pod čarou. Musí projít zákonem, musí se najít peníze a musí přežít další politické střídání. A to poslední je možná nejtěžší.
Penzisté a padesátníci nepotřebují další válku hesel. Potřebují pravidla, která vydrží déle než jedno volební období. Protože důchod se neplánuje na čtyři roky. Plánuje se na zbytek života.
