Článek
Vláda slíbila 75 procent, ministerstvo teď mluví dvojím hlasem
V programovém prohlášení vlády stojí jasně, že se mají vrátit slevy na jízdném pro studenty a seniory ve výši 75 procent. Žádná hvězdička, žádné „pokud budou peníze“. V dubnu pak Ministerstvo dopravy napsalo ještě přesnější větu: sleva se má od 1. ledna 2027 vrátit z nynějších 50 na 75 procent.
Jenže červnové zprávy už znějí mnohem opatrněji. Ministerstvo podle čerstvého zjištění Novinek přestalo garantovat pevné datum a návrat vyšší slevy podmiňuje stavem státní pokladny. To je pro běžného člověka zvláštní divadlo. V dubnu platil leden 2027, v červnu už se říká, že se uvidí. Kdo se v tom nevyzná, není zmatený zbytečně. Dvě části státu mu prostě posílají různé signály.
Stále platí, že cestující od 65 let dostávají ve vnitrostátních vlacích a linkových autobusech slevu 50 procent. Zda má senior ve městě dopravu zdarma nebo levnější, určuje místní tarif, nikoli tato státní sleva. Sedmdesátiletá paní z Prahy tak může jezdit po městě bezplatně, ale za vlak za dcerou do jiného kraje stále platí polovinu. Právě proto není řeč o jedné abstraktní slevě, ale o mnoha konkrétních cestách.
Dvě miliardy jsou pro rozpočet výdaj, pro seniora cesta k lékaři
Obnovení 75procentní slevy by podle červnových informací znamenalo zhruba dvě miliardy korun ročně navíc. Ano, i stát musí počítat. Ale má-li kabinet peníze na jednu věc a ne na druhou, musí to říct rovně, ne rozdávat termíny, které se pak začnou rozplývat jako ranní mlha nad nádražím.
Pro seniory není levnější jízdenka malý předvolební bonbónek. Je to cesta k odbornému lékaři v okresním městě, za rodinou, na rehabilitaci nebo prostě do světa mimo vlastní byt. Kdo bydlí na venkově a už neřídí, často nemá automobil jako zálohu. Autobus a vlak nejsou volnočasový luxus. Jsou spojení s běžným životem.
Samozřejmě, sleva sama chudobu nevyřeší. Nezaplatí nájem ani nové brýle. Ale právě proto je nepoctivé ji shazovat jako zanedbatelnou položku. Člověk, který jezdí několikrát měsíčně, rozdíl mezi polovinou a čtvrtinou ceny pozná. A pokud senior počítá každou stokorunu, pozná ho až příliš dobře.
Nejhorší není odklad, ale nejistota
Politici mají právo změnit prioritu, když se rozpočet propadá. Nemají ale právo předstírat, že slib není slib, jen proto, že po volbách začal účet vypadat jinak. Vláda nejprve zařadila návrat 75procentních slev do svého programu, ministr dopravy ho veřejně spojil s lednem 2027 a nyní se mluví o možném odsunu bez termínu.
Tak jak teda? Senior nepotřebuje slavnostní větu o dostupné dopravě. Potřebuje vědět, kolik bude platit v lednu a zda se má na změnu spolehnout. Dokud nebude jasně řečeno, kde stát vezme peníze a od kdy budou nová pravidla účinná, je rozumné počítat jen se současnou padesátiprocentní slevou.
Není ostuda přiznat, že rozpočet na něco nestačí. Ostuda je nechat lidi plánovat podle slibu a potom jim sdělit, že se vlastně nic slíbit nedalo. Senioři už zažili dost změn, které se nejdřív tvářily jako jistota a později jako nedorozumění. U levnějšího jízdného by stačila prostá poctivost: buď bude 75 procent od konkrétního data, nebo nebude. Všechno mezi tím je jen další jízda bez jízdního řádu.
