Článek
Podpora a evidence nejsou totéž
Člověk může zůstat v evidenci Úřadu práce i poté, co mu skončí podpora v nezaměstnanosti. Pro budoucí důchod však mají obě období rozdílnou váhu. Doba s podporou se po roce 1995 započítává vždy, zatímco evidence bez podpory má zákonný limit.
Nárok na podporu zpravidla vznikne tomu, kdo během posledních dvou let před zařazením do evidence získal alespoň 12 měsíců důchodového pojištění ze zaměstnání, podnikání nebo uznané náhradní doby. Aktuální podmínky shrnuje Úřad práce.
Od roku 2026 činí podpůrčí doba pět měsíců u lidí mladších 52 let, osm měsíců ve věkové skupině od 52 do necelých 57 let a jedenáct měsíců od 57 let. Rozhoduje věk v den podání žádosti. V prvním období dosahuje podpora 80 procent předchozího průměrného čistého výdělku, poté klesá na 50 a 40 procent. Změny potvrzuje přehled Ministerstva práce a sociálních věcí.
Delší podpora pro starší uchazeče pomůže překlenout dobu před penzí, sama však nezaručuje, že se každý měsíc nezaměstnanosti započte stejně jako zaměstnání.
Tři roky nejsou nárok pro každé období zvlášť
Evidence před 1. lednem 1996 se pro důchod hodnotí bez omezení. U pozdější doby platí, že období s podporou v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci se započítá vždy. Stejně se od roku 2014 posuzuje evidence, během níž se podpora nevyplácela kvůli nároku na odstupné, odbytné či odchodné.
Přísnější pravidlo dopadá na měsíce, kdy člověk zůstává evidovaný, ale už žádnou podporu nepobírá. Z takové doby lze uznat celkem nejvýše tři roky. Limit se posuzuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, nikoli samostatně při každém období nezaměstnanosti. Pokud část evidence bez podpory připadá na dobu před 55. narozeninami, může se z ní započítat nejvýše jeden rok.
Navíc nejde o plnohodnotnou odpracovanou dobu. Pro nárok na starobní důchod i jeho výši se uznaná evidence krátí na 80 procent. Přehled všech těchto pravidel zveřejnila Česká správa sociálního zabezpečení.
Započtená evidence je současně vyloučenou dobou. Měsíce bez příjmu se tedy vyjmou z výpočtu průměrného výdělku, aby ho zbytečně nesnižovaly. To je pro budoucí penzi příznivé, ale neznamená to, že evidence přidává stejné množství pojištěných dnů jako běžná práce.
Ještě horší je zůstat doma bez evidence. Taková nezaměstnanost se do potřebné doby pojištění nepočítá vůbec a zpravidla nechrání ani dosažený průměr výdělků. Při dlouhé mezeře pak nemusí jít jen o nižší penzi, ale také o chybějící roky pro samotný nárok.
Před odchodem z práce si nechte spočítat získané roky
Kdo přijde o zaměstnání, měl by podat žádost o evidenci nejpozději do tří pracovních dnů po jeho skončení. Evidence pak může plynule navázat. Žádat lze přes Jendu nebo osobně na kontaktním pracovišti. Po dobu vedení mezi uchazeči hradí zdravotní pojištění stát, což potvrzují také informace VZP.
Představa, že úřad bez dalšího „doplní“ poslední roky do řádného důchodového věku, je nebezpečná. Ještě před ukončením zaměstnání se vyplatí otevřít Informativní důchodovou aplikaci ČSSZ nebo požádat o přehled dob pojištění. Pro běžný nárok na řádný důchod je u lidí, kteří dosáhli důchodového věku po roce 2018, zpravidla potřeba 35 let včetně náhradních dob. Existují i jiné varianty nároku, jejich podmínky jsou však přísnější a odchod do penze se může odsunout.
Pokud roky skutečně chybějí, lze za určitých podmínek využít dobrovolné důchodové pojištění. Minimální platba v roce 2026 činí 3 428 korun měsíčně. U evidence na Úřadu práce, která překročila uznatelný limit, může být zpětné doplacení možné i bez běžného jednoročního omezení, vždy je však nutné doložit potvrzení o evidenci. Podmínky popisuje ČSSZ.
Platbu není rozumné posílat naslepo. Nejprve by měla správa sociálního zabezpečení potvrdit, kolik dní opravdu schází a zda doplacení založí nárok nebo citelně ovlivní výši penze. Evidence na úřadu je před důchodem užitečná ochrana, nikoli náhrada několika plně odpracovaných let.
