Článek
Dnešní zákon už s pevnou pětašedesátkou nepočítá
Aktuálně platí postupné zvyšování důchodového věku až na 67 let. Lidé narození před rokem 1973 mají věk určený podle ročníku a u žen ještě podle počtu vychovaných dětí. Ročníkům 1974 až 1988 se věk zvyšuje po měsících a pojištěnci narození po roce 1988 mají podle České správy sociálního zabezpečení důchodový věk 67 let.
Zároveň platí, že návrat stropu na 65 let je politický plán, nikoli hotové pravidlo pro zítřejší žádosti. Ministerstvo práce ve svém přehledu uvádí, že druhá novela má obsahovat nastavení maximální hranice opět na 65 roků a účinnost těchto změn se zmiňuje od 1. ledna 2028, jak píše MPSV. Jenže dokud novela neprojde legislativou, zůstává v ruce občana současný zákon, ne tisková věta.
Člověk narozený v roce 1976, který si v hlavě přepíše důchodový věk na 65 let, si může špatně naplánovat práci, hypotéku, péči o rodiče i předčasný důchod. Datum odchodu se nepočítá podle přání, ale podle tabulky, kterou má ČSSZ v evidenci.
Demografie není strašení, ale obyčejná násobilka
Spor o pětašedesátku se často vypráví jako zápas úředníka proti unavenému člověku. To je příliš pohodlné. Opravdový problém je počet lidí na obou stranách systému. ČSÚ ve své projekci uvádí, že podíl lidí ve věku 65 a více let má z dnešní zhruba pětiny populace vystoupat kolem roku 2100 přibližně na třetinu. Kolem roku 2040 mají být silně vidět ročníky narozené v 70. letech, tedy právě generace, které se dnešní debata týká nejvíc. Podrobně to popisuje Český statistický úřad.
Ještě výmluvnější je poměr generací. ČSÚ počítá, že na sto dětí do 14 let připadalo na začátku roku 2023 celkem 126 seniorů nad 65 let; kolem roku 2040 má index stáří překročit 200. To není ideologie, ale počet lidí, kteří budou potřebovat penzi, zdravotnictví a často i péči. Průměr je stará potvora, ale tady nemilosrdně ukazuje směr.
Modelově: dva lidé narození v roce 1975 mají podle současných pravidel čekat odchod po 65. roce. První seděl většinu života v kanceláři a po šedesátce zvládne zkrácený úvazek. Druhá pracovala v provozu, střídala směny a klouby má odrovnané dřív, než přijde úřední věk. Plošná hranice 65 let pomůže oběma stejně na papíře, ale jejich skutečná situace stejná není. Právě proto se vedle věku musí řešit náročné profese, rekvalifikace, částečné úvazky a zdraví na pracovišti.
Levnější slib se musí zaplatit jinde
Důchodový systém je součástí státního rozpočtu a jeho příjmy i výdaje se sledují odděleně. Ministerstvo financí uvádí, že za celý rok 2025 skončilo hospodaření systému důchodového pojištění schodkem 9,21 miliardy korun; v roce 2026 bylo po květnu saldo mírně záporné o 0,45 miliardy korun. Údaje zveřejňuje Ministerstvo financí.
Národní rozpočtová rada ve zprávě o dlouhodobé udržitelnosti pro rok 2025 počítá, že výdaje na starobní důchody v základním scénáři vzrostou ze 7,3 procenta HDP v roce 2025 na 9,3 procenta HDP v roce 2065. Saldo důchodového systému má ve stejném scénáři přejít z téměř vyrovnané bilance do schodku 1,3 procenta HDP v roce 2065. Národní rozpočtová rada zároveň upozorňuje, že části reformy mají rozdílné dopady na generace.
Návrat na 65 let může být politická volba, ale ne bezplatná. Zaplatí ji někdo v daních, odvodech, nižším růstu penzí, vyšším dluhu nebo v menším prostoru pro zdravotnictví a sociální péči. To není důvod říkat lidem v těžkých profesích, aby mlčeli a vydrželi do sedmašedesáti. Je to důvod přestat prodávat jednoduché číslo jako řešení.
Senior před penzí si z toho má vzít praktickou věc: kontrolovat svůj skutečný důchodový věk v evidenci ČSSZ, ne podle kampaně. A stát by měl konečně říct poctivě, koho chce pustit dřív, kdo zůstane déle a z čeho se to zaplatí. Hezký sen bez účtu je v důchodech jen odložený problém.
