Článek
Zatím jde o návrh, nikoli o hotovou změnu
Ministerstvo práce připravilo novelu zákona o zaměstnanosti a zákona o integračním sociálním podniku. Podle záznamu na vládním portálu ODok byla 17. července 2026 rozeslána do připomínkového řízení. Nejde tedy o schválený zákon. Text může změnit vláda i Parlament, nakonec jej musí podepsat prezident.
Pro zaměstnance se zdravotním postižením z toho plyne první praktická zpráva: nynější výplata ani pracovní smlouva se nemění a není potřeba podávat žádnou žádost. Diskutované peníze navíc většinou nemíří přímo pracovníkovi. O příspěvky žádá zaměstnavatel.
Na chráněném trhu práce působí firmy, které zaměstnávají více než 50 procent osob se zdravotním postižením a mají dohodu s Úřadem práce. Podle aktuálních informací MPSV dostávají na zaměstnance s invaliditou prvního až třetího stupně 75 procent skutečných mzdových nákladů, nejvýše 18 600 korun měsíčně. K tomu náleží paušál 1 000 korun. U osoby zdravotně znevýhodněné je strop 5 000 korun plus tisícový paušál.
Na zřízení místa méně, na jeho provoz více
Návrh mění několik podpor, které se snadno pletou. Příspěvek na mzdu by se už nezvyšoval občasným rozhodnutím vlády, ale automaticky by odpovídal 0,8násobku minimální mzdy. Zaměstnavatel by dopředu věděl, podle čeho se strop změní. Stále by však platilo, že se hradí nejvýše 75 procent skutečných mzdových nákladů. Vyšší strop proto neznamená, že každá firma dostane maximum.
Uváděných 19 920 korun by odpovídalo minimální mzdě 24 900 korun. Ta však pro rok 2027 zatím není stanovena. Pro rok 2026 platí podle MPSV minimální mzda 22 400 korun; částka na další rok bude vyhlášena podle zákonného mechanismu.
Příspěvek na vytvoření pracovního místa má naopak výrazně klesnout. Nynější maximum činí podle závažnosti postižení osminásobek či dvanáctinásobek průměrné mzdy, při vytvoření většího počtu míst může být ještě vyšší. Nově se navrhuje nejvýše 1,5násobek a u lidí s těžším postižením 2,5násobek. Ministerstvo argumentuje tím, že skutečně přiznávané částky bývají mnohem nižší než dnešní teoretické stropy.
To může být rozumný úklid tabulek, ale jen pokud na něj nedoplatí lidé, jejichž pracoviště opravdu potřebuje drahé technické vybavení či rozsáhlou úpravu. Nízký strop se snadno obhájí průměrem; konkrétní bezbariérová dílna se však z průměru postavit nedá.
Rozpočet řeší růst, zaměstnance udržení práce
Provozní podpora by se měla vydat opačným směrem. Dnes může Úřad práce přispět nejvýše 48 000 korun ročně na dopravu, pracovní asistenci, materiál nebo přizpůsobení provozovny, jak shrnuje přehled MPSV. Nový strop má dosáhnout dvojnásobku průměrné mzdy. Zároveň se má zkrátit doba, po kterou musí být nově vytvořené místo obsazené osobou se zdravotním postižením, ze tří let na jeden až dva roky.
Ministerstvo práce v tom vidí předvídatelnější a lépe zaměřenou pomoc. Ministerstvo financí namítá, že vazba na minimální mzdu vytvoří výdaj, který poroste bez každoročního rozhodnutí vlády. Obě strany mají část pravdy. Zaměstnavatel nemůže plánovat chráněná místa podle toho, zda stát za rok přidá. Rozpočet zase nemůže předstírat, že automatické navyšování nic nestojí.
O kvalitě novely proto nerozhodne jediný vyšší strop. Podstatné bude, zda peníze udrží skutečná pracovní místa, zaplatí potřebnou asistenci a nebudou se ztrácet u firem, které zaměstnávání postižených využívají hlavně jako dotační obchod. Zaměstnanec by si měl hlídat svou mzdu a pracovní podmínky; při potřebě úpravy pracoviště, dopravy nebo pracovní rehabilitace se může obrátit na Úřad práce. Dokud návrh neprojde celým legislativním procesem, platí dosavadní pravidla.
