Článek
Rozdíl v částkách je obrovský, prostý přepočet ale klame
Průměrná dávka amerického systému Social Security pro pracovníka v penzi dosahuje v roce 2026 přibližně 2 071 dolarů měsíčně. Jde o částku po lednovém zvýšení o 2,8 procenta. Maximální dávka člověka, který odešel v řádném věku a splnil příjmové podmínky, může činit 4 152 dolarů. Takovou penzi však běžný Američan automaticky nedostane, jak ukazuje přehled americké správy sociálního zabezpečení.
V Rusku dosahovala podle údajů tamního sociálního fondu průměrná starobní pojistná penze v polovině roku 2026 přibližně 27 200 rublů měsíčně. Rozdíl působí propastně, jenže pouhé převedení obou částek na koruny by bylo zavádějící. Ruský senior platí místní ceny, nikoliv americký nájem nebo zdravotní pojištění. Hodnotu rublu navíc ovlivňuje kurz, inflace a dostupnost dováženého zboží.
Ani sledované průměry nejsou dokonale totožné. Americké číslo se vztahuje na penzisty, kteří pobírají dávku na základě vlastní pracovní historie, ruské na příjemce starobní pojistné penze. Neříkají nic o majetku, soukromých úsporách ani o tom, zda senior žije sám.
Americký stát poskytne základ, zbytek si má člověk připravit
Americké stáří obvykle nestojí na jediném příjmu. Social Security je státní základ, k němuž se mají přidat zaměstnanecké programy, například 401(k), individuální spoření IRA, soukromá penze, investice nebo hodnota vlastního domu. Kdo si během práce nic nevytvořil, zůstává závislý hlavně na státní dávce.
Výše Social Security se odvozuje od 35 nejvýdělečnějších let přepočtených na vývoj mezd. Chybějící roky se při výpočtu zapíší jako nuly. Američan může začít čerpat dávku už v 62 letech, ale přijme trvalé snížení. U lidí s plným důchodovým věkem 67 let činí krácení při odchodu v 62 letech 30 procent. Odkládání naopak dávku zvyšuje, nejdéle však do 70 let. Podrobnosti popisuje Social Security Administration.
Americký systém tak nechává člověku poměrně velký prostor k rozhodování. Zároveň mu předává riziko. Úspory mohou růst, ale také ztrácet hodnotu. Nikdo předem neví, zda budou muset vystačit deset, nebo třicet let. Rozvod, dlouhá nezaměstnanost či špatně zvolená investice se proto mohou projevit až ve stáří.
Rusko spoléhá především na státní výpočet
Ruská pojistná penze se skládá z pevné části a hodnoty nasbíraných penzijních bodů. V roce 2026 činí pevná platba 9 584,69 rublu a jeden bod má hodnotu 156,76 rublu. Výsledek tedy závisí na odvodech, délce práce a počtu získaných bodů. Pokud příjem nepracujícího penzisty nedosáhne regionálního životního minima, může být doplněn do stanovené hranice. Způsob výpočtu uvádí přímo Sociální fond Ruska.
Pro přiznání běžné pojistné penze je potřeba nejméně 15 let pojištění a 30 bodů. Současně pokračuje zvyšování důchodového věku. V roce 2026 odcházejí podle obecného harmonogramu muži narození v roce 1962 v 64 letech a ženy narozené v roce 1967 v 59 letech. Od roku 2028 bude standardní hranice 65 let pro muže a 60 let pro ženy. Existují však výjimky pro vybraná povolání, dlouhou dobu práce nebo některé rodinné situace, jak ukazuje přehled podmínek ruského fondu.
Soukromé penzijní spoření v Rusku existuje, pro životní úroveň běžného seniora však většinou nehraje tak výraznou roli jako zaměstnanecké a investiční účty v USA. Ruský penzista je proto více závislý na valorizaci státní platby, domácí inflaci a rozhodnutích vlády.
Americkou penzi může spolknout bydlení i lékař
Americký senior se státní penzí přes dva tisíce dolarů může žít poměrně pohodlně, pokud má splacený dům, další úspory a rozumně nastavené zdravotní krytí. Úplně jinak je na tom osamělý nájemník ve velkém městě. Nájem může odebrat většinu dávky ještě před nákupem potravin.
Medicare, do něhož lidé obvykle vstupují od 65 let, navíc neznamená zdravotnictví zdarma. V roce 2026 činí standardní měsíční pojistné části B 202,90 dolaru. Po zaplacení roční spoluúčasti pacient u řady hrazených služeb běžně nese 20 procent uznaných nákladů. Původní Medicare nemá bez doplňkového krytí ani jednotný roční strop všech výdajů, jak upozorňuje jeho oficiální přehled nákladů.
Velkým rizikem je dlouhodobá nesoběstačnost. Medicare běžně nehradí dlouhodobou osobní péči, pokud člověk potřebuje především pomoc s oblékáním, hygienou nebo jídlem. Platit se potom může z úspor, soukromého pojištění nebo po splnění přísných podmínek z programu Medicaid. Podle pravidel Medicare většinu takové dlouhodobé péče nese pacient či rodina.
Rusko má systém povinného zdravotního pojištění a veřejné péče, takže senior zpravidla nečelí americkému modelu pravidelného pojistného a procentní spoluúčasti. Ani zde však „bezplatné“ neznamená bezproblémové. Rozhoduje region, dostupnost odborníků, čekání i to, které léky si musí člověk koupit sám. Nízká penze pak nechává na podobné výdaje jen malou rezervu.
Kdo se tedy má lépe?
Američan s vlastním bydlením, kvalitní pracovní historií a vytvořenými úsporami má zpravidla mnohem větší možnosti. Může cestovat, platit služby a čerpat peníze z několika zdrojů. Jeho životní úroveň však nestojí pouze na státní penzi, ale také na tom, jak hospodařil a investoval před odchodem.
Američan odkázaný jen na Social Security, který platí vysoký nájem a má zdravotní problémy, se může dostat do vážných potíží navzdory částce, která z českého pohledu vypadá vysoká.
Ruskému penzistovi může pomoci vlastní byt, nižší místní ceny, regionální úlevy a podpora rodiny. Samotná průměrná penze mu však poskytuje výrazně menší prostor pro neočekávané výdaje, kvalitnější služby nebo zahraniční zboží. Pro člověka v nájmu či s drahými léky se rozpočet rychle stává velmi těsným.
Vítěze tedy neurčí jen číslo na důchodovém výměru. USA nabízejí vyšší příjem a větší šanci na pohodlné stáří, ale značnou část odpovědnosti nechávají jednotlivci. Rusko staví více na státní penzi a veřejných službách, jenže výsledná částka poskytuje mnohem menší finanční polštář. Americký senior může mít více peněz, současně však také podstatně dražší chybu.
