Článek
Mzda je jen jedna půlka příběhu
Lidé se často ptají špatně. Ne „kolik vydělávám“, ale „kolik let se mi opravdu počítá a z čeho se mi odvádělo pojištění“. Důchodový systém totiž nebere poslední čistou mzdu a neudělá z ní nějaké milosrdné procento. Vytáhne dlouhou historii příjmů, přepočítá je na dnešní hodnotu a teprve potom začne krájet.
Podle ČSSZ se důchod skládá ze základní výměry a procentní výměry, která se odvíjí od výpočtového základu a získané doby pojištění. Právě tady bývá první překvapení. Člověk s nižší mzdou, ale se 47 nebo 48 lety pojištění, může dopadnout lépe než ten, kdo vydělával mnohem víc, ale nasbíral jen nutné minimum nebo odešel dřív.
V roce 2026 se za každý celý rok pojištění počítá 1,495 procenta výpočtového základu, jak uvádí MPSV. To zní jako suchý vzorec, ale v praxi je to docela ostrý nůž. Každý celý rok navíc přidává. Každý chybějící rok ubírá. A kdo má v evidenci díry, tomu nepomůže ani vzpomínka, že přece pracoval „skoro pořád“.
Proč vysoká mzda nezvedá důchod donekonečna
Druhý háček leží v redukčních hranicích. Osobní vyměřovací základ se do důchodu nezapočítává celý. ČSSZ pro rok 2026 uvádí, že do 21 546 korun se započte 99 procent, z částky nad 21 546 do 195 868 korun jen 26 procent a nad tuto hranici už nic. Jinak řečeno: vyšší příjem pomáhá, ale čím je vyšší, tím menší část se do penze dostane.
Proto může člověka mást, že mzda 60 nebo 90 tisíc nevytvoří dvojnásobný důchod proti mzdě 30 tisíc. Nevytvoří. Český systém je postavený solidárně. Nízké příjmy nenechá propadnout úplně a vysoké nepustí do penze v plné síle. Může se nám to líbit, nebo nemusí, ale takhle je ten stroj seřízený.
Příklad bez velké tabulky: člověk s dlouhou pracovní dráhou a osobním vyměřovacím základem kolem 30 tisíc může být u běžné penze velmi blízko částce, kterou lidé vnímají jako průměrnou. Pokud má navíc výchovné za děti, dostane se přes ni ještě snáz. ČSSZ u starobního důchodu uvádí, že výchovné činí v roce 2026 u nově přiznávaných důchodů 500 korun za vychované dítě, pokud jsou splněny podmínky.
A naopak. Vysoký příjem sám o sobě nestačí, když ho doprovází málo let pojištění nebo předčasný důchod. U předčasné penze se totiž procentní výměra krátí za započaté devadesátidenní úseky před dosažením řádného věku. Člověk pak může mít v historii pěkné výdělky, ale výsledný důchod ohlodá krátká kariéra a odchod předčasně. Tady se nehraje na dojmy, ale na přesné dny.
Největší omyl je počítat penzi podle poslední výplaty
Mnoho lidí před důchodem se uklidňuje tím, že teď berou slušně. Jenže posledních pár dobrých let nemusí napravit dvacet let slabších odvodů, dohod pod limitem, podnikání s minimálními zálohami nebo období mimo pojištění. Důchod je dlouhá paměť systému. A ta si pamatuje i roky, na které by člověk nejraději zapomněl.
U OSVČ bývá tohle probuzení obzvlášť nepříjemné. Nízké zálohy se v produktivním věku tváří jako chytrá úspora. Ve stáří se mohou vrátit jako nižší důchod. Zaměstnanec aspoň většinou ví, že pojistné odvádí zaměstnavatel. Podnikatel si ale musí hlídat, z jakého základu platí. A jestli mnoho let jede na minimu, nemůže čekat důchod podle obratu, který ukazoval světu. Důchod zajímá vyměřovací základ, ne sebevědomí na faktuře.
Stejně zrádné je výchovné. Umí důchod viditelně zvednout, ale není to náplast na všechno. Jedno dítě může přidat 500 korun, čtyři děti už udělají dva tisíce. To může vysvětlit, proč se k průměrnému důchodu dostane i žena s nižší celoživotní mzdou. Není to záhada ani chyba. Jen se ve výpočtu potkala dlouhá doba pojištění, redukce příjmů a ocenění výchovy.
Nejlepší rada je nudná, ale poctivá: nehádat se s kalkulačkou v hlavě. Otevřít si Informativní důchodovou aplikaci ČSSZ, zkontrolovat evidované doby, výdělky a případné mezery. Papír, ten starý neřád, ve stáří neuzná větu „já jsem tam přece pracovala“. Chce záznam.
Mzda pod 30 tisíc tedy na důchod kolem průměru stačit může, ale jen za příznivých okolností. Dlouhá kariéra, poctivé odvody, žádné velké mezery, případně výchovné. Vysoká mzda zase nemusí být zárukou, pokud se do výpočtu připlete málo let nebo předčasnost. Důchod není odměna za poslední výplatní pásku. Je to součet celého pracovního života, a ten bývá v papírech často méně lichotivý než ve vzpomínkách.
