Článek
Ne každý senior s holí má automaticky nárok
Příspěvek na zvláštní pomůcku je určen lidem s těžkým dlouhodobým zdravotním postižením. Musí jít o stav, který podle lékařských poznatků trvá nebo má trvat déle než rok, a zároveň patří mezi diagnózy vyjmenované v zákoně. Týká se hlavně těžkého postižení pohybového ústrojí, zraku a sluchu, některých vážných interních onemocnění omezujících pohyb a také určitých forem těžké demence spojené s imobilitou.
To je potřeba říct rovně. Příspěvek není odměna za vysoký věk ani pomoc pro každého, komu se už hůř chodí do schodů. O zdravotním stavu rozhoduje posudkový lékař, ne sympatická paní na přepážce a ani soused, který ví o člověku všechno. Pomůcka navíc musí seniorovi skutečně umožnit sebeobsluhu, pohyb, kontakt s okolím nebo získávání informací a senior ji musí zvládnout používat. Podmínky shrnuje Úřad práce.
Další háček bývá u zdravotnických prostředků. Jestli je pomůcka plně či částečně hrazena zdravotní pojišťovnou nebo ji pojišťovna zapůjčuje, příspěvek na zvláštní pomůcku se na ni zpravidla nedá dostat. Není možné vzít peníze z obou kapes státu jen proto, že formuláře mají jiný název. Ale právě tady má smysl se ptát. Mnoho rodin si rovnou koupí drahou věc, aniž si ověří, zda patří pod pojišťovnu, nebo pod Úřad práce.
Nejvíc peněz míří do bydlení bez bariér
Pro seniory s omezenou pohyblivostí mohou být nejdůležitější úpravy bytu. Příspěvek lze získat například na schodolez, schodišťovou sedačku, stropní zvedací systém, nájezdové ližiny, přenosnou rampu, šikmou či svislou zdvihací plošinu. Pomoci může také s rozšířením dveří nebo stavební úpravou koupelny a toalety.
Jenže pozor. Úřad nepřispívá na novou koupelnu jako z katalogu. Hradí stavební práce nutné k odstranění bariéry, ne dlažbu podle vkusu, luxusní baterii nebo dekorativní obklady. Papír, ten starý neřád, umí rozlišit mezi bezbariérovou úpravou a rekonstrukcí, kterou by si člověk přál tak jako tak.
Lidé s těžkým zrakovým postižením mohou žádat například na digitální zvětšovací lupu, braillský displej, čtecí zařízení s hlasovým výstupem, orientační pomůcky nebo vodicího psa. U těžké poruchy sluchu jde třeba o signalizaci zvonku či telefonu světlem a vibracemi, indukční smyčku, telefonní zesilovač nebo zařízení pro přenos zvuku. Přesný seznam uvádí vyhláška č. 388/2011 Sb..
Příspěvek lze dostat také na úpravu auta a v některých případech na pořízení motorového vozidla. To už není drobnost. U auta se částka pohybuje od 185 000 do 285 000 korun podle příjmu domácnosti. Žadatel ale musí prokázat, že se opakovaně dopravuje a že dokáže auto řídit nebo v něm být převážen. Auto do garáže „pro jistotu“ opravdu neprojde.
Až 350 tisíc neznamená, že stát zaplatí všechno
U pomůcky dražší než 10 tisíc korun obvykle senior hradí deset procent ceny. Když má například schodišťová sedačka stát 120 tisíc, příspěvek může činit přibližně 108 tisíc korun. Pokud člověk na spoluúčast nemá, může Úřad práce na jeho žádost snížit podíl až na tisícikorunu.
Běžný strop příspěvku je 350 000 korun. U svislé nebo šikmé zdvihací plošiny může dosáhnout až 500 000 korun. Za pět let se pak všechny přiznané příspěvky sčítají: obvykle nesmějí přesáhnout 800 000 korun, u plošiny 850 000. Částky i pravidla spoluúčasti stanoví zákon o dávkách pro osoby se zdravotním postižením.
U pomůcek levnějších než 10 tisíc korun se sleduje příjem. Senior nebo jeho domácnost musí mít příjem pod osminásobkem životního minima, jinak dávka běžně nepřijde. Existují výjimky, hlavně když člověk potřebuje více malých pomůcek, ale na automatiku se spoléhat nedá.
Žádost se podává na kontaktním pracovišti Úřadu práce, poštou nebo elektronicky. Rozumné je nejdřív vzít lékařské zprávy, popis konkrétního omezení a cenovou nabídku pomůcky. U plošiny, sedačky nebo stropního zvedáku může úřad chtít dvě cenové varianty a u cizí nemovitosti také souhlas vlastníka s instalací.
Největší chyba je koupit drahou věc ve spěchu a pak teprve zjišťovat, zda ji stát uzná. Zákon sice pracuje i s již zaplacenou cenou, ale bezpečnější je nechat si podmínky ověřit před podpisem objednávky. Ve stáří se nevyhrává tím, kdo všechno vydrží bez pomoci. Vyhrává ten, kdo ví, na co má právo, a nenechá se odradit prvním formulářem.
